ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.569.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 569/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 o dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 34 T 1/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 34 T 1/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za tento a sbíhající se trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 8. 2000, č. j. 1 T 93/2000–174, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 1 T 93/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. ČR, O. p. v O., škodu ve výši 414.791,10 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání dne 23. 1. 2003, sp. zn. 1 To 1/2003, usnesením podle §256 tr. ř. zamítl. Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl jak obviněnému a jeho obhájci JUDr. J. V., tak Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě doručen shodného dne 13. 2. 2003.
Dne 11. 4. 2003 učinil obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce na poště podání, jež obsahovalo dovolání a které bylo adresováno Krajskému soudu v Ostravě.
Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že směřuje proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 34 T 1/2001, jímž byl uznán vinným z trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a podle jeho názoru měl být uznán vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 tr. zák., tedy podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále konstatoval, že Vrchní soud v Olomouci podle §256 tr. ř. jeho odvolání jako nedůvodné zamítl dne 23. ledna 2003. Následně citoval pasáž z vlastního podání, jež obhájce k dovolání přiložil. Závěrem konkretizoval, že dovolání směřuje jednak proti výroku o vině, jednak proti výroku o náhradě škody a s poukazem na obsah svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl rozsudkem, že se uznává vinným podle §222 odst. 3 tr. zákona a vyměřil trest v mezích tohoto zákonného ustanovení.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (byl mu doručen dne 18. 4. 2003).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila dne 16. 5. 2003. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci se zaměřila na obsah podaného mimořádného opravného prostředku a konstatovala, že obviněný jej podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 34 T 1/2001, tj. rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Jako soud druhého stupně rozhodoval v dané věci Vrchní soud v Olomouci, avšak proti jeho usnesení obviněný dovolání nepodal, a tudíž jeho podání směřovalo proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.; pro případ, že by obviněný uvedený nedostatek ve svém případném dalším podání napravil, navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť zvolenou právní kvalifikaci jednání obviněného považovala za přiléhavou. Současně vyslovila souhlas s tím, aby uvedená rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda bylo podáno oprávněnou osobou.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, a že se tak stalo v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Naproti tomu dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. B. není přípustné. V dovolání totiž obviněný výslovně uvedl, že směřuje „proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 34 T 1/2001, jímž byl obviněný uznán vinným z trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.“. Záměr napadnout dovoláním právě toto rozhodnutí dovolatel potvrdil i v petitu svého podání, kde navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil“.
Z žádné části písemného podání obviněného nelze dovodit, že jeho mimořádný opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud v podání určitá (a jediná) zmínka o takovém rozhodnutí je, tak jen v konstatační části, že „Vrchní soud v Olomouci podle §256 tr. ř. odvolání obžalovaného jako nedůvodné zamítl dne 23. ledna 2003“.
Obviněný tak svým dovoláním napadl výhradně odsuzující rozsudek nalézacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a řízení mu předcházející ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a