ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.845.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 845/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2003 dovolání obviněného V. B., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 8 To 411/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 T 106/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 11 T 106/2002, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že v době od 14. 9. 1998 do 26. 10. 2000 v B., jako vedoucí provozovny skladu společnosti M. B., a. s., za účelem se obohatit neoprávněně nechal vyvézt celkem v 28 případech z areálu podniku M. B., a. s. do provozovny firmy R. L., s. r. o., L., svěřený hliníkový odpadový materiál o celkové hmotnosti 6.877 kg, takto získané peníze si ponechal a použil pro svou potřebu, čímž způsobil poškozené organizaci M. B., a. s., B., škodu ve výši 123.533,- Kč, za což byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené organizaci M. B., a. s., se sídlem v B., na náhradě škody částku 123.533,- Kč.
Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání obviněný V. B. i poškozená společnost M. B., a. s., přičemž Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 8 To 411/2002, rozhodl v bodě I. tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání poškozeného zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a za splnění podmínek §259 odst. 3 věta prvá tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému V. B. uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit poškozené společnosti M. B., a. s., se sídlem v B., škodu ve výši 123.533,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení ode dne 6. 6. 2002, přičemž jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. V bodě II. rozsudku pak krajský soud odvolání obviněného V. B. podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 11. 2. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Blansku, dne 12. 2. 2003 tehdejšímu obhájci obviněného, Mgr. K. N. a dne 30. 4. 2003 obviněnému V. B.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Blansku podal obviněný V. B. prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce Mgr. M. P. u Okresního soudu v Blansku dne 4. 4. 2003 dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, soud prvního stupně doručil obhájci obviněného ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu dne 11. 4. 2003 výzvu k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na možnost odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Dne 18. 4. 2003 bylo soudu prvního stupně doručeno podání obhájce obviněného, Mgr. M. P., označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo se spisovým materiálem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 24. 7. 2003.
Dovolatel zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek proti výroku o vině, o trestu i o náhradě škody napadeného rozhodnutí a opřel jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V písemném odůvodnění dovolání obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu zpronevěry, neboť nikdy mu nebyla prokázána vina. Podotkl, že mu předmětný hliník nebyl svěřen do výlučné faktické moci, neboť se nacházel na volně přístupné skládce. Dovolatel dále namítl, že mu nebylo prokázáno způsobení škody, respektive že by škodu chtěl způsobit. Soudu prvního stupně v tomto ohledu vytkl, že převzal zápisy z tzv. výkupní knihy společnosti R. L. jako nesporné a dospěl k závěru, že obviněný odevzdal přesně 6,877 kg hliníkového odpadu za celkovou částku 123.533,- Kč. Rovněž závěr soudu, že obviněný odevzdával hliník určený do výkupny a nikoliv do spalovny jako součást kartridží, je podle názoru dovolatele nesprávný, neboť za likvidaci předmětných kartridží musel poškozený platit, a tudíž obviněný nezpůsobil svým jednáním poškozenému žádnou škodu, neboť majetek poškozeného nebyl nikterak zmenšen.
Na podporu svých tvrzení dále obviněný uvedl, že poškozený neměl do roku 2000 uzavřenou žádnou smlouvu o výkupu hliníku a minimálně do ledna 1999 se u něho odpad netřídil, ani poté se u poškozeného nevedla žádná evidence a ani sám poškozený neměl přesné informace o odvezeném odpadu. Nebylo tudíž spolehlivě vyřešeno, zda byly odvezeny ke spálení kartridže s hliníkovými válečky a v jakém počtu, na základě čehož by bylo možno objektivně zjistit škodu. Obviněný nesouhlasí s názorem nalézacího soudu, že není rozhodné, jak poškozený mínil s hliníkovým odpadem sám nakládat. Navíc namítl, že nemohl poškozenému způsobit škodu úmyslně, když měl vždy za to, že byl předmětný hliník určen do spalovny; vytýkaného jednání se tudíž v uvedené míře a uvedeným způsobem nedopustil.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil zpět nalézacímu soudu k novému řízení a rozhodnutí.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 29. 4. 2003 opis dovolání s upozorněním, že se nejvyšší státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a event. souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 415/2003, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolatel argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně i v rámci dřívější obhajoby, nevytýká meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Popis skutku a jeho odůvodnění v rozsudku soudu prvního stupně však obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a tomu odpovídá i použitá právní věta ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávně hmotně právnímu posouzení, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení důkazů, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu a aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. B. podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu přípustným, neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 trestního řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. B. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 27. 1. 2003, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému V. B. dne 30. 4. 2003 a jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. K. N., dne 12. 2. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce Mgr. M. P. u Okresního soudu v Blansku dne 4. 4. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného V. B. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu, vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného V. B. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči nesprávnému hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, objasňuje všechny skutkové otázky potřebné pro použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a skutková věta výroku o vině rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním odpovídá rovněž právnímu závěru o otázce zavinění obviněného z hlediska právní kvalifikace skutku. Také ohledně všech ostatních znaků skutkové podstaty trestného činu je právní kvalifikace skutku správná, přičemž skutková zjištění a právní závěry nalézací i odvolací soud podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, kde se rovněž logicky a přesvědčivě vypořádaly s námitkami uplatněnými obviněným v rámci obhajoby. Dovolací soud tudíž dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 11 T 106/2002, s nímž se Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 8 To 411/2002, ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. B., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného V. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k