ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1175.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1175/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 7 To 167/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 20/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 4 T 20/2002, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. s tím, že za tyto trestné činy byl podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Tímtéž rozsudkem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 7 To 167/2003, bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu dovolatel uvádí, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť se v řízení před soudem prvního stupně uskutečnila tři hlavní líčení, z toho dvě bez jeho účasti, přičemž u prvního i třetího hlavního líčení byl řádně omluven z důvodu nemoci. Pokud jde o třetí hlavní líčení, obviněný se dne 26. 2. 2003 telefonicky omluvil s tím, že než soudu zaslal potvrzení o nemoci, bylo mu doručeno rozhodnutí a on tudíž potvrzení o návštěvě lékaře již nezasílal. V rámci své osobní účasti u třetího hlavního líčení obviněný hodlal navrhnout výslech významného svědka, který by potvrdil jeho obhajobu; výslech tohoto svědka byl obviněným navržen ve veřejném zasedání u odvolacího soudu, který tento návrh na provedení důkazu neakceptoval. Dle názoru obviněného tímto postupem došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, především pak §202 odst. 2, 3 tr. ř., s tím, že s ohledem na složitost dokazování bylo povinností soudu prvního stupně nejednat v nepřítomnosti obviněného, neboť bylo zřejmé, že bez jeho účasti věc nelze spolehlivě rozhodnout, navíc za existence řádné omluvy. V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že v dovolání obviněného není rozhodnutí odvolacího soudu označeno ani datem vydání, ani spisovou značkou; s ohledem na značnou formalizovanost dovolání jako mimořádného opravného prostředku musí být dle jeho názoru napadené rozhodnutí soudu druhého stupně specifikováno uvedením názvu soudu, spisové značky a data vydání rozhodnutí. Označení napadeného rozhodnutí je nedostatečné a dovolání nesplňuje jednu ze základních obsahových náležitostí podle §265f odst. 1 tr. ř. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o námitku státního zástupce, že dovolání obviněného nesplňuje jednu ze základních obsahových náležitostí podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., a to označení rozhodnutí, proti kterému podání směřuje, a že dovolání by z tohoto důvodu mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., dovolacímu soudu s přihlédnutím k níže uvedeným ustanovením trestního řádu a zásadě rychlosti a hospodárnosti trestního řízení nezbylo nic jiného, než naložit s podáním obviněného J. V. ze dne 1. 9. 2003 označeným jako „dovolání odsouzeného proti rozhodnutí soudu I. i II. stupně“ jako s podáním splňujícím obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí /§59 odst. 3) tr. ř./ podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
Z obsahu podání obviněného ze dne 1. 9. 2003 bylo zjištěno, že je adresováno, tj. určeno Okresnímu soudu ve Vsetíně, týká se věci tímto soudem vedené pod sp. zn. 4 T 20/2002, napadá rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně dovoláním, je podepsáno obviněným J. V. i jeho obhájcem Mgr. P. D. a datováno již shora uvedeným dnem 1. 9. 2003. Dále je v tomto podání uvedeno, že jsou jím napadány v podstatě všechny výroky soudů obou stupňů, a to z důvodu porušení ustanovení §202 odst. 2, 3 tr. ř. o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a že s ohledem na tento důvod se dovolatel s odkazem na §265b odst. 1 písm d) tr. ř. domáhá zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání obviněného tedy obsahuje označení soudu, který předmětnou věc projednal a meritorně o ní rozhodl v prvním stupni, a označení věci spisovou značkou, pod kterou byla před soudem prvního stupně vedena. Dále je z podaného dovolání zřejmé, že věc byla ve druhém stupni projednávána Krajským soudem v Ostravě a že směřuje proti meritornímu rozhodnutí tohoto soudu.
Dle názoru dovolacího soudu obviněný shora uvedeným způsobem, i když ne zcela přesně, ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. dostatečně označil rozhodnutí, proti kterému jeho podání směřuje. Podle §265a odst. 1 tr. ř. je dovolání přípustné pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé s tím, že rozhodnutím ve věci samé se mj. rozumí i rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§265a odst. 2 písm. h), a) tr. ř./. Uvedl-li obviněný ve svém podání označení soudu, který ve věci rozhodl jako soud prvního stupně, a spisovou značku, pod kterou byla věc před tímto soudem vedena, s tím, že ve druhém stupni rozhodl Krajský soud v Ostravě, je z dovolání ve spojení s trestním spisem vedeným u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 20/2002 zřejmé, že ve věci, v níž tento soud jako soud prvního stupně rozhodl dne 27. 2. 2003 rozsudkem, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, bylo ve druhém stupni meritorně rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě dne 28. 5. 2003 pod sp. zn. 7 To 167/2003, a to zamítavým usnesením vydaným podle §256 tr. ř., a že tedy dovolání obviněného nemůže směřovat proti jinému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, než proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 7 To 167/2003.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Tento důvod odmítnutí dovolání se uplatní, jestliže podané dovolání nemá všechny obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Je ovšem nutné, aby byl dodržen postup při odstraňování nedostatků v obsahových náležitostech podaného dovolání podle §265h odst. 1 tr. ř. Toto ustanovení trestního řádu upravuje povinnost předsedy senátu soudu prvního stupně přezkoumat podané dovolání, zda splňuje všechny obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., a při nesplnění kterékoli z nich vyzvat dovolatele k odstranění vad ve stanovené lhůtě dvou týdnů. Současně je předseda senátu soudu prvního stupně povinen dovolatele upozornit na možnost odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny. Dodržení uvedeného postupu je nezbytné pro odmítnutí dovolání podle naposledy citovaného ustanovení.
Jelikož z předloženého trestního spisu je zřejmé, že předseda senátu soudu prvního stupně shora uvedeným způsobem nepostupoval, neboť v něm není založen opis výzvy k odstranění vad včetně dokladu o jejím doručení dovolateli, nepřichází v úvahu, aby dovolací soud odmítl podané dovolání pro nedostatek náležitostí jeho obsahu podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Protože dovolací námitka obviněného J. V. spočívající v tvrzení, že v dovolání uvedeným postupem soudů došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení, především §202 odst. 2, 3 tr. ř., protože s ohledem na složitost dokazování bylo povinností soudu prvního stupně nejednat v nepřítomnosti obviněného, neboť bylo zřejmé, že bez jeho účasti věc nelze spolehlivě rozhodnout, navíc za existence řádné omluvy, je obecně způsobilá naplnit shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zaměřil se Nejvyšší soud jako soud dovolací na zjištění, zda tato námitka byla v předmětné trestní věci uplatněna opodstatněně.
Jak je patrné z trestního spisu, hlavní líčení ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 20/2002 se konalo nikoli třikrát, jak tvrdí obviněný, ale čtyřikrát, a to dne 25. 7. 2002, 1. 10. 2002, 29. 10. 2002 a dne 27. 2. 2003 s tím, že obviněný byl k hlavnímu líčení vždy řádně a včas předvolán zásilkou doručenou do jeho vlastních rukou; pokud jde o nařízení hlavního líčení na den 29. 10. 2002, bylo usnesení, kterým bylo hlavní líčení na tento den odročeno, vyhlášeno za přítomnosti obviněného při hlavním líčení konaném dne 1. 10. 2002. Obviněný nebyl při hlavním líčení přítomen celkem třikrát, a to dne 25. 7. 2002, 29. 10. 2002 a dne 27. 2. 2003.
Pokud jde o hlavní líčení konané dne 25. 7. 2002, neúčast obviněného z důvodu nemoci telefonicky omluvila jeho manželka dne 23. 7. 2002. Následujícího dne byla prostřednictvím telefaxu soudu prvního stupně doručena lékařská zpráva ze dne 23. 7. 2002, z níž je zřejmé, že obviněný onemocněl bronchitidou a že je mu doporučován klidový režim s kontrolou za 14 dnů. Hlavní líčení se podle §202 odst. 2, 3 tr. ř. a se zřetelem na ustanovení §205 odst. 2 tr. ř. konalo v nepřítomnosti obviněného, v jeho průběhu byli jako svědci slyšeni poškozený J. P. a C. K.
Obviněný se zúčastnil hlavního líčení konaného dne 1. 10. 2002. V rámci tohoto hlavního líčení byl v úvodu zopakován dosavadní stav jednání a obviněný mj. po poučení o jeho právech uvedl, že k věci nechce nic dodat a nežádal ani opakování důkazů provedených dne 25. 7. 2002. Dále byly provedeny podstatné důkazy, k nimž v souladu s ustanovením §214 tr. ř. měl obviněný možnost se vyjádřit. Kromě doplňujícího výslechu obviněného byl proveden výslech svědků V. P., B. H. a M. M., čteny protokol o ohledání (č. l. 2), lékařské zprávy (č. l. 4, 29 - 33, 34 a 35), zpráva o pověsti (č. l. 36 a 37), doplněný opis rejstříku trestů (č. l. 38), opis rejstříku trestů (č. l. 58), zpráva z přestupkové komise (č. l. 62 a 63), lékařské zprávy (č. l. 70a, 79 - 85) a přestupkové spisy MÚ ve V. M. ev. č. R 154/99 a ev. č. R 247/2002 a taktéž byl proveden výslech Prof. MUDr. J. K., DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie.
Obviněný se dále nedostavil k hlavnímu líčení konanému dne 29. 10. 2002, aniž by se soudu prvního stupně jakýmkoli způsobem omluvil, s tím, že v rámci tohoto hlavního líčení bylo v nepřítomnosti obviněného provedeno dokazování výslechem svědků M. C. a R. S., a k hlavnímu líčení konanému dne 27. 2. 2003. Dne 26. 2. 2003 obviněný telefonicky omluvil svoji nepřítomnost u posledně uvedeného hlavního líčení z důvodu chřipkového onemocnění s tím, že k lékaři půjde příští týden v pondělí nebo v úterý a zároveň soudu zašle písemnou omluvu a potvrzení lékaře. V nepřítomnosti obviněného byla v rámci dokazování dne 27. 2. 2003 čtena podle §213 odst. 1 tr. ř. lékařská zpráva (č. l. 93) a zpráva z přestupkové komise (č. l. 116, 117) a podle §211 odst. 5 tr. ř. tzv. revizní znalecký posudek (č. l. 108 - 111). Závěry tohoto znaleckého posudku byly v podstatě shodné se závěry původního znaleckého posudku podaného znalcem, jehož výslechu byl obviněný přítomen při hlavním líčení dne 1. 10. 2002. Ač byl obviněný soudem v dostatečném předstihu před konáním hlavního líčení dne 27. 2. 2003 soudem vyzván, aby se vyjádřil zda bude trvat na osobní účasti znalce u hlavního líčení a byla mu dána možnost seznámit se s revizním znaleckým posudkem, obviněný na tuto výzvu soudu nijak nereagoval.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení. Protože hlavní líčení je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, je nutné, aby se ho zúčastnily obě nejdůležitější strany trestního řízení, a to státní zástupce, který podává a před soudem zastupuje obžalobu, a obviněný, proti němuž se trestní řízení vede. Za jejich současné přítomnosti lze před soudem provést dokazování, zhodnotit jeho výsledky a vyvodit z nich správné skutkové závěry. Protože právo obviněného zúčastnit se hlavního líčení je důležitou zárukou a současně projevem práva obviněného na obhajobu, lze bez jeho účasti hlavní líčení konat nebo v něm pokračovat jen výjimečně za splnění přesně stanovených podmínek, které obviněnému i přes jeho nepřítomnost v nezbytném rozsahu právo obhajoby zaručují. Tyto podmínky jsou taxativně uvedeny v §202 odst. 2 tr. ř. v podobě pozitivního vymezení a v §202 odst. 4 tr. ř. v podobě vymezení negativního.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obžalovaného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán - písm. a) -a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování /§166 odst. 1) - písm. b) tr. ř./.
Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
Jak již bylo shora uvedeno, obviněný svou dovolací námitku v podstatě opírá o tvrzení, že „s ohledem na složitost dokazování … bylo povinností soudu I. stupně nejednat v nepřítomnosti obžalovaného, neboť bylo zřejmé, že věc nelze spolehlivě rozhodnout bez účasti odsouzeného …“, tj. že nebyla splněna jedna ze dvou věcných podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného uvedených v již shora citovaném návětí §202 odst. 2 tr. ř. Své tvrzení o složitosti dokazování obviněný opírá o usnesení soudu prvního stupně, kterým byla jeho trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
Z předloženého trestního spisu je zřejmé, že usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 4 T 20/2002, kterým byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. /správně §188 odst. 1 písm. e) tr. ř./ vrácena trestní věc obviněného J. V. státnímu zástupci k došetření, bylo ke stížnosti státního zástupce usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 7 To 218/2002, zrušeno a soudu prvního stupně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Stížnostní soud toto rozhodnutí učinil s ohledem na skutečnost, že nebyly naplněny podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť nebylo třeba odstranit závažné procesní vady přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, či objasnit základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení /§188 odst. 1 písm. e) tr. ř./. Stížnostní soud v odůvodnění shora uvedeného usnesení v rozporu s tvrzením obviněného uvedl, že „osoby, o jejichž výpovědích byl pořízen v přípravném řízení záznam o vysvětlení, mohou být bez problémů vyslechnuty i u hlavního líčení a stejně tak, pokud okresní soud bude mít pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, může eventuálně po osobním výslechu znalce sám doplnit dokazování …“. S ohledem na tento názor Krajského soudu v Ostravě a s přihlédnutím ke skutku, který je předmětem trestního řízení, důkazům, které bylo možné v předmětné trestní věci provést, a obhajobě obžalovaného dovolací soud dospěl k závěru, že obviněným vytýkaná absence materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného spočívající v možnosti spolehlivého rozhodnutí věci i bez přítomnosti obviněného nebyla dána.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda byly splněny i formální předpoklady pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného J. V. uvedené v §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř.
Jak uvedl sám obviněný na počátku hlavního líčení konaného dne 1. 10. 2002, obžaloba mu byla doručena dvakrát, s předvoláním k hlavnímu líčení na den 25. 7. 2002 i s předvoláním k hlavnímu líčení na den 1. 10. 2002. Z trestního spisu je potom zřejmé, že opis obžaloby s předvoláním k prvnímu hlavnímu líčení konanému dne 25. 7. 2002 byl v souladu s ustanovením §64 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. ř. doručen do vlastních rukou obviněného dne 13. 6. 2002 (č. l. 57) a že tedy s ohledem na §196 odst. 3, §198 odst. 1 věta první tr. ř. byl splněn formální předpoklad uvedený v §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dle zjištění Nejvyššího soudu byly splněny i formální předpoklady uvedené v ustanovení §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. - obviněný byl o skutku, který je předmětem obžaloby, vyslechnut Policií České republiky, Okresním úřadem vyšetřování ve V. dne 4. 10. 2001, ČVS: OVVS-731/10-2001, s tím, že na počátku tohoto prvního výslechu mu bylo sděleno obvinění z předmětných trestných činů, čímž proti němu bylo v souladu s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. platným do 31. 12. 2001 zahájeno trestní stíhání, obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování zásilkou doručenou do jeho vlastních rukou dne 18. 1. 2002 s tím, že obviněný prostudoval spis dne 7. 2. 2002 a neučinil žádný návrh na doplnění vyšetřování.
Obviněný v době konání hlavních líčení nebyl ani ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, předmětem trestního řízení nebyl trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, a v předmětném trestní věci nebyl ani dán žádný z důvodů nutné obhajoby uvedených v §36 tr. ř.
Podle §202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211 tr. ř.
Citované ustanovení §202 odst. 3 tr. ř. vychází ze skutečnosti, že podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je v rámci práva na spravedlivý proces právem obviněného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů, přičemž toto právo obviněný může, ale nemusí využít. Zákon proto pro případ, že se obviněný i přes řádné předvolání k hlavnímu líčení bez řádné omluvy nedostaví, presumuje vůli obviněného nevyužít svého práva být přítomen při dokazování a toto tedy může proběhnout v jeho nepřítomnosti.
Postup podle §202 odst. 3 tr. ř. je tedy podmíněn skutečností, že se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil bez řádné omluvy; byla-li neúčast obviněného u hlavního líčení řádně omluvena, lze konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti za obecných podmínek podle §202 odst. 2 a 5 tr. ř., ale nelze číst protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných za podmínek uvedených v §211 tr. ř.
Na základě shora uvedených skutečností zjištěných z obsahu předmětného trestního spisu a v souladu se shora citovanými ustanoveními trestního řádu dovolací soud dospěl k následujícím závěrům.
Pro konání hlavního líčení v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 20/2002 v nepřítomnosti obviněného J. V. byly splněny všechny věcné i formální předpoklady stanovené v §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř., překážky pro takový postup soudu uvedené v §202 odst. 4 tr. ř. nebyly dány.
Pokud jde o hlavní líčení konané dne 25. 7. 2002, neúčast obviněného byla sice řádně omluvena, nicméně soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že jsou splněny všechny předpoklady pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, a s ohledem na důkazy, které v tomto hlavním líčení zamýšlel provést a které v něm byly provedeny (čtení protokolu o výslechu obviněného, výslech svědků J. P. a C. K.), dospěl ke správnému závěru, že hlavní líčení může být provedeno v nepřítomnosti obviněného J. V.; obviněný navíc současně se svou řádnou omluvou soudu nesdělil, že trvá na provedení hlavního líčení v jeho přítomnosti, resp. neprojevil výslovný nesouhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a nežádal o jeho odročení.
Z obsahu trestního spisu je dále zřejmé, že neúčast obviněného u hlavního líčení konaného dne 29. 10. 2002 nebyla omluvena vůbec a že omluva týkající se jeho neúčasti u hlavního líčení konaného dne 27. 2. 2003 nebyla učiněna řádně, neboť obviněný sice telefonicky sdělil, že má chřipku, ale již nezaslal příslušnou lékařskou zprávu prokazující toto tvrzení. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné poznamenat, že neúčast obviněného u hlavního líčení z důvodu nemoci může být řádně omluvena pouze prostřednictvím lékařské zprávy s podrobným popisem zdravotních potíží a závěrem, že obviněný není schopen účasti u hlavního líčení. Obviněný dále ve své telefonické omluvě (č. l. 119) ze dne 26. 2. 2003, což byla středa, sdělil, že se svým onemocněním půjde k lékaři až v pondělí nebo v úterý příští týden; pokud by obviněný skutečně posuzoval svůj zdravotní stav jako natolik vážný, že se k hlavnímu líčení nemůže dostavit, snažil by se vyhledat lékařskou pomoc dříve než za pět či šest dnů, tím spíše, že potřeboval svou neúčast u hlavního líčení dne 27. 2. 2003 řádně omluvit. Tvrdí-li přitom obviněný, že potvrzení o návštěvě lékaře soudu nezasílal, protože dříve mu byl doručen rozsudek soudu prvního stupně, je nutno zdůraznit, že ač se obviněný telefonicky omluvil dne 26. 2. 2003 s tím, že k lékaři půjde za pět až šest dnů a zároveň zašle soudu jak písemnou omluvu, tak i lékařské potvrzení, neučinil tak ani v průběhu dalších dvou týdnů do 12. 3. 2003, kdy mu byl doručen rozsudek soudu prvního stupně a v průběhu kterých tedy nevěděl, že ve věci již bylo rozhodnuto dne 27. 2. 2003 rozsudkem. Navíc lze stěží věřit tomu, že by lékař vydal potvrzení o tom, jaký byl zdravotní stav pacienta před pěti či šesti dny, přestože jej v té době neviděl, zvláště když při nekomplikovaném průběhu chřipky může být toto onemocnění již během této doby téměř vyléčeno. V neposlední řadě je nutné konstatovat, že obviněný poprvé navrhl provedení důkazu výslechem svědka R. B. až podáním ze dne 19. 5. 2003 (č. l. 132).
Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný sám svým jednáním zavinil, že zcela nevyužil svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti, a že postupem soudu prvního stupně nedošlo k porušení §202 odst. 2, 3 tr. ř. Proto byly námitky, jež směřovaly k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšším soudem shledány jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš