ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.507.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 507/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2003 o dovolání podaném obviněným E. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 3 To 16/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 131/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 4 T 131/2002, uznán vinným, že
I.
1. společně s obviněnou O. P. dne 9. 5. 2002 v době kolem 11,30 hod. přišla obviněná O. P. do bytu poškozené M. H. v B., představila se jako pracovnice důchodového zabezpečení, následně poškozenou M. H. přesvědčila o tom, že vyhrála částku 400.000,-Kč, kdy podmínkou k vyplacení této výhry je složení 10% z vyhrané částky, poté mobilním telefonem kontaktovala obviněného E. K., o kterém hovořila jako o řediteli důchodového zabezpečení, opakovaně poškozenou M. H. ujišťovala o výhře a nutnosti složení daně ve výši 10% z výhry, poškozená M. H. jí poté předala částku ve výši 15.000,- Kč, vzhledem k tomu, že více peněz doma neměla, svým jednáním tak způsobili obvinění poškozené M. H. škodu ve výši 15.000,- Kč,
2. sám dne 10. 5. 2002 kolem 09,30 hod. přišel do bytu poškozené M. K. v B. sdělil jí, že vyhrála částku 400.000,- Kč a že potřebuje její vkladní knížky a občanský průkaz, poškozená M. K. mu předložila náhradní doklad za občanský průkaz a protože vkladní knížky nemohla v bytě nalézt, obviněný E. K. jí vkladní knížky pomohl hledat, nalezl celkem tři vkladní knížky a dále částku 10.000,- Kč, kterou vzal bez vědomí poškozené M. K., poškozená M. K. mu sdělila i hesla k vkladním knížkám, poté obviněný byt poškozené M. K. opustil a téhož dne vyzvedl z vkladní knížky částku 20.000,- Kč a z vkladní knížky částku 4.955,- Kč, uvedeným jednáním tak způsobil poškozené M. K. škodu ve výši 4.955,- Kč a poškozené R. K. škodu ve výši 30.000,- Kč,
II.
sám od přesněji nezjištěné doby od počátku měsíce března 2002 až do 10. 5. 2002, kdy byl zadržen Policií ČR, se zdržoval na území České republiky zejména na okrese B. a na okrese B. – m., přestože mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 2 T 76/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 3 To 517/2001, uložen mimo jiné trest vyhoštění na dobu dvou let.
Takto zjištěné jednání obviněného E. K. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě I.1., 2. výroku), trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě I. 2. výroku) a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. (v bodě II. výroku). Za to mu podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. dále obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným O. P. a E. K. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené M. H., důchodkyni, bytem B., škodu ve výši 15.000,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému E. K. povinnost nahradit poškozené M. K., invalidní důchodkyni, bytem B., škodu ve výši 4.955,- Kč, a poškozené R. K. studentce, bytem B. škodu ve výši 30.000,- Kč.
Uvedeným rozsudkem byli současně obvinění E. K. a O. P. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky, jichž se měli dopustit společným jednáním s obžalovaným J. Š. na tom skutkovém základě, že
1. dne 9. 4. 2002 v době kolem 09,00 hod. oslovil obviněný E. K. paní D. P., bytem B., před jejím bydlištěm, kde se představil jako pracovník důchodového zabezpečení a oznámil jmenované, že vyhrála finanční hotovost ve výši 400.000,- Kč, kdy výhru převedou na vkladní knížku výherkyně a za tímto účelem potřebují její vlastní vkladní knížku a heslo k této vkladní knížce, na které byl vklad ve výši 150.000,- Kč, a když poškozená P. odmítla vkladní knížku vydat tak se obviněný spojil telefonicky mobilním telefonem s osobou, kterou představil jako ředitelku důchodového zabezpečení a předal poškozené telefon a žena údajná ředitelka, obviněná P., přesvědčovala poškozenou P. o výhře a vydání vkladní knížky s tím, že je toto potřeba k provedení vkladu výhry na tuto vkladní knížku a vzhledem k tomu, že poškozená P. odmítla vkladní knížku vydat odešel obviněný E. K. z bytu poškozené s tím, že se vrátí následující den pro vkladní knížku, což neučinil, přičemž uvedeným jednáním tak nebyla poškozené způsobena žádná přímá škoda,
2. dne 9. 5. 2002 v době kolem 11,30 hod. přišla obviněná O. P. do bytu R. Š., bytem B., kdy byla oblečena do tmavé sukně a světlé halenky a měla hnědé vlasy střižené na mikádo, kdy se představila jako pracovnice důchodového zabezpečení a sdělila poškozené, že vyhrála částku 400.000,- Kč, kdy podmínkou k vyplacení výhry je okamžité složení 10% z vyhrané částky, když ihned z mobilního telefonu kontaktovala jednoho z obviněných, obviněného Š. nebo obviněného K., kterého představila jako ředitele důchodového zabezpečení a telefon předala poškozené, přičemž údajný ředitel přesvědčoval poškozenou o výhře a nutnosti zaplacení daně z výhry a za tímto účelem vylákala obviněná P. od poškozené vkladní knížku s vkladem ve výši 112.000,- Kč, avšak výběr vkladu nebyl proveden, protože poškozená provedla včas blokaci vkladní knížky na pobočce Č. s. a. s. a uvedeným jednáním tak poškozené nevznikla žádná škoda,
v nichž byly spatřovány u obou obviněných útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Shodným rozsudkem byli dále zproštěni obžaloby pro další skutky obvinění O. P. a J. Š.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obvinění O. P. a E. K. a v jejich neprospěch do té části rozsudku, kde byli tito obvinění zproštěni obžaloby (tedy jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu), Městský státní zástupce v Brně odvolání, která projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je všechna zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému E. K. dne 5. 3. 2003, jeho obhájci JUDr. M. R. dne 4. 3. 2003, obviněné O. P. dne 3. 3. 2003, jejímu obhájci JUDr. R. H. dne 10. 3. 2003 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 28. 2. 2003.
Dne 4. 4. 2003 podal obviněný prostřednictvím svého výše jmenovaného obhájce osobně u Městského soudu v Brně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 3 To 16/2003. V jeho úvodu zmínil obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a uvedl, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, kterých se měl dopustit, vyjma trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., a tedy je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uplatněného důvodu dovolání, resp. nesprávné právní posouzení skutků dovolatel spatřoval zejména v chybném a nedostatečném hodnocení důkazů, když vůbec nebylo přihlédnuto k jeho tvrzení o tom, že se předmětných trestných činů nedopustil, stejně jako nebylo přihlédnuto ani ke shodným tvrzením ostatních obviněných, že se nedopustili žádné trestné činnosti; rovněž nesprávně byly hodnoceny výpovědi poškozených a dalších svědků, neboť ani jedna z těchto osob jej a ostatní obviněné neoznačila jako pachatele, v jeho případě dokonce ani za osobu pachateli podobnou, přičemž navíc shodně vypověděly, že pachatel hovořil plynně česky a bez přízvuku, ač on česky neumí a hovoří pouze slovensky. Nesprávné právní posouzení podle názoru obviněného spočívalo v jednoznačném hodnocení dalších důkazů v jeho neprospěch, a to zejména důkazů provedených videozáznamem a protokolem o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. včetně záznamu o sledování ze dne 9. 4. 2002 a 10. 5. 2002 (k nim jednak namítl, že jimi nelze prokázat, že se jednalo o jeho osobu, jednak poukázal na neprocesnost protokolu o sledování osob jako důkazu). Závěrem uvedl, že na základě takto nesprávně hodnocených důkazů, které netvoří logicky a ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu, a bez toho, že by bylo beze všech pochybností prokázáno, že po subjektivní i objektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a rovněž i bez ohledu na zásadu in dubio pro reo, pak soud došel k nesprávnému závěru o jeho vině předmětnými skutky.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil v plném rozsahu a zprostil jej obžaloby pro skutky uvedené v rozsudku Městského soudu v Brně pod body I.1 a I.2 a za skutek uvedený pod bodem II. mu uložil trest při spodní hranici zákonné trestní sazby, eventuelně aby po zrušení napadeného usnesení přikázal Krajskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 10. 4. 2003). Současně zaslal přípis obhájci obviněného s tím, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, jenž byl obhájci doručen dne 9. 4. 2003.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce vyslovil v přípise ze dne 10. 4. 2003 souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2003 po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci uvedl, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání i své dřívější obhajobě, nevytýká žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Ač formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadají tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Přitom vyslovil souhlas, aby dovolací soud takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného E. K. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opírá dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů (jak obviněný ostatně i sám výslovně formuluje: …nesprávné právní posouzení skutků pak spočívá podle mého názoru zejména v chybném a nedostatečném hodnocení důkazů) a správnosti učiněných skutkových zjištění. Tak je tomu v případě, pokud tvrdí, že nebylo přihlédnuto k jeho tvrzení o tom, že se předmětných trestných činů nedopustil, stejně jako nebylo přihlédnuto ke shodným tvrzením ostatních obviněných, a dále pokud vytýká, že nebyly správně hodnoceny výpovědi poškozených a dalších svědků, videozáznam a protokol o sledování osob a věcí, včetně záznamu o sledování. Jestliže se přitom obviněný dovolává zásady in dubio pro reo a poukazuje na to, že soudy nebyla respektována, pak Nejvyšší soud konstatuje, že takto formulovaná výhrada směřuje rovněž do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“, které vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněný odůvodňuje uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Z těchto tvrzených nedostatků obviněný až následně dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku (…na základě takto nesprávně hodnocených důkazů, které netvoří logicky a ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a bez toho, že by bylo beze všech pochybností prokázáno, že po subjektivní i objektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a rovněž i bez ohledu na zásadu in dubio pro reo pak soud došel k nesprávnému závěru, že jsem se těchto skutků dopustil). Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že veškeré výhrady, které obviněný uplatnil v dovolání, již uvedl v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, tento se jimi zabýval a vypořádal se s nimi.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15.května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a