ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.552.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 552/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 dovolání obviněného P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 12 To 78/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 158/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 10 T 158/2001, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěného dne měsíce července 2000 do 18. 4. 2001 na území okresů R. n. K., P., H. K., ale i jinde, opakovaně neoprávněně nabídnul, prodal, prodej zprostředkoval anebo přenechal k užití metamfetamin zvaný pervitin, psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách jako přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to mimo jiné nejméně v pěti případech V. K., v dávkách dohromady za 3.000,- Kč, pětkrát M. J., v dávkách po 1.500,- Kč, dvakrát V. V., v dávkách za 400,- Kč a 500,- Kč, nejméně desetkrát J. K., v jednom případě V. M., v dávce za 200,- Kč, čtyřikrát P. D., v dávkách po 400,- Kč, nejméně čtyřikrát D. B., v dávkách po 200,- Kč, dvakrát P. N., když nejméně ve dvou případech nabízel návykovou látku k užití K. S. a V. K. a V. V. přislíbil drogu opatřit.
Za uvedený trestný čin byl obviněný P. Š. odsouzen podle §187 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání obviněného P. Š. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 12 To 78/2002, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. řádu zrušil v celé části týkající se obviněného P. Š. a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného P. Š. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od července 2000 do 18. 4. 2001 na území okresu R. n. K. a jinde nejméně v pěti případech opatřil V. K., látku pervitin v dávkách dohromady za 3.000,- Kč a stejnou látku v pěti případech prodal M. J., v dávkách po 1.500,- Kč, dvakrát prodal V. V., v dávkách za 400,- Kč a 500,- Kč, nejméně desetkrát poskytl J. K v jednom případě poskytl V. M., v dávce za 200,- Kč, třikrát prodal P. D., v dávkách po 400,- Kč, čtyřikrát daroval D. B., dávky v hodnotě po 200,- Kč a P. N., daroval dvě dávky, a kromě toho nabízel vždy ve dvou případech pervitin k užití K. S., V. K. a V. V. vždy ve dvou případech přislíbil opatření drogy, za což byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením pro výkon trestu podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 10. 12. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, dne 11. 12. 2002 obhájci obviněného, JUDr. T. D., a dne 16. 1. 2003 obviněnému P. Š.
Dne 18. 2. 2003 podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu doručil dne 7. 4. 2003 obhájci obviněného výzvu, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Dne 16. 4. 2003 obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podání označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 5. 2003.
Dovolatel napadl podaným mimořádným opravným prostředkem rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku o vině i trestu a opřel své dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu svého podání dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž namítl, že soudy obou stupňů skutek nesprávně posoudily s ohledem na výsledky přípravného řízení a na hodnocení důkazů ohledně viny obviněného. Obviněný se plně odvolal na své odvolání a dále se podrobně zabýval svědeckými výpověďmi jednotlivých spoluobviněných a svědků, kteří podle jeho názoru nepotvrdili, že by spáchal trestný čin. Dovolatel rovněž namítl, že soudy v jeho případě nezjistily a neprokázaly takové množství případů nabídnutí, prodeje, zprostředkování prodeje nebo přenechání k užití metamfetaminu jiným osobám, jaké je uvedeno ve výrocích obou rozsudků, čemuž pak neodpovídá ani výše uloženého trestu.
Obviněný dále poukázal na skutečnost, že postupem orgánů činných v trestním řízení byl podle něho porušen trestní řád v ustanovení §88 odst. 1, odst. 2 tr. řádu, neboť příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, avšak tento příkaz měl být vydán formou povolení k použití operativní techniky policie krajským soudem. Ode dne 22. 1. 2001 byly navíc splněny zákonné předpoklady pro zahájení trestního stíhání sdělením obvinění konkrétním osobám, což však vyšetřovatel neučinil, a tudíž vydaný příkaz k odposlechu nebyl neodkladným úkonem ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Dovolatel v této souvislosti poukázal i na to, že přepisy záznamů z telekomunikačního provozu nemají formu protokolu ve smyslu §88 odst. 4 tr. řádu a neměly být použity jako důkaz, stejně jako nedošlo k vyrozumění provozovatele telekomunikační sítě, z níž byl odposlech prováděn. Další výhrady obviněný uplatňuje ohledně znaleckého posudku z oboru audioexpertizy, neboť nebyla učiněna srovnávací nahrávka hlasu obviněného P. Š. ani dalších spoluobviněných a svědků, a tudíž nelze bezpečně zjistit, zda byl účastníkem telefonních hovorů právě obviněný.
V petitu dovolání obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudky nalézacího i odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil dne 25. 4. 2003 ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání včetně jeho doplnění Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Přípis ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu doručil soud dne 25. 4. 2003 rovněž obviněnému P. Š. a dne 28. 4. 2003 jeho obhájci, JUDr. T. D., s tím, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného P. Š. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného P. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 7. 11. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému P. Š. dne 16. 1. 2003 a jeho obhájci JUDr. T. D. dne 11. 12. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 18. 2. 2003 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného P. Š. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný P. Š. své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z tohoto důvodu je určeno pouze k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného P. Š. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují jednak vůči hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku a dále vůči porušení ustanovení trestního řádu. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a aplikaci procesních ustanovení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného P. Š., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného P. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl přitom dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k