ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.234.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 234/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 dovolání obviněného P. N., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 8 To 198/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 13/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. N. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 6 T 13/2002, uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 6. 2001 v 11.50 hodin jako řidič autobusu Karosa minimálně z poloviny obsazeného cestujícími v důsledku řádného nesledování situace při jízdě levým jízdním pruhem R. spojky v P. nereagoval na vzniklou překážku silničního provozu, což mělo za následek zadní náraz do před ním jedoucího nákladního vozidla se speciální nástavbou na čištění vozovky řízeného B. K., které bylo v důsledku silného nárazu převráceno na vozovku a autobus havaroval do svodidel při pravém okraji vozovky, přičemž B. K. utrpěl těžkou újmu na zdraví spočívající v kompresivní zlomenině 4. bederního obratle a tržné rány ucha, odtržení přední hrany 3. a 4. bederního obratle s dobou léčení cca 3 měsíce, D. P. utrpěla zhmoždění a tržnou ránu levé ruky, pravé nohy, zlomeninu posledního článku palce vpravo a basálního článku 5. prstu pravé nohy s dobou léčení 4 – 6 týdnů a další cestující Z. K., A. P., D. J. utrpěli zranění nedosahující intenzity ublížení na zdraví s ohledem na mírné omezení v obvyklém způsobu života po dobu maximálně dvou týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný P. N. podle §180 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný P. N. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 8 To 198/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 17. 10. 2002 obhájci obviněného, JUDr. V. P., dne 21. 10. 2002 obviněnému P. N. a dne 21. 10. 2002 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2.
Proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný P. N. prostřednictvím svého obhájce u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 16. 12. 2002 dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, dovolací soud přípisem ze dne 15. 1. 2003 vrátil spis soudu prvního stupně za účelem dodržení postupu ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu. Předseda senátu soudu prvního stupně pak doručil výzvu k odstranění vad dovolání obhájci obviněného dne 30. 1. 2003 a obviněnému dne 4. 2. 2003. Dne 13. 2. 2003 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručen přípis obviněného o odstranění vad dovolání. Dovolání bylo se spisovým materiálem opětovně předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 24. 2. 2003.
Obviněný P. N. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem usnesení Městského soudu v Praze ve výroku o vině i trestu a opřel jej o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu.
V rámci prvně uplatněného dovolacího důvodu, vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolatel namítl, že byl odňat zákonnému soudci, neboť předvolání k veřejnému zasedání na den 12. 6. 2002 k odvolacímu soudu podepsal předseda senátu JUDr. P. S., avšak uvedeného dne veřejnému zasedání předsedal jiný předseda senátu, přičemž v této souvislosti obviněný poukázal na to, že pokud předseda odvolacího soudu rozhodl o změně ve složení senátu podle §44 odst. 1, odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., v platném znění, mělo být takové rozhodnutí součástí trestního spisu.
V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ohledu uvedl, že nalézací soud vzal za prokázanou skutečnost, že B. K., resp. jeho vozidlo vytvořilo překážku silničního provozu, kterou však byl dotyčný povinen ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, neprodleně odstranit nebo ji označit a ohlásit policii, přičemž označení měl jako původce překážky provést v souladu s §45 odst. 3 shora citovaného zákona, aby ji jiný účastník provozu na pozemních komunikacích mohl včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat. Obviněný dále uvedl, že obžaloba ani napadený rozsudek se v odůvodnění nezabývají tím, která zákonná ustanovení a jakým způsobem porušil druhý účastník dopravní nehody, B. K., přičemž v tomto směru namítl, že i kdyby vozidlo, jenž řídil B. K. bylo označeno zvláštním výstražným světlem oranžové barvy, přesto porušil ustanovení §12 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. Z těchto skutečností pak vyvodil, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a zavinění nebylo dáno byť jen formou nevědomé nedbalosti podle §5 písm. b) tr zák. Jednání obviněného nebylo tudíž správně hmotně právně posouzeno podle platných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Posledně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dovolatel spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený pod písmenem g).
V petitu svého dovolání obviněný P. N. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vynesl rozsudek, kterým zruší napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 8 To 198/2002 a podle §226 písm.b) tr. řádu zprostí obviněného obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 3 Zt 429/2001.
Předseda senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 27. 12. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí takové případné vyjádření k dispozici neměl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Dovolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované trestní věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 12. 6. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému P. N. doručen dne 21. 10. 2002 a jeho obhájci, JUDr. V. P., dne 17. 10. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 16. 12. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání obviněného P. N. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s obviněným namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je třeba uvést, že dovolání lze z tohoto důvodu uplatnit, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo zejména ustanovením §27, §31 a §35 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen ZSS). Tato situace tedy nastane například tehdy, pokud rozhodoval samosoudce namísto senátu, senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, senát rozhodoval v neúplném složení nebo na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. řádu.
Citovaný dovolací důvod tak odráží tzv. zásadu bezprostřednosti vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 12 tr. řádu, v důsledku které je nutno, aby se hlavní líčení, veřejné i neveřejné zasedání konalo za stálé přítomnosti všech členů senátu (srov. §234 tr. řádu). Stálou přítomností všech členů senátu se přitom rozumí nepřetržitá fyzická přítomnost těchto osob v jednací síni, kde se hlavní líčení nebo veřejné či neveřejné zasedání koná, a to od počátku až do konce. Za členy senátu je pak třeba považovat v případě odvolacího řízení předsedu senátu a dva soudce /§19 odst. 2, §27, §31 odst. 2 písm. b) ZSS/. Soudci tvořící senát se jmenovitě určují v rozvrhu práce, jež vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou (§41 odst. 2, §42 ZSS), přičemž v rozvrhu práce se mimo jiné též určí soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti delší než 3 měsíce nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout. Nemůže-li pak věc projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce, předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne; pokud brání soudci provést ve věci jednotlivé úkony náhlá překážka nebo překážka krátkodobé povahy, určí předseda soudu, kdo místo něho potřebné úkony provede (§44 ZSS). Posledně uvedené případy pak představují výjimku z tzv. požadavku nezměnitelnosti senátu.
Obviněný P. N. namítl, že veřejnému zasedání v rámci odvolacího řízení předsedal jiný předseda senátu než ten, jenž byl uveden na vyrozumění k veřejnému zasedání. Dovolací soud si k posouzení dané otázky opatřil prostřednictvím soudu prvního stupně jednak písemné vyjádření předsedy senátu 8 To Městského soudu v Praze, jež bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 24. 1. 2003 (číslo listu 234 spisu) a dále Rozvrh práce Městského soudu v Praze pro rok 2002 včetně případných opatření předsedy soudu ve smyslu §44 odst. 1, odst. 2 zák. 6/2002 Sb., na základě čehož dospěl k následujícímu závěru:
Z Rozvrhu práce Městského soudu v Praze, trestního úseku, pro rok 2002 vyplývá, že senát 8 To Městského soudu v Praze, agenda trestní, tvoří předseda senátu JUDr. P. S., a soudci JUDr. V. C. (též zástupce předsedy senátu) a JUDr. A. M. Podle Změny rozvrhu práce č. 8, Spr 2686/2001 ze dne 6. 3. 2002, byl rozvrh práce tohoto soudu změněn mimo jiné tak, že JUDr. V. W., členka senátu 7 To, byla určena jako první náhradník, jež bude přednostně zastupovat i v dalších senátech v případě nepřítomnosti člena dotčeného senátu delší jednoho týdne.
Předseda senátu, JUDr. P. S., ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2003 sdělil, že jako úřadující předseda senátu 8 To nařizuje vždy veřejná a neveřejná zasedání; v době jeho dovolené nařizuje případná veřejná či neveřejná zasedání jeho zástupce, JUDr. V. C. Pokud má předseda senátu nebo některý z jeho členů dovolenou nebo je nemocen, zastupuje senát 8 To senát 7 To podle rozvrhu práce. Vzhledem k tomu, že JUDr. P. S. měl od 10. 6. do 14. 6. 2002 řádnou dovolenou, nemohl se zúčastnit veřejného zasedání o odvolání obviněného P. N. (k doložení čehož přiložil přehled dovolené – srov. číslo listu 236 spisu), a tudíž ho zastupoval předseda senátu, JUDr. V. C. a jako další člen senátu se projednávání věci zúčastnila JUDr. V. W. ze senátu 7 To.
Ve světle shora uvedených skutečností tedy námitka obviněného, že byl v rámci odvolacího řízení odňat svému zákonnému soudci, neobstojí, neboť odvolací soud byl řádně obsazen, senát 8 To rozhodoval v úplném složení v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, zák. č. 6/2002 Sb. i rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2002 a veřejné zasedání proběhlo ve smyslu §234 tr. řádu za stálé přítomnosti všech členů senátu, a tudíž dovolání obviněného P. N. podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolací soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popřípadě druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z tohoto zřetele dovolání obviněného P. N. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání právní vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, objasňuje všechny skutkové otázky potřebné pro použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., skutková věta výroku o vině rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním odpovídá rovněž právnímu závěru o otázce zavinění obviněného z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu obecného ohrožení a také ohledně všech ostatních znaků skutkové podstaty je právní kvalifikace skutku správná, přičemž skutková zjištění a právní závěry nalézací i odvolací soud podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, kde se rovněž logicky a přesvědčivě vypořádaly s námitkami uplatněnými obviněným. Dovolací soud tudíž dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 6 T 13/2002, v němž Městský soud v Praze neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 8 To 198/2002, ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného P. N., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu a odmítl jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
V kontextu posledně namítaného dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu.
V tomto případě by pak dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci sice obviněný P. N. v rámci dovolání formálně uvedl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, avšak neodůvodnil konkrétními vadami, v čem tento dovolací důvod spatřuje; navíc rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněný v návaznosti na shora citovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s ohledem na shora rozvedené argumenty materiálně nespadá pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. S ohledem na shora rozvedené argumenty tedy námitky obviněného materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání obviněného podané z posledně namítaného důvodu rovněž odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného P. N. odmítl jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, jednak podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k