ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.523.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 523/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 dovolání, které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 11 To 390/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 T 55/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 10 T 55/2002, byl obviněný J. M. uznán vinným:
I. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. protože:
1/ v době od prosince 1999 do 23. 6. 2000 v K., okr. B., vylákal od J. R. pod záminkou splátek na rodinný dům v C. a pod slibem, že pokud peníze nevrátí, rodinný dům na něj převede, postupně celkovou částku 150.000,- Kč, ačkoli žádný dům v C.nezakoupil, peníze použil pro svoji potřebu a do současné doby nevrátil a způsobil tak J. R. škodu ve výši 150.000,- Kč,
4/ v přesně nezjištěný den kolem 12. 3. 2000 vylákal v P. na J. L. částku 10.000,- Kč na nákup levného zboží, které měl obratem prodat a peníze vrátit do konce března 2000, což však neučinil, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak J. L. škodu ve výši 10.000,- Kč,
6/ v přesně nezjištěný den v září 2000 vylákal na J. B. v H. a v Ž., okr. B., dvakrát po 10.000,- Kč, a dále v prosinci 2000 v pěti případech menší finanční částky v celkové výši 12.000,- Kč pod různými záminkami, a to 20.000,- Kč na úhradu plánku na výstavbu domu a 12.000,- Kč na opravu auta, přičemž z těchto peněz jí do současné doby vrátil pouze 12.000,- Kč a způsobil tak J. B. škodu ve výši 20.000,- Kč,
7/ v době od srpna 2000 do prosince 2000 vylákal v H., okr. B., od L. K., se kterou v té době žil jako druh, celkovou částku 255.000,- Kč po různě velkých částkách pod záminkou zaplacení poplatků při zakoupení hotelu v obci Ž., přičemž část peněz jí vrátil, avšak částku 158.000,- Kč nevrátil ani do současné doby, ale ponechal si ji pro svoji potřebu a způsobil tak L. K. škodu ve výši 158.000,- Kč,
8/ dne 3. 1. 2001 se v 17.00 hod. ubytoval v hotelu Š. v M. B., přičemž dne 5. 1. 2001 opustil pokoj bez zaplacení a způsobil tak spol. Š. A., a. s., sociální služby, M. B., škodu ve výši 2.000,- Kč,
9/ od dne 4. 1. 2001 do 12. 1. 2001 vylákal na přesně nezjištěném místě od D. H. částku 50.000,- Kč pod záminkou možnosti zaměstnání ve Švédsku a dále zjištění možnosti, zda by tam mohl hrát fotbal, na zálohu na nájem bytu a jeho zařízení, avšak žádné zaměstnání nezařídil, peníze nevrátil a ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak D. H. škodu ve výši 50.000,- Kč,
10/ dne 14. 5. 2001 vylákal v Ž., okr. B., od T. K. částku 5.000,- Kč pod příslibem zprostředkování zaměstnání ve Švédsku v pizzerii pro ni a pro jejího manžela, avšak zaměstnání nezařídil, peníze nevrátil a ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak T. K. škodu ve výši 5.000,- Kč,
11/ dne 30. 5. 2001 vylákal ve K., okr. D., od J. K. částku 5.000,- Kč pod příslibem zaměstnání ve Švédsku v pizzerii, zaměstnání však nezprostředkoval, peníze nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak J. K. škodu ve výši 5.000,- Kč,
12/ dne 16. 5. 2001 v P. na S. z. š. vylákal od Mgr. D. K. částku 6.000,- Kč za brigádu tří studentek školy v nemocnici ve Švédsku, přičemž studentky J. F., I. H. a O. T. předaly Mgr. D. K. každá po 2.000,- Kč, avšak žádná stáž se neuskutečnila, peníze si ponechal pro svoji potřebu a do současné doby nevrátil a způsobil tak Mgr. D. K. škodu ve výši 6.000,- Kč,
13/ v době od 18. 5. 2001 do 22. 5. 2001 vylákal od Mgr. D. K. na S. z. š. v P. pod záminkou zajištění stáže studentek ve Švédsku, a to dne 18. 5. 2001 částku 45.000,- Kč, dne 21. 5. 2001 částku 20.000,- Kč a dne 22. 5. 2001 částku 15.000,- Kč a vystavil jí na tyto částky příjmové pokladní doklady, přičemž peníze sliboval vrátit, jakmile studentky odcestují do Švédska na brigádu, ale do současné doby žádné peníze nevrátil, ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak Mgr. D. K. škodu ve výši 80.000,- Kč,
14/ v přesně nezjištěný den v měsíci květnu 2001 vylákal na S. z. š. v P. pod záminkou zajištění stáže studentek ve Švédsku od Mgr. H. K. celkovou částku 8.000,- Kč, přičemž studentky H. M., J. M., A. K. a V. B. daly profesorce každá částku 2.000,- Kč, přičemž se žádná stáž neuskutečnila, peníze si ponechal pro svoji potřebu a do současné doby nevrátil a způsobil tak profesorce školy Mgr. H. K. škodu ve výši 8.000,- Kč, neboť když zjistila, že se jedná o podvod, výše uvedeným studentkám peníze vrátila ze svého,
15/ dne 4. 5. 2001 vylákal na S. z. š. a V. z. š. v P., pod záminkou zajištění stáže studentek ve Švédsku na J. N. částku 1.000,- Kč, J. D. částku 2.000,- Kč, J. K. částku 2.000,- Kč, D. S. částku 2.000,- Kč, K. M. částku 2.000,- Kč, D. B. částku 3.000,- Kč, T. B. částku 3.000,- Kč a Mgr. R. F. částku 3.000,- Kč, přičemž žádnou stáž ani práci nezajistil, peníze si ponechal pro svoji potřebu, způsobil tak J. N. škodu 1.000,- Kč, J. D. škodu 2.000,- Kč, J. K. škodu 2.000,- Kč, D. S. škodu 2.000,- Kč, K. M. škodu 2.000,- Kč, D. B. škodu 3.000,- Kč, T. B. škodu 3.000,- Kč a Mgr. R. F. škodu 3.000,- Kč,
16/ dne 26. 6. 2001 vylákal ve Z. na V. H. částku 2.500,- Kč za zprostředkování zaměstnání ve Švédsku při rozvozu pizzy a za pracovní povolení, avšak žádné zaměstnání ani pracovní povolení nezařídil, peníze nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak V. H. kodu ve výši 2.500,- Kč,
17/ dne 26. 6. 2001 vylákal ve Z. – M. a P. M. částku 2.500,- Kč za zprostředkování zaměstnání ve Švédsku při rozvozu pizzy a za pracovní povolení, avšak žádné zaměstnání ani pracovní povolení nezařídil, peníze nevrátil a ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak P. M. škodu ve výši 2.500,- Kč,
18/ v přesně nezjištěný den třetího týdne v červnu 2001 v T. vylákal na M. J. částku 1.000,- Kč za zprostředkování zaměstnání ve Švédsku při rozvozu pizzy a vyřízení pracovního povolení, avšak zaměstnání nezařídil a ani pracovní povolení, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak M. J. škodu ve výši 1.000,- Kč,
19/ v přesně nezjištěný den třetího týdne v červnu 2001 v T. vylákal na L. M. částku 1.000,- Kč, za zprostředkování zaměstnání ve Švédsku při rozvozu pizzy a vyřízení pracovního povolení, avšak zaměstnání nezařídil a ani pracovní povolení, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak L. M. škodu ve výši 1.000,- Kč,
20/ dne 11. 7. 2001 vylákal v P. na R. S. pod příslibem zprostředkování zaměstnání ve Švédsku pro ni a jejího manžela V. a dceru L. částku 5.500,- Kč, avšak žádné zaměstnání nezprostředkoval, peníze do současné doby nevrátil, ale použil je pro svoji potřebu a způsobil tak R. S. škodu ve výši 5.500,- Kč,
21/ v přesně nezjištěné době v první polovině září 2001 vylákal v P. na S. M. postupně částku 15.000,- Kč, jednak pod slibem zařízení práce ve Švédsku, jednak jako krátkodobé půjčky, kdy po urgencích vrátil pouze částku 250,- Kč, žádnou práci nezařídil a peníze do současné doby nevrátil, ale použil je pro svoji potřebu a způsobil tak S. M. škodu ve výši 15.000,- Kč,
22/ v přesně nezjištěný den v měsíci září 2001 vylákal v P. na J. M. postupně částku 6.000,- Kč pod záminkou zařízení zaměstnání ve Švédsku, což však neučinil a po urgencích vrátil jen 250,- Kč, peníze si ponechal pro svoji potřebu a způsobil tak J. M. škodu ve výši 5.750,- Kč,
23/ dne 14. 9. 2001 vylákal v M., okr. P., od M. P. částku 6.000,- Kč pod záminkou, že peníze jí vrátí do 17. 9. 2001 s navýšením o 2.000,- Kč, což však neučinil, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak M. P. škodu ve výši 6.000,- Kč,
24/ dne 14. 9. 2001 vylákal v M., okr. P., od H. D. částku 4.000,- Kč pod záminkou, že peníze jí vrátí do 17. 9. 2001 s navýšením o 2000,- Kč, což však neučinil, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak H. D. škodu ve výši 4.000,- Kč,
25/ v době od července 2001 do srpna 2001 vylákal v P. na I. H., se kterou žil jako s družkou postupně částku 28.500,- Kč, 350 DM, peníze do současné doby nevrátil, ale ponechal si je pro svoji potřebu a způsobil tak I. H. celkovou škodu ve výši 34.536,50 Kč.
II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. protože:
26/ v přesně nezjištěné době v létě roku 2000, kdy bydlel ve společné domácnosti se S. K. jako druh v jejím bytě P. – S., odcizil z tohoto jejího bytu 1 dámský zlatý řetízek v hodnotě 1.500,- Kč, 1 dámský zlatý řetízek v hodnotě 2.000,- Kč, 1 dámský zlatý přívěsek v hodnotě 360,- Kč, 1 dámský zlatý přívěsek v hodnotě 500,- Kč, 1 dámský zlatý přívěsek v hodnotě 500,- Kč, 1 dámský ozdobný celozlatý prsten s mašličkou v hodnotě 700,- Kč, 1 pánský ozdobný zlatý prsten v hodnotě 2.250,- Kč, 1 dámský ozdobný zlatý prsten s hnědým kamenem v hodnotě 2.500,- Kč a způsobil tak S. K. škodu ve výši 10.310,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. M. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným: J. R. ve výši 150.000,- Kč, J. L. ve výši 10.000,- Kč, L. K. ve výši 150.000,- Kč, I. H. ve výši 34.536,50 Kč, D. H. ve výši 40.000,- Kč, Š. A., a. s., H. Š., M. B. ve výši 2.000,- Kč, Mgr. D. K. ve výši 86.000,-Kč, J. N. ve výši 1.000,- Kč, S. K. ve výši 10.310,- Kč, J. K. ve výši 5.000, Kč, R. F. ve výši 8.000,- Kč, M. J. ve výši 1.000,- Kč, L. M. ve výši 1.000, Kč, Mgr. H. K. ve výši 8.000,- Kč, J. D. ve výši 2.000,- Kč, J. K. ve výši 2.000,- Kč, D. S. ve výši 2.000,- Kč, K. M. ve výši 2.000,- Kč, D. B. ve výši 3.000,- Kč, T. B. ve výši 3.000,- Kč, S. M. ve výši 15.000,- Kč, J. M. ve výši 5.750,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. R., S. K. a I. H. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené I. A. a J. A. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby okresního státního zástupce v Berouně ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 1 Zt 843/2001, pro skutky (body 2, 3 a 5 obžaloby), kterými měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 11 To 390/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení (nesprávně označenému jako rozsudek) odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Berouně poštou doručeno dne 22. 1. 2003. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání obviněný opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. [Z obsahu podání vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání), nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tato zjevná písařská chyba však nemá na rozhodnutí dovolacího soudu žádný vliv.]
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že soud prvního stupně v jeho neprospěch a v rozporu s hmotným právem posoudil skutky uvedené pod body 1/, 4/, 6/ až 25/ výroku o vině jako jeden pokračující trestný čin podvodu. Tvrdí, že nebyly splněny všechny náležitosti §89 odst. 3 tr. zák. potřebné pro posouzení těchto skutků jako pokračujícího trestného činu. Podle jeho názoru u mnohých z nich není dána blízká časová souvislost; zejména je velká časová prodleva mezi skutky spáchanými od května 2001 uvedenými pod body 10/ až 25/ výroku o vině, které se týkaly zprostředkování zaměstnání či stáže ve Švédsku a skutky uvedenými pod body 1/, 4/, 6/ a 7/ výroku o vině. Obviněný rovněž poukazuje na rozlišnost ve způsobu, kterým bylo jednání provedeno. Konstatuje, že u skutků pod body 1/, 4/, 6/ a 7/ se jednalo o běžné půjčky, kdy nebylo zastíráno, že peníze jsou půjčovány pro soukromé aktivity. V drtivé většině ostatních případů ale šlo o platby spojené se zprostředkováním zaměstnání nebo stáže ve Švédsku. Podle obviněného je z hlediska způsobu provedení zcela samostatný skutek uvedený pod bodem 8/, kdy nezaplatil za ubytování v hotelu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvádí, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Namítá, že odvolací soud měl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. zrušit, neboť v předchozím řízení byla porušena ustanovení zabezpečující objasnění věci včetně dodržení práva na obhajobu a soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Obviněný v podrobnostech konstatuje, že důvodně očekával, že na jeho účet přijde větší suma peněz, což by zpochybňovalo jeho podvodný úmysl při půjčování peněz. Proto navrhoval doplnění dokazování o dotaz na ČSOB v P., kterým by bylo zmíněné tvrzení ověřeno. Zdůrazňuje, že tento návrh soud prvního stupně zamítl, přičemž v tomto postupu spatřuje porušení práva na obhajobu. Odvolacímu soudu vytýká, že se s uvedenou námitkou vůbec nevypořádal.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného týkající se neexistence podmínek pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jsou z větší části důvodné. Státní zástupce konstatuje, že dílčí útok popsaný pod bodem 8/ výroku o vině byl spáchán výrazně jiným způsobem než ostatní dílčí útoky a ze skutkových zjištění nevyplývá ani existence jednotného záměru. Tento skutek nevykazuje ve vztahu k dalším dílčím útokům znaky pokračování a vzhledem ke skutečnosti, že jím byla způsobena škoda nižší než nepatrná, nejedná se o trestný čin. Státní zástupce uvádí, že u ostatních dílčích útoků podmínka podobného způsobu provedení splněna je, podmínka blízké časové souvislosti však nikoli. Připomíná, že dílčí útoky popsané pod body 1/, 4/, 6/, 7/, 9/ a 10/ výroku o vině byly spáchány od prosince 1999 do 12. 1. 2001 a byla jimi způsobena škoda 388.000,- Kč. Další dílčí útoky byly páchány od počátku května do září 2001 a byla jimi způsobena škoda 194.786,- Kč. Zdůrazňuje, že mezi těmito dvěma skupinami dílčích útoků je tedy časová prodleva tři a půl měsíce. Časová souvislost je přitom přerušena, ustane-li pachatel v páchání trestné činnosti na několik měsíců. Je rovněž nutno brát v úvahu čas potřebný k přípravě na další útok, který v posuzovaném případě nebyl nijak dlouhý. Proto jednání obviněného mělo být kvalifikováno jako dva pokračující trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž pro skutek uvedený pod bodem 8/ výroku o vině měl být obžaloby zproštěn. Podle státního zástupce se námitky obviněného ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. týkají úplnosti provedeného dokazování, neobsahují žádnou argumentaci obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Rovněž neodpovídají ani žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř., a proto k nim nelze přihlížet. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené unesení a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dále podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že Nejvyšší soud rozhodne jiným způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného J. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz níže). Námitky obviněného, které směřují proti úplnosti provedeného dokazování včetně tvrzení, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Pokud by dovolání výlučně obsahovalo jen tyto námitky, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Lze připomenout, že každý dovolatel musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Tvrzení obviněného, že soud nesprávně aplikoval ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., je námitkou, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Tato námitka spadá pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž podle Nejvyššího soudu je v tomto směru podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze soudu prvního stupně (následně i soudu odvolacímu) vytknout pochybení, když celé jednání, jímž byl obviněný J. M. uznán vinným (body 1/, 4/, 6/ až 25/), právně kvalifikoval jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť byly splněny všechny zákonné formální i materiální znaky pro takové posouzení včetně těch, které jsou uvedeny v §89 odst. 3 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jak jsou popsána ve výroku o vině napadeného rozsudku a rozvedena v jeho odůvodnění, vyplývá, že obviněný opakoval zejména tři způsoby podvodného jednání: slib vrácení půjčených peněz (jednalo se o různě vysoké finanční částky), a to eventuálně s navýšením, dále slib zprostředkování zaměstnání (příp. i pracovního povolení) nebo stáže v zahraničí za předem vyplacenou finanční úplatu a slib, že peníze, které mu byly za určitých podmínek poskytnuty, použije na zcela konkrétní účel (splátky na nemovitost apod.). V odůvodnění rozsudku ke skutkovým zjištěním soud prvního stupně mimo jiné uvedl: „Obžalovaný zjevně nemohl dostát svým závazkům, neboť byl zcela bez prostředků, neměl žádný legální ale ani nelegální (kromě této trestné činnosti) zdroj příjmů.“ Rovněž konstatoval, že J. M. neměl žádný majetek. (vše na str. 8 - 9 napadeného rozsudku). K předmětné trestné činnosti odvolací soud zdůraznil: „…obžalovaný vždy využíval svých schopností budit v lidech důvěru k svému obohacení, postupoval některým ze tří osvědčených způsobů, jak na to prvý soud poukazuje.“ (str. 3 napadeného usnesení).
Podle Nejvyššího soudu byly jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost) – prostřednictvím podvodného jednání řešit svou finanční situaci, přičemž celá výše popsaná trestná činnost byla výlučným zdrojem jeho peněžních příjmů. Všechny tyto dílčí útoky naplňovaly skutkovou podstatu téhož trestného činu a byly spojeny i stejným nebo podobným způsobem provedení. Např. jednání obviněného z období května až září roku 2001 (body 10 až 22 výroku o vině rozsudku) bylo v podstatných směrech vždy prakticky stejné – příslib zprostředkování zaměstnání (příp. i pracovního povolení) nebo stáže ve Švédsku, a to za předem vyplacenou peněžní úplatu. Další dílčí útoky spáchané obviněným a v napadeném rozsudku popsané ve výroku o vině (body 1, 4, 6 až 9, 23 až 25), se vyznačovaly podobným způsobem provedení. To platí i pro jeho jednání ze dne 3. 1. 2001, kdy se ubytoval v hotelu Š. v M. B., který dne 5. 1. 2001 bez zaplacení opustil. K těmto skutečnostem odvolací soud uvedl: „Z výpovědi svědkyně J.K. spolu se záznamem v knize hostů nepochybně vyplývá, že obžalovaný se v hotelu ubytoval na dobu od 3. do 6. ledna 2001, budil důvěru, proto po něm recepční nežádala placení předem, a odešel bez placení.“ (str. 3 napadeného usnesení). V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že v celé trestné činnosti obviněného byla prokázána skutečnost spočívající v jeho schopnosti budit v lidech důvěru za účelem vlastního obohacení, což bylo podstatným znakem v jednání J. M. Proto je i zmíněný dílčí útok (bod 8 výroku o vině napadeného rozsudku) ve vztahu k dalším dílčím útokům - z hlediska způsobu provedení - podobný. Jelikož celá trestná činnost obviněného byla realizována v období necelých dvaadvaceti měsíců, obsahovala značné množství dílčích útoků, přičemž některé z nich trvaly i několik měsíců (body 1/ a 7/ výroku o vině), tak ani okolnost, že mezi dílčími útoky pod body 9/ a 15/ výroku o vině napadeného rozsudku byla časová přetržka asi tři a půl měsíce (v ostatních případech byla kratší), nevylučuje učinit důvodný závěr o naplnění znaku blízké časové souvislosti mezi jednotlivými spáchanými dílčími útoky. Lze připomenout, že trestní zákon nedefinuje blízkou časovou souvislost a v rozhodovací soudní praxi nelze obecně vymezit její maximální lhůtu. Vždy záleží na posouzení zcela konkrétních skutkových okolností v dané trestní věci, a to z hlediska ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. Protože záměrem a realizovaným cílem v jednání obviněného bylo získat finanční prospěch (zejména peněžní prostředky), byla v jeho protiprávním jednání dána i blízká souvislost v předmětu útoku.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k