ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.478.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 478/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. G., nyní ve Věznici O. n. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2003 (jde o zřejmou nesprávnost, protože toto rozhodnutí bylo podle obsahu spisu vyhlášeno dne 5. 12. 2002) sp. zn. 2 To 193/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 12/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 48 T 12/2002 byl obviněný M. G. (společně s dalším spoluobviněným K. S.) uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 10. 12. 2001 po vzájemné dohodě v době kolem 16.45 hodin maskováni černými kuklami vstoupili do pobočky GE C. B., a. s. pobočka v P. – Z., kde pod pohrůžkou použití revolveru a pistole donutili personál banky k vydání finanční hotovosti ve výši 1.507.371,20 Kč a poté z místa utekli, přičemž většina odcizených peněz byla následně znehodnocena vloženou nástrahovou bankovkou. Odsouzen byl podle §234 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného M. G. proti uvedenému rozsudku projednával Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 5. 12. 2002, (v rozhodnutí je uvedeno nesprávně 2003) sp. zn. 2 To 193/02 toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. G., prostřednictvím obhájkyně JUDr. B. B. podal dne 20. 3. 2003 k poštovní přepravě dovolání, které Městský soud v Praze obdržel dne 24. 3. 2003. V odůvodnění sdělil, že dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze a to jednak z důvodu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a jednak z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v dovolání bylo původně uvedeno ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., které však obhájkyně doplněním dovoláním ze dne 24. 3. 2003 opravila se sdělením, že nesprávnost vznikla v důsledku písařské chyby/.
Ve vztahu k důvodu dle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný rozvedl, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení Vrchního soudu, došlo k porušení procesních předpisů tím, že při hlavním líčení konaném před Městským soudem v Praze v srpnu roku 2002 byly konány procesní úkony i přesto, že se jej neúčastnila obhájkyně obviněného. V té době, kdy byla P. ochromena povodněmi, telefonovala obhájkyně, že se není v důsledku záplav schopna k soudu dostavit. Výslechy svědků proto neměly být konány. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává obviněný v tom, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze spočívají na nesprávném posouzení skutku. Dokazování nebylo úplné, neboť nebyly vyslechnuty jako svědkyně matka obviněného E. G. a jeho babička Z. L., které by mohly potvrdit, že měl peníze, které dostal k vánocům. Nebyl vyslechnut ani D. H. k tomu, od koho obdržel obarvené bankovky. Nedostatkem je i to, že nebyly přečteny záznamy o telefonních hovorech a nebyla provedena rekognice nebo rekonstrukce celého případu. Za vadu též považuje, že důkazy nebyly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., protože nebyla v úvahu vzata výpověď svědků K. a S. a nesprávně byla posouzena výpověď svědka Š.
V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu, a předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze ohledně jeho osoby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně bylo dovolání obviněného doručeno dne 7. 4. 2003. Nejvyšší soud vyhověl požadavku státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, pokud přípisem ze dne 11. 4. 2003 požádala ve věci sp. zn. 1 Nzo 331/2003 Nejvyšší soud o shovívavost se zřetelem na nutnost obstarání si spisového materiálu. Do konání neveřejného zasedání však vyjádření nejvyššího státního zastupitelství nebylo doručeno,a proto Nejvyšší soud rozhodl bez stanoviska nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Zjistil, že ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je dovoláním napadáno rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest ve smyslu §265a odst. 1 písm. a) tr. ř., mohl se proto v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř.
Ze spisového materiálu lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 2 To 193/02 a obviněný M. G. obdržel jeho opis dne 14. 2. 2003, obhájkyně JUDr. B. B. dne 7. 2. 2003 a Městské státní zastupitelství dne 6. 2. 2003. Z toho je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. byla zachována.
Nejvyšší soud současně zjistil, že dovolání obviněného M. G. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., neboť je vedle obecných náležitostí (§59 odst. 4 tr. ř.) v předmětném dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
V uvedeném směru se dovolací soud dále zabýval otázkou, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za takové, které jsou citovány v ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat toliko z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř.
Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. G. v rámci jeho konkretizace uvedl skutečnosti mající pouze skutkovou povahu, neboť je opírá o výhrady směřující proti nedostatečně provedenému a neúplnému dokazování s poukazem na důkazy, které při posuzování otázky jeho viny nebyly brány v úvahu. Vytýká řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí též neodpovědný a zákonným hlediskům neodpovídající postup při hodnocení důkazů, a na základě těchto nedostatků dovozuje nesprávnost právního posouzení skutku.
Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně, a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr .ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat, aniž by mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (viz. §265r odst. 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud je v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. při posouzení oprávněnosti tvrzení o jeho existenci vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. G. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž skutkové závěry soudu prvního stupně potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Pokud obviněný tímto dovolacím důvodem napadá citované rozhodnutí, nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán, neboť dovolání se opírá o důvod, který nepatří do okruhu uvedeného v §265b tr. ř. Dovolací soud by v případě, kdyby bylo dovolání založeno pouze na tomto důvodu, postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný však v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil i další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto Nejvyšší soud dále posuzoval i okolnosti vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu.
Dovolání z tohoto důvodu je možné tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (zejména §36 tr. ř.). Tato situace je důvodem dovolání bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě, zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.
Podle obsahu podaného dovolání, obviněný spatřuje porušení svého práva na obhajobu ve vztahu k hlavnímu líčení konanému před Městským soudem v Praze v měsíci srpnu 2002, aniž by blíže uvedením data tento procesně vadně provedený úkon upřesnil.
Podle spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v měsíci srpnu u Městského soudu v Praze bylo hlavní líčení nařízené na dny od 12. 8 do 16. 8. 2002 (viz č. l. 454). Podle tohoto programu Městský soud v Praze konal dne 12. 8. 2002 hlavní líčení, které zahájil a v průběhu celého dne prováděl dokazování za přítomnosti všech zúčastněných stran a též i obviněného M. G. i jeho obhájkyně JUDr. B. B. V jeho závěru hlavní líčení do 13. 8. 2002 přerušil (viz č. l. 498). Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 8. 2002 (č. l. 499), kdy mělo být pokračováno, lze zjistit, že v jednací síni byly zúčastněny osoby jako dne předchozího (oba obvinění, státní zástupce, senát v plném složení, obhájce druhého spoluobviněného) a nepřítomna byla pouze obhájkyně obviněného M. G., JUDr. B. B. Podle protokolu, byla předsedou senátu v 9.00 hodin konstatována její omluva se sdělením, že se z důvodů záplav a s tím spojené nutnosti evakuace, nemůže k hlavnímu líčení dostavit. V rámci telefonické omluvy, podle obsahu další části tohoto protokolu obhájkyně sdělila, že souhlasí, aby svědci K. a Š., i rodiče obviněného S. i další svědci, kteří se budou moci dostavit k soudu ve dne 13. 8. a 14. 8., byli vyslechnuti postupem mimo hlavní líčení za přítomnosti obviněného s tím, že jejich opakované výslechy požadovat nebude. Byla informována o tom, že po výslechu svědků bude hlavní líčení odročeno na dny 22. a 23. 8. 2002.
Jak protokol dále obsahuje, v 10.30 hodin byl postupem mimo hlavní líčení vyslechnut jako svědek M. Š., k jehož výpovědi, jak je v další části tohoto protokolu zanesena, neměl nikdo z přítomných osob (jejichž složení se po dobu jednání soudu nezměnilo) žádné připomínky.
Na základě těchto skutečností dovolací soud shledal, že v době, kdy byl soudem vyslýchán svědek M. Š., se obhájkyně obviněného JUDr. B. B. skutečně tohoto výslechu neúčastnila.
V případě obviněného M. G. se jedná v projednávané trestní věci o nutnou obhajobu ve smyslu ustanovení §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Usnesením Policie České republiky, Správa hlavního města P., odbor obecné kriminality, P., ze dne 11. 2. 2002 (č. l. 2) bylo zahájeno trestní stíhání obviněného M. G. pro trestný čin podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pro tento trestný čin bylo také po celou dobu trestní řízení vedeno. Obviněný byl vzat do vazby na základě usnesení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. Nt 66/2. Obhájkyně JUDr. B. B. byla obviněnému ustanovena rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. Nt 929/2002 ze dne 11. 2. 2002 (viz č. l. 48) a zastupovala ho v této trestní věci po celé řízení a též podala dovolání. S ohledem na tyto okolnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jehož se obviněný domáhá, je naplněn a mohl zkoumat další zákonné podmínky tohoto dovolání.
Dovolací soud na základě všech popsaných zjištění z dovolání i obsahu spisu plynoucích, dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, neboť je zřejmé, že bylo podáno jen formálně. Již ze samotného odůvodnění dovolání je patrné, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí.
Podle obsahu spisu měl obviněný při zachování všech podmínek nutné obhajoby obhájkyni JUDr. B. B. ustanovenu již od počátku přípravného řízení. Po celou dobu, co bylo trestní řízení konáno, nebylo zjištěno porušení práva obviněného na jeho obhajobu. Ani v samotném dovolání není žádná taková námitka vznášena. Jedinou výhradou v rámci tohoto dovolacího důvodu je skutečnost, že se obhájkyně obviněného neúčastnila výslechu svědka Š. soudem provedeného mimo hlavní líčení dne 13. 8. 2002. Ani zde však právo obviněného na obhajobu porušeno nebylo. Obhájkyně se nemohla účastnit hlavního líčení, (ke kterému byla řádně a včas předvolána), a proto se soudu telefonicky omluvila. Současně vyslovila souhlas s tím, aby byli svědci, kteří se dostaví, postupem mimo hlavní líčení vyslechnuti. Soud prvního stupně její požadavek akceptoval a svědka M. Š. vyslechl. Postupoval přitom v souladu s ustanovením §101 tr. ř. Jistou nepřesností pouze je, že předseda senátu Městského soudu v Praze tento výslech včlenil do protokolu o hlavním líčení, v němž bylo ze dne 12. 8. 2002 pokračováno, ač bylo správnější a ustanovení §101 tr. ř. a §55 tr. ř. odpovídající, aby tak učinil do samostatného protokolu. Jde však jen o formální nedostatek, který nemá významnější procesní důsledky. Pro posouzení vhodnosti a účelnosti uvedeného postupu v důsledku nastalé nepříznivé povodňové situace též nemá žádný význam. Soud prvního stupně respektoval ustanovení §220 odst. 2 tr. ř. zakotvující, že při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly provedeny v hlavním líčení, a proto za splnění podmínek §211 odst. 1 tr. ř. protokol o výslechu svědka M. Š. ze dne 13. 8. 2002 při hlavním líčení konaném dne 22. 8. 2002 (č. l. 575) přečetl. Obviněný ani jeho obhájkyně proti takovému postupu žádné výhrady neměli a jak státní zástupce, tak i obviněný dali souhlas, aby protokol tohoto svědka o předešlé výpovědi byl přečten.
Právo obviněného na jeho obhajobu, patřící mezi nejdůležitější procesní práva, garantované jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i ústavními předpisy, v daném případě porušeno nebylo. Výslech svědka M. Š. mimo hlavní dne 13. 8. 2002 byl ve smyslu §41 odst. 3 tr. ř. úkonem soudu, jehož je obhájce oprávněn se zúčastnit. Ani toto právo obhájce porušeno nebylo, když obhájkyně byla k hlavnímu líčení, které se mělo konat dne 13. 8. 2002, řádně a včas předvolána. O provedení výslechu svědka M. Š. sama požádala, respektive takovou možnost navrhla. Vyjádřila tím svou vůli nebýt jeho výslechu přítomna. Proto, pokud soud výslech bez její přítomnosti provedl, navíc za účasti obviněného, nebránilo mu v dalším dokazování s tímto výslechem jako provedeným v souladu s procesními předpisy nakládat. Právo obviněného, který měl ustanoveného obhájce, nebylo v případě výslechu svědka M. Š. porušeno.
Ze všech těchto skutečností je zjevná neopodstatněnost podaného dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr .ř. odmítl, neboť z obou výše shledaných nestejných zákonných důvodů, týkajících se odmítnutí dovolání, je pro rozhodnutí věci podstatnější. Nejvyšší soud nemohl z podnětu podaného dovolání napadený výrok a řízení mu předcházející podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová