ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.364.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 364/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2003 dovolání obviněného I. D., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 427/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 84/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. D.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný I. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 T 84/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného I. D., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 427/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejky a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 6. 2. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi a dne 7. 2. 2003 obviněnému I. D.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný I. D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. S. u Okresního soudu v Břeclavi dne 21. 2. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 3. 2003.
Obviněný I. D. opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a výslovně jím napadl výrok o trestu s tím, že Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného, ačkoliv v předchozím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající podle názoru dovolatele v tom, že určitá okolnost skutkové povahy nebyla kvalifikována v souladu s ustanoveními trestního zákona.
V odůvodnění podaného dovolání pak obviněný I. D. podrobně rozvedl své námitky proti tomu, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, zvoleným druhem trestu podle názoru dovolatele odporující ustanovení §39 odst. 2 tr. zák.
V petitu svého dovolání obviněný I. D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a buď přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, anebo aby Nejvyšší soud dále zrušil také výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 T 84/2002, a obviněnému sám uložil při nezměněném výroku o vině trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu jednoho roku.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručila dne 17. 3. 2003 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného I. D., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Dovolací soud se kromě toho zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 27. 11. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému I. D. doručen dne 7. 2. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Břeclavi dne 21. 2. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění účinném od 24. 5. 2002 je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod dopadá především na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy zejména umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném a účinném znění lze tedy v takových případech použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z obsahu podání obviněného I. D. však vyplývá, že naplnění zákonného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spatřuje v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání tento dovolací důvod, je třeba uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného I. D. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů nalézacím a následně i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení otázky druhu ukládaného trestu zejména na podkladě zjištění ohledně osoby obviněného. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval dva ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného I. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k