ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.506.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 506/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2003 dovolání, které podali obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 156/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. L. G. a Ing. J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 1 T 156/99, byli obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. uznáni vinnými pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 25. 1. 1995 v M. B., okres B., po vzájemné dohodě obžalovaný L. M. odprodal rámovou pilu MR-45-B a ruční vozík RV-650 společnosti T., spol. s r. o., S., zastupované jednateli obžalovaným Ing. L. G. a obžalovaným Ing. J. M., kteří od něj toto strojní zařízení jménem zmíněné společnosti odkoupili a převzali, přestože všichni věděli, že náleží do vlastnictví společnosti P., spol. s r. o., O., která je obžalovanému L. M. leasingovou smlouvou ze dne 15. 3. 1994 toliko pronajala, a které tak způsobili škodu ve výši 182.278,- Kč.
Za tuto trestnou činnost byli obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. odsouzeni podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost P., a. s., O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem byl pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen obviněný L. M.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 6 To 487/2002, byl z podnětu podaného odvolání podle 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 1 T 156/99, a to výroky o trestu ohledně obviněných Ing. L. G. a Ing. J. M. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněné Ing. L. G. a Ing. J. M. odsoudil podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon u obou obviněných podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, které bylo učiněno u Okresního soudu v Bruntále dne 25. 3. 2003. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněných, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku. Dovolání obvinění opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání obvinění konstatují, že je třeba vážit, zda byl dodržen princip totožnosti skutku popsaného ve sdělení obvinění ze dne 18. 11. 1998 a v návaznosti na to v rozsudku soudu prvního stupně. Namítají, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně nebere zřetel na způsob a formu, kterou měli pomoci ke spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Závěr, že by pomohli obviněnému L. M. ke spáchání trestného činu tím, že od něj předmětné zařízení odkoupili v úmyslu, že jmenovaný svým jednáním způsobí škodu, protože prodá věc, která mu nepatří, nemá oporu v provedeném dokazování. Obvinění uvádí, že ke společnosti, kterou zastupovali, měl obviněný L. M. dluh asi 500.000,- Kč. Jako způsob řešení této situace došlo k dohodě, že jim prodá rámovou pilu s vozíky a dalším příslušenstvím, přičemž do kupní ceny bude částečně započtena dlužná částka a její zbytek bude řádně splácen. Podle dohody měl obviněný L. M. splátky z kupní ceny použít na zaplacení leasingových splátek a také jim sdělil, že tak učinil. Obvinění namítají, že v tomto směru soud opřel své závěry o svědecké výpovědi, které byly pro posouzení věci nepříliš významné; např. svědek N. Ch. vypovídal o okolnostech časově nesouvisejících s danou záležitostí. Zdůrazňují, že jejich společnost se stala vlastníkem předmětného zařízení v době, kdy byli obviněným L. M. ujištěni, že leasing je ukončen a zaplacen, čemuž věřili. Proto nelze dovodit, že by úmyslně chtěli někomu způsobit škodu. Jejich jednání nelze kvalifikovat jako pomoc k trestnému činu zpronevěry, a to s ohledem na absolutní absenci subjektivní stránky daného trestného činu.
Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nelze námitku obviněných týkající se porušení zásady totožnosti skutku podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Naproti tomu námitky ohledně neúplnosti skutkové věty a absence subjektivní stránky trestné činnosti uplatněnému dovolacímu důvodu v zásadě odpovídají. Nejsou však důvodné. Státní zástupce konstatuje, že z popisu skutku vyplývá, že obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. se minimálně dopustili účastenství na trestném činu zpronevěry ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., přičemž vhledem ke skutkovým zjištěním připadala v úvahu i možnost kvalifikovat jejich jednání jako závažnější formu účastenství – návod k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. Zdůrazňuje, že vědomost obviněných, že předmětné zařízení je majetkem společnosti P., spol. s r. o., vyplývá nejen ze skutkové věty, ale i z obsahu jejich dovolání. Podle státního zástupce neobstojí námitky obviněných o absenci jejich úmyslu ohledně způsobení škody. Připomíná, že trestný čin byl dokonán okamžikem prodeje zařízení, o kterém oba obvinění věděli, že je majetkem společnosti P., spol. s r. o., které tímto převodem vznikla škoda. Postup, kterým soud prvního stupně dospěl k výši škody uvedené ve výroku o vině, sice není zcela přezkoumatelný. Jedná se ale o nejasnost ve skutkových zjištěních, která v dovolacím řízení nemohou být předmětem přezkumu. Státní zástupce vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly existencí materiálních podmínek ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §248 odst. 2 tr. zák. Konstatuje však, že vzhledem k okolnostem případu lze materiální podmínky pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty považovat za splněné, jelikož leasingové splátky uhrazené obviněným Ministrem nekryjí pořizovací ani tržní cenu zařízení, přičemž rozdíl několikrát převyšuje spodní hranici škody nikoliv malé. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že Nejvyšší soud rozhodne jiným způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných Ing. L. G. a Ing. J. M. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z obsahu dovolání vyplývá, že obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. podali řadu různých námitek. Konstatují porušení zásady totožnosti skutku, označují za nevýznamné některé z provedených důkazů, popisují svoji verzi případu a zdůrazňují, že nechtěli nikomu způsobit škodu. Tyto výtky sice odkazují na zákonný důvod k podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti vycházejí z důvodů jiných (namítají vadu procesního charakteru a směřují proti zjištěnému skutkovému stavu), které zákon jako dovolací důvody, ohledně nichž lze podat dovolání, neuvádí, přičemž z těchto tvrzených nedostatků až následně obvinění dovozují nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., který musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, jež jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody uvedené v §265b tr. ř. Pokud by dovolání obviněných obsahovalo jen takovéto námitky, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. však v dovolání také namítají, že skutková věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je neúplná z hlediska popisu protiprávního jednání pro které byli odsouzeni včetně absence subjektivní stránky trestné činnosti. Tato námitka spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadá nesprávné právní posouzení skutku. V tomto směru je však dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč. Podle ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Z popisu skutku výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné vyplývá, že po vzájemné dohodě odprodal spoluobviněný L. M. rámovou pilu MR-45-B a ruční vozík RV-650 společnosti T., spol. s r. o., S., zastupované jednateli obviněnými Ing. L. G. a Ing. J. M. Rovněž se k jednání obou obviněných konstatuje: „…kteří od něj toto strojní zařízení jménem zmíněné společnosti odkoupili a převzali, přestože všichni věděli, že náleží do vlastnictví společnosti P., spol. s r. o., O., která je obžalovanému L. M. leasingovou smlouvou ze dne 15. 3. 1994 toliko pronajala, a které tak způsobili škodu ve výši 182.278,-Kč “. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že spoluobviněný L. M. uzavřel výše popsanou leasingovou smlouvu, která upravovala povinnosti nájemce i pronajímatele. Dále se ke skutkovým zjištěním mimo jiné uvádí: „I když obžalovaný L. M. tyto všeobecné podmínky podepsal a byl si vědom toho, že předmět leasingu bude v jeho vlastnictví až po zaplacení poslední splátky dle leasingového kalendáře, vznikly mu finanční problémy s jeho vlastní podnikatelskou činností. Proto se dohodl se zástupci firmy T., a to konkrétně s obžalovaným Ing. M. tak, že jejich firma by převzala předmětný leasing od firmy P., o čemž bylo i jednáno. Dne 25. 1. 1995 ovšem po vzájemné dohodě mezi obžalovaným L. M. a obžalovaným Ing. L. G. a Ing. J. M. došlo k tomu, že (…) byla podepsána smlouva kupní vztahující se k rámové pile MR-45-B a ručnímu vozíku RV-650, přičemž obžalovaný L. M. nepochybně věděl, že předmět nájmu nesmí v žádném případě prodat či přenechat do užívání třetím osobám, avšak jednal tak na návod Ing. L. G. a Ing. J. M.“ (str. 2 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ohledně skutkových zjištění konstatuje: „Oba obžalovaní věděli, že L. M. není oprávněný věci prodat, přesto sepsali a dali mu k podpisu kupní smlouvu na základě které převzali věci, jenž byly předmětem leasingu“ (str. 3 rozsudku odvolacího soudu).
Pokud takto zjištěný skutek v případě obviněných Ing. L. G. a Ing. J. M. soud prvního stupně (následně i odvolací soud) kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 2 tr. zák., nelze právnímu posouzení vytýkat pochybení. Popis skutku a jeho odůvodnění obsahuje všechny zákonné znaky nejen skutkové podstaty zmíněného trestného činu, ale i účastenství na jeho spáchání, a to minimálně ve formě pomoci včetně subjektivní stránky u účastníků. V této souvislosti nutno zdůraznit, že bez aktivní činnosti obou obviněných (viz jejich jednání citované výše) by nemohla být předmětná trestná činnost spáchána. Spoluobviněný L. M. jako hlavní pachatel se dopustil trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž obvinění Ing. L. G. a Ing. J. M. mu poskytli pomoc k tomuto trestnému činu (poskytli jinému pomoc k tomu, aby si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli malou). Okolnost, že společnosti P., spol. s r. o., O. byla způsobena škoda, jež několikrát převyšuje minimální výši, kterou zákon stanoví pro škodu nikoli malou (25 000 Kč), podstatně zvyšuje ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a plně odůvodňuje kvalifikaci jednání obviněných i podle §248 odst. 2 tr. zák. Tomu odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně použitá právní věta. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněných je ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněné.
I když z hlediska skutkových zjištění mohlo přicházet v úvahu, aby soud prvního stupně jednání obou obviněných eventuálně posoudil jako závažnější formu účastenství – návod k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. b) k §248 odst. 1, 2 tr. zák., považuje Nejvyšší soud za nadbytečné se touto otázkou blíže zabývat. Dovolání podali pouze obvinění a vzhledem k ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. je případná změna napadeného rozhodnutí v jejich neprospěch vyloučena.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných Ing. L. G. a Ing. J. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák