ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1195.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1195/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. K., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 8 To 46/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 21/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 8 T 21/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Městského soud v Praze ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 8 To 46/2003, bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
K uplatněným dovolacím důvodům obviněný uvádí, že nesprávné právní posouzení skutku, resp. nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v porušení §2 odst. 5, 6 a 13 tr. ř. Soud prvního stupně učinil chybné závěry při hodnocení provedených důkazů a dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění a právnímu posouzení případu, neboť nebylo prokázáno, že by obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., náležitě neobjasnil, z jakého důvodu považuje tvrzení obsažené ve výpovědi obviněného za neprokázané a účelové a proč jednostranně uvěřil výpovědi svědka J., a nevzal v úvahu, že se svědek mohl svou výpovědí bránit, aby sám sebe zbavil podezření ze spáchání trestného činu. Věrohodnost jediného přímého svědka byla značně pochybná a nepostačovala k usvědčení dovolatele. Soud v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. uvěřil osamoceně stojící výpovědi jediného přímého svědka a opomenul postupovat podle zásady in dubio pro reo; tímto postupem soudu byl dovolatel zkrácen na svém právu na obhajobu garantovaném v §2 odst. 13 tr. ř. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby, popř. aby zrušil usnesení Městského soudu v Praze a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatel brojí výlučně proti skutkovému základu napadaných soudních rozhodnutí a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy; námitky tohoto druhu ovšem formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Dovolání neobsahuje námitku, která by se týkala vad právní kvalifikace skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Pokud dovolatel formálně opřel své dovolání o §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zřejmé, že tento dovolací důvod spatřuje v tom, že odvolací soud převzal dle dovolatelova názoru nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně. Protože dovolání obsahuje výlučně námitky skutkového charakteru, které se s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem nekryjí, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tedy oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Z obsahu dovolání obviněného, jenž byl stručně uveden výše, vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky proti způsobu, jakým byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy. Obviněný neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jím vytýkané vady nemají povahu vad hmotně právních.
Přestože tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé tento důvod dovolání obsahově naplnit.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Pokud jde o odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, tento dovolací důvod může být naplněn ve třech případech, a to v případě jeho zamítnutí bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.), a konečně v případě, že odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z jakýchkoli důvodů a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Městský soud v Praze jako soud druhého stupně rozhodl v předmětné věci dle ustanovení §256 tr. ř., tzn. že odvolání ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani jej neodmítl pro nesplnění formálních náležitostí, ale na podkladě odvolání obviněného rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 8 T 21/2002, jímž byl obviněný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložen mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, věcně přezkoumal, a vzhledem k tomu, že odvolání neshledal důvodným, zamítl jej podle již uvedeného §256 tr. ř. usnesením; v tomto případě by tedy obviněný mohl úspěšně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze tehdy, pokud by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání kromě důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ovšem jím konkrétně uváděné námitky, jak již bylo uvedeno shora, obsahově nenaplňují. Z absence tohoto důvodu vyplývá, že není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na shora uvedené nezbylo Nejvyššímu soudu nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš