ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.570.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 570/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 o dovolání obviněného T. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 741/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 70 T 65/97, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. H. byl za jednání spáchané spolu s obviněným R. P. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 70 T 65/97 uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že ačkoli věděli, že obviněný T. H. je oprávněn jako zaměstnanec společnosti A.-C., s. r. o., se sídlem v O., vykonávat na základě udělené plné moci činnost, směřující k inkasu ve prospěch zmíněné společnosti, přesto dne 29. 3. 1996 v O. – S. obviněný T. H. na základě návodu obviněného R. P. neodvedl do pokladny spol. A.-C., s .r. o., finanční částku ve výši 200.000,- Kč, kterou převzal od firmy B.+ P., s. r. o., B., a tuto předal obviněnému R. P., na kterého následně dne 16. 4. 1996, opět na základě jeho návodu, převedl mobilní telefon model N-250, včetně příslušenství, který byl majetkem společnosti A.-C., s. r. o., v hodnotě 18.600,- Kč, čímž uvedené společnosti způsobil škodu v celkové výši 218.600,- Kč. Podle §248 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma A.-C., s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v rámci rozsudku ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 741/2002, (jímž rozhodoval současně i o odvolání spolupachatele R. P.) podle §256 tr. ř. odvolání obviněného T. H. podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 741/2002, v části která se jej dotýká, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. V. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 11. 2. 2003. Dovolání podal z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvádí, že stěžejním důkazem pro posouzení trestnosti jeho jednání byla plná moc, která mu byla udělena jeho tehdejším zaměstnavatelem – společností A. – C., s. r. o. Okresní soud v Ostravě a následně i soud odvolací vyhodnotily znění plné moci, respektive její obsah tak, že jej neopravňovala provést jednání kladené mu za vinu. Nesprávně podle něj oba soudy vyhodnotily toto jednání jako svévolné chování naplňující všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. S tímto názorem obou soudů nesouhlasí, protože má zato, že všechny jím učiněné úkony byly provedeny v souladu s plnou mocí a takové jednání mu tedy nelze klást za vinu, neboť nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Konstatuje, že v dané věci existují dva výklady obsahu předmětné plné moci, přičemž soudy obou stupňů se přiklonily k výkladu předkládanému svědkyní PaeDr. S., s čímž nesouhlasí. Domnívá se, že obsah plné moci měl být vyhodnocen v jeho prospěch, neboť pokud jsou pochybnosti o tom, k čemu jej plná moc opravňovala, nemůže mu toto být přičítáno za vinu. Rozhodnutí soudů obou stupňů v důsledku toho spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení plné moci. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 741/2002.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, podalo vyjádření, v němž státní zástupce u Nejvyššího státního zastupitelství působící, učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Podrobněji rozvedl, že dovolatelovo jednání bylo zcela mimo rámec jemu udělené plné moci a tedy se jednalo o neoprávněně prováděnou dispozici s majetkem poškozené, svěřeným mu v rámci plnění jeho pracovních povinností. Závěr soudů obou stupňů o přisvojení si cizí věci ve smyslu §248 tr. zákona považuje za zcela správný. Vzhledem k tomu, že oba soudy se s námitkami dovolatelovy obhajoby odpovídajícím způsobem již vypořádaly, považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu.
Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný jako dovolatel uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního stupně, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v návaznosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Z této právní úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě toliko procesních a právních vad, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou trestním řádem vymezeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).
V posuzovaném případě dovolatel, podle obsahu podaného dovolání nenamítá vady právní povahy. Formálně sice volí formulace založené na hmotně právních argumentech, avšak materiálně jeho námitky směřují výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Především nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily a posoudily provedené důkazy. Za neobjektivní přístup soudu považuje skutečnost, že soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů přisvědčil výpovědi svědkyně PaeDr. S. Sám výpověď této svědkyně shledává jako účelovou. Podle dovolatele plná moc, jejíž obsah soud na základě nesprávných úvah mylně vykládá jako prokazující jeho trestnou činnost, měla být hodnocena pro něj prospěšným, ve věci se rovněž nabízejícím způsobem.
Na základě takto vytýkaných nedostatků, obviněný svým mimořádným opravným prostředkem nesměřuje ke změně právních nesprávností, ale dožaduje se změny skutkových zjištění na základě jiného hodnocení důkazů. Celá faktická argumentace obviněného tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá. Těžištěm dovolání je totiž nesprávné zjištění skutkového stavu a způsob hodnocení důkazů (dovolatel žádá přehodnocení obsahu v dané věci posuzované plné moci), na což však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak bylo výše rozvedeno, nedopadá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného T. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 741/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 70 T 65/97, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová