ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1039.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1039/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání obviněné MUDr. E. Z., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 8 To 148/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 90/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné MUDr. E. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná MUDr. E. Z. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 8 To 148/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 1 T 90/2000. Tímto rozsudkem byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.
Podle zjištění okresního soudu se obviněná trestného činu dopustila tím, že v nočních hodinách z 29. 10. na 30. 10. 1999 jako ošetřující lékařka na dětském oddělení nemocnice v P., okr. T., řádně nerozpoznala zánět hrtanu u poškozené nezletilé K. Č., na její zdravotní stav včas nereagovala, nepoužila dostatečně účinnou léčbu, nezajistila trvalé sledování životních funkcí pacientky ani její překlad na specializované oddělení, v důsledku čehož dne 30. 10. 1999 v 04:30 hod. došlo k úmrtí poškozené následkem hypotoxického otoku mozku.
Obviněná podala dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázala v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkla, že právní posouzení skutku neobsahuje komplexní zhodnocení všech znaků objektivní i subjektivní stránky trestného činu. Obsáhle poukázala na časovou posloupnost vypracování znaleckých posudků a na ni navazující změny v jejich závěrech a polemizovala se způsobem, jakým byly znalecké posudky hodnoceny. Vyslovila přesvědčení, že znalci doc. MUDr. Z. K., MUDr. L. R. i prof. MUDr. I. B., CSc. posléze potvrdili závěry, jež prezentoval v jí předloženém posudku znalec doc. MUDr. R. S., CSc. Ty však podle ní nedovolují závěr, že byly naplněny znaky trestného činu po stránce subjektivní, neboť chybí zavinění. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Tachově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Plzni. Namítla, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení důkazů, že nedocenily význam změn, k nimž v průběhu času došlo v závěrech znalců, kteří byli k podání znaleckého posudku přibráni orgány činnými v trestním řízení. Nesouhlasila se způsobem, jakým byl hodnocen jí předložený znalecký posudek doc. MUDr. S., CSc. a výpověď tohoto znalce, a to zejména v částech týkajících se správného vyhodnocení přítomných příznaků nemoci a též možné příčiny úmrtí nezletilé. Je zjevné, že jde o námitky skutkové, jejichž podstatou je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
Jako námitku právní však nelze označit ani námitku, která se týkala subjektivní stránky trestného činu. Její těžiště spočívalo v tvrzení dovolatelky, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se důsledně s její obhajobou, že nemohla správně vyhodnotit příznaky nemoci pro její atypický průběh a pro atypickou symptomatologii. Tyto skutečnosti a dále nedostatek významné informace o předchozí diagnoze laryngitidy, zakládají podle ní ve svých důsledcích nedostatek zavinění.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněná zaměřila dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jejím zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Atypickému průběhu onemocnění, atypické symptomatologii a nedostatku informace o předchozí diagnoze laryngitidy přisoudila jiný význam a vyvodila z nich jiné skutkové důsledky, než jak to učinily soudy obou stupňů. I v této části tedy obviněná uplatnila námitky skutkové, jimiž se primárně domáhala změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že se trestného činu nedopustila. Námitky této povahy pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale podřadit nelze.
Ačkoli tedy obviněná formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnila námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková