ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1142.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1142/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2003, č. j. 7 To 129/2003-590, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 88/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2003, č. j. 7 To 129/2003?590, bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného M. B. proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 12. 2002, č. j. 1 T 88/2002-536. Tímto rozsudkem byl obviněný M. B. uznán vinným v bodech I./1. - 6., II./1., 2. výroku rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným (ad I./1., 3. - 6.), dílem nedokonaným (ad I./2., II./1., 2.) a v bodě III. výroku rozsudku pokusem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §8 odst. 1 k §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. Jednání pod bodem I./1. - 6. výroku rozsudku se obviněný M. B. dopustil s již odsouzeným M. B. Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dovolání, jímž obviněný napadl shora citované usnesení odvolací soudu, směřuje proti výroku o vině v té části, v níž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to z důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak obviněný uvedl, okresní soud, tak i krajský soud na základě ustáleného skutkového děje dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Má za to, že v rámci dokazování u hlavního líčení nebylo prokazatelně zjištěno, že by se dopustil podvodného jednání. Obviněný vyslovil názor, že byl uznán vinným toliko na základě výpovědi spoluobviněného M. B., přičemž ostatní důkazy neprokázaly, že by se žalovaného jednání dopustil. Zdůraznil, že se nikdy nesetkal ani s jedním z poškozených, svědkové dokonce sami u hlavního líčení prohlásili, že ho vidí poprvé. Tvrdí, že nebyl přítomen žádnému jednání, při němž by se dojednával prodej mobilních telefonů, dále popírá, že by mu někdo z poškozených předal nějakou finanční hotovost. Ve světle těchto důkazů obviněný v závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2003, č. j. 7 To 129/2003-590, a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 3 tr. ř).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je důvodem dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. To v podstatě znamená, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný konstatoval, že nesprávné právní posouzení soudy učinily na základě ustáleného skutkového děje. Nicméně právě nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu obviněný dovoláním napadá. To je patrné především z toho, jakou důkazní hodnotu přisuzuje jednotlivým provedeným důkazům. Je přesvědčen, že nemůže být odsouzen pouze na základě výpovědi spoluobviněného M. B., protože výpovědi poškozených ho v žádném případě nikterak neusvědčují. Trestnou činnost obviněný od počátku popírá. Jinými slovy řečeno, obviněný se na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá přezkoumání postupu soudů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., totiž hodnocení správnosti skutkových zjištění, resp. jiného hodnocení důkazů. Takové námitky však nesouvisejí s otázkou právního posouzení skutku, nejsou tudíž způsobilé tento dovolací důvod naplnit.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž shledal, že jím deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann