ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1126.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1126/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 o dovolání obviněného Bc. V. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003, č. j. 9 To 159/2003-277, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 33/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 33/2002 podal obviněný dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003, č. j. 9 To 159/2003-277. Tímto usnesením odvolací soud podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 3. 2003, č. j. 2 T 33/2002-255. Uvedeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen podle §160 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Dovoláním obviněný napadl v celém rozsahu jak výrok o vině, tak i výrok o trestu. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že důkazy byly nesprávně hodnoceny, kdy se jednalo pouze o důkazy nepřímé, poměrně malé právní síly, které netvořily uzavřený řetězec dokazující jeho protiprávní jednání. V důsledku toho obviněný vyslovil pochybnosti o naplnění skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že v předcházejícím řízení o odvolání, v němž byl zprošťující rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 9. 2002, č. j. 2 T 33/2002-222, zrušen a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, porušil (odvolací soud) ustanovení §2 odst. 12 tr. ř., když sám hodnotil důkazy, které před ním nebyly provedeny. Přestože podle obviněného v řízení před soudem prvního stupně nebyl proveden žádný důkaz, který by potvrdil, že finanční částka ve výši 1.000,- Kč mu byla předána jako úplatek, byly soudem zamítnuty jeho návrhy na provedení výslechu svědků pplk. Bc. J. V. a mjr. J. K., které by mohly jeho obhajobu založenou na existenci půjčky v této výši podpořit. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil ve výroku o vině a v souladu s tímto i výrok o trestu a zprostil obviněného viny v celém rozsahu.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Je přesvědčen, že v daném případě obviněný podal mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž zcela zřejmé, že obviněný opřel veškerou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily, když současně dovolacímu soudu předkládá vlastní (údajně mnohem pravděpodobnější) verzi průběhu skutkového děje, která podle něj vylučuje, aby částku 1.000,- Kč převzal jako úplatek. Jak státní zástupce uvedl, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, přičemž nesprávnost skutkových zjištění nalézacího soudu a odvolacího soudu lze vytýkat jen v návaznosti na tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení. Výhrady, které obviněný vznesl proti postupu soudu druhého stupně, který zrušil předchozí zprošťující rozsudek soudu nalézacího a věc vrátil soudu prvního stupně, nelze rovněž subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř. S ohledem na výše uvedené skutečnosti státní zástupce v závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř) shledal, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze znění citovaného dovolacího důvodu plyne, že námitky, kterými lze úspěšně tento dovolací důvod uplatnit, musejí být právní povahy. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině, v němž je třeba spatřovat těžiště při úvahách, zda skutek zjištěný soudem je trestným činem, případně zda zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je správná. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Kromě nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též pochybení týkajícího se jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V této souvislosti může přitom jít o posuzování jen takové skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. I v tomto případě ovšem jde o otázku nikoliv skutkovou, nýbrž o otázku právního charakteru.
Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Příbrami a z nichž také vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Praze. Nelze též přehlédnout, že podstatná část argumentace byla uvedena v obsahu odvolání, na níž obviněný setrval a byla použita pro odůvodnění dovolání. Obviněný zdůraznil, že jeho obhajobu založenou na existenci půjčky ve výši 1.000,- Kč ve vztahu ke svědkovi V. by mohli potvrdit jedině svědkové pplk. Bc. J. V. a mjr. J. K., jejichž výslechu se v předcházejícím řízení domáhal. Ostatní provedené důkazy hodnotí jako nepřímé, které ve svém souhrnu nejsou založeny na pečlivém uvážení všech okolností. Takové námitky nelze považovat za námitky právní, ve skutečnosti se totiž obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů, případně doplnění dokazování ve snaze dosáhnout změny ve skutkovém zjištění. Konečně lze dodat, že dovolatelem konstatované porušení ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. je též procesního charakteru, a proto nemůže nic změnit na tom, že konkrétně uplatněný dovolací důvod nebyl věcně naplněn právně relevantními námitkami.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž konkrétní námitky uplatněné v dovolání jsou skutkové, které nemohou tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. naplnit. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann