ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.782.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 782/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným V. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 5 To 346/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 293/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 4 T 293/2001, uznán vinným, že
1. v době od 22.45 hod. dne 21. 3. 2001 do 11.20 hod. dne 22. 3. 2001 v D., se po rozlomení vložky zámku hlavních dveří vloupal do restaurace K. na K. ulici, kde dále násilím vnikl do výherního hracího automatu zn. Bonus 21, z něhož odcizil (v rozsudku zjevně nesprávně odcizili) 800,- Kč v hotovosti, v restauraci pak odcizil různé nápoje a 2 jednolitrové lahve zn. Fernet, jednolitrovou láhev zn. Rum, jednolitrovou láhev zn. Silver vodka, jednolitrovou láhev zn. Peppermint likér, 3 jednolitrová balení džusu, 2 l Tonicu a 2 l Coly, vše v celkové hodnotě 975,20 Kč, kdy dále zde odcizil drobné mince v částce 3.000,- Kč, přičemž poškozením hracího automatu způsobil škodu ve výši 6.100,- Kč, kdy tedy tímto svým jednáním způsobil nájemci restaurace K. H., škodu ve výši 3.975,20 Kč, a majiteli výherního hracího automatu firmě W. s. r. o. P. škodu ve výši 6.900,- Kč,
2. v přesně nezjištěné době od 22.00 hodin dne 10. 4. 2001 do 08.00 hodin dne 11. 4. 2001 v D., vnikl po roztažení ochranných mříží pootevřeným oknem do restaurace U P. na ul. J. z P. , kde vypáčil dveře do výčepu, a zde odcizil 3 krabičky cigaret zn. Petra a Start, v celkové hodnotě 117,- Kč, přičemž na zámku dveří způsobil škodu ve výši nejméně 300,- Kč, vše ke škodě nájemce restaurace P. H., a dále zde vypáčil kryty výherních hracích automatů zn. Daytona a Phoenix, z nichž odcizil hotovost ve výši 14.950,- Kč, a jejich poškozením způsobil škodu ve výši 5.416,80 Kč, vše ke škodě jejich vlastníka společnosti E. s. r. o. D.,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 3 T 169/99 ze dne 24. 2. 2000 pravomocným od 25. 3. 2000 odsouzen mj. za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který vykonal dne 15. 4. 2000.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. mu za ně uložil nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným K. H., částku 3.975,20 Kč, firmě W. s. r. o., divize D., P., částku 6.900,- Kč, a P. H.i, částku 417,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozeného P. H. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný V. H. odvolání, které projednal Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2003, sp. zn. 5 To 346/2002, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému V. H. dne 20. 3. 2003, jeho obhájkyně JUDr. I. K. si jej vyzvedla osobně u Okresního soudu v Děčíně dne 12. 5. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Děčíně byl doručen dne 19. 3. 2003.
Dne 19. 5. 2003 podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. F. Z. osobně u Okresního soudu v Děčíně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to z důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť usnesením soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. V obecné rovině uvedl, že postupem policie před zahájením trestního řízení, jakož i v řízení před soudy prvního a druhého stupně byla porušena jedna ze stěžejních zásad trestního řízení uvedená v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Ke skutku pod bodem 1 rozsudku nalézacího soudu namítl, že závěr o jeho vině byl opřen pouze o nepřímý důkaz, a to odborné vyjádření podle §105 odst. 1, věta druhá, tr. ř. z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická biologická expertiza, podané PČR, Správou Severočeského kraje, odborem kriminalistické techniky a expertizy Ú. n. L., přičemž poukázal na výpověď svědka kpt. RNDr. J. I., CSc. s tím, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že nalezený nedopalek cigarety nekouřil, a tudíž vloupání do restaurace K. neprovedl ani v inkriminovanou dobu, ani jindy. Věrohodnost uvedeného odborného vyjádření je podle názoru dovolatele dále zpochybňována tím, že bukální stěr byl prováděn dvakrát, neboť první z nich nebyl pro vyhodnocení použitelný, a on toliko podepsal stěr, ale nebyl již přítomen zabalení zkumavky a jejímu označení (druhý stěr byl přitom proveden až v květnu 2001); uvedené skutečnosti bylo proto nutno vyložit v jeho prospěch v tom smyslu, že neexistoval žádný spolehlivý důkaz o tom, že by spáchal předmětný skutek. Ohledně skutku popsaného pod bodem 2 rozsudku nalézacího soudu uplatnil obdobné výhrady, když uvedl, že rovněž závěr o vině v tomto případě je opřen pouze o nepřímý důkaz, a to odborné vyjádření podle §105 odst. 1, věta druhá, tr. ř. z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická trasologická expertiza, podané PČR, Správou Severočeského kraje, odborem kriminalistické techniky a expertizy Ú. n. L., a v této souvislosti zdůraznil, že při důsledném respektování zásady in dubio pro reo a ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. neměl být uznán vinným ani tímto skutkem. Uplatněný dovolací důvod obviněný opřel i o výtku odvolacímu soudu, že zcela pominul nesprávný postup policie před zahájením trestního řízení spočívající v tom, že do trestního spisu nebyl založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení ohledně žádného z obou skutků, pro které byl odsouzen.
Závěrem obviněný V. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a vydal rozsudek, jímž jej zprostí obžaloby pro trestné činy krádeže a poškozování cizí věci, neboť nebylo prokázáno, že je spáchal; poškozené nechť odkáže s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně požádal, aby předseda senátu dovolacího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 23. 5. 2003).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2003 úvodem zrekapituloval dosavadní řízení ve věci. K dovolání obviněného uvedl, že z jeho obsahu je možno dovodit, že jej podal z důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v něm nevytýkal skutečnost, že by v meritorních rozhodnutích některý výrok chyběl nebo byl neúplný. Podle jeho názoru dovolatel spatřoval nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem ve skutečnosti, že odvolací soud zcela pominul nesprávný postup policie před zahájením trestního řízení, když do trestního spisu nebyl založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení; tento dovolací důvod je však zjevně neopodstatněný. V té části podání, v níž obviněný polemizoval se způsobem hodnocení důkazů soudem, chybí konkretizace důvodu dovolání, resp. není zřejmé, zda takovými námitkami vytýkal, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.; podle státního zástupce by bylo možno se domnívat, s ohledem na výhradu o porušení §2 odst. 6 tr. ř., že dovolatel v tomto případě spatřoval dovolací důvod v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; předmětné námitky však napadaly výlučně správnost zjištěného skutkového stavu, a proto v tomto směru bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v úvahu by přicházelo jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. S ohledem na dovoláním namítané nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem (spatřované v údajném porušení ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. a následném nezákonném postupu podle §160 odst. 1 tr. ř.) státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podaný mimořádný opravný prostředek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněný a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
V tomto směru Nejvyšší soud zjistil, že obviněný V. H.se dopustil v podání vypracovaném obhájcem JUDr. F. Z. formálního pochybení tím, že citoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv z obsahu jeho podání mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ Z tohoto hlediska Nejvyšší soud k tomuto dovolacímu důvodu také přistupoval.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 až 4 tr. ř. u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. ř.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. ř. u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. ř. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. ř., podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. ř. může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání.
Z toho vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř. u odvolání /resp. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. u stížnosti/, lze novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tedy musí tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a v návaznosti na tento obecný důvod i některý z důvodů uvedených v písm. a) až k), který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci však obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku žádný takový další dovolací důvod neuvedl. Argumentace dovolatele se opírá o výhrady k hodnocení důkazů soudy obou stupňů, námitky k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci a nerespektování zásad trestního řízení uvedených v §2 odst. 5, 6 tr. ř., když podle jeho názoru nebylo prokázáno, že skutky, jimiž byl uznán vinným, spáchal, a rovněž výtku odvolacímu soudu, že pominul nesprávný postup policie před zahájením trestního řízení.
Jak vyplývá se shora uvedeného výkladu, takové skutkové námitky nenaplňují dovolatelem uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. jeho první alternativu, tj. případ zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. bez splnění procesních podmínek stanovených zákonem pro takové rozhodnutí, kterou obviněný podle obsahu jeho podání měl zjevně na mysli / … Proti cit. usnesení soudu II. stupně podávám dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí mého odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí … /. Existence druhé alternativy předmětného důvodu se obviněný vůbec nedovolával, žádný jiný dovolací důvod ve svém podání necitoval a jeho námitky (vyjde-li se rovněž z jejich obsahu) ani pod žádný další ze zákonných důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. nejsou podřaditelné.
Nejvyšší soud připomíná, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný V. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru svého dovolání, nerozhodoval. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Proto nebylo zapotřebí o takové žádosti rozhodovat samostatným výrokem. Důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a