ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1197.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1197/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2003 o dovolání obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 10 To 116/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 622/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 10 To 116/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 3 T 622/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. a), d) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §201 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta.
Podle zjištění Okresního soudu v Mělníku se obviněný trestných činů dopustil tím, že v M. dne 1. 6. 2002 ve 4:30 hod. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů se zjištěnou hladinou 2,41 g/kg alkoholu v krvi v M. osobní automobil zn. JAGUAR XJ6, vypůjčený od M. Ř., avšak v důsledku působení alkoholu nezvládl řízení, narazil do zaparkovaného osobního automobilu zn. VW Golf M. F., pokračoval v jízdě, až čelně narazil do zdi domu č. 790 v ul. Legionářů, a tak na vozidle zn. JAGUAR XJ6 způsobil vlastníkovi vozidla obchodní společnosti CCB – Leasing, s. r. o., škodu ve výši nejméně 250.896,- Kč, přičemž motorové vozidlo řídil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 2 T 227/99, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. a), d) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 12. 6. 2001, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na pět let.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že soudy nepostupovaly důsledně v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., že se neřídily zásadou in dubio pro reo a že o jeho vině nesprávně rozhodly jen na podkladě nepřímých důkazů. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Mělníku zrušil a aby sám ve věci rozhodl, případně aby Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mělníku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze. Vyjádřil přesvědčení, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině, poněvadž ani jeho doznání nezbavilo soudy povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Vytkl zejména, že soudy nerespektovaly důsledně zásadu in dubio pro reo a že rozhodnutí o jeho vině opřely toliko o nepřímé důkazy.
Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková