ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1210.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1210/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2003 o dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 5 To 99/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 2 T 98/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 2 T 98/2002, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný dne 3. 5. 2002 kolem 11:30 hodin v B., okr. K., na parkovišti štěrkovny po rozbití skleněné výplně pravých předních dveří vnikl do zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia registrační značky 1T3 4212 a z vozidla odcizil autorádio zn. Sony v hodnotě 4.000,- Kč ke škodě J. J., přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 1 T 167/2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 13. 3. 2002.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 5 To 99/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě v celém jeho rozsahu, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v podstatě v tom, že podle jeho názoru nešlo o trestný čin krádeže, protože do vozidla nevnikl, autorádio neodcizil, nýbrž našel na zemi a chtěl ho odevzdat na policii. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. opřel o námitku, že Okresní soud v Karviné rozhodl v hlavním líčení v jeho nepřítomnosti, že byl v době konání hlavního líčení nemocný a že bez jeho přítomnosti soud nemohl věc spolehlivě rozhodnout. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podal obviněný dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud jde dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku je jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud skutková zjištění, která učinil, podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudem. Proto pokud je vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvažovaného dovolacího důvodu, musí jít o právní posouzení skutku, jak ho zjistil soud. Dovolání nemůže směřovat proti samotným skutkovým zjištěním, proti způsobu hodnocení důkazů, proti postupu soudu při dokazování apod., neboť v tomto ohledu nejde o hmotně právní posouzení, nýbrž o otázku dodržení procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.
V posuzovaném případě obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy. Jeho dovolání bylo založeno jen na námitkách proti skutkovým zjištěním a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním primárně domáhal změny skutkových zjištění soudů a teprve od této změny odvozoval i jiné hmotně právní posouzení. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o jeho námitkách týkajících se přiměřenosti uloženého trestu. Výrok o trestu lze napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jestliže byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu. O takový případ v posuzované věci nejde.
Obviněný sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně deklaroval, ale uplatnil námitky, které tento ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, pokud se zakládalo na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Okresní soud v Karviné rozhodl odsuzujícím rozsudkem v hlavním líčení, které konal v nepřítomnosti obviněného.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Z těchto podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného byla v dovolání obviněného zpochybněna podmínka spočívající v tom, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného.
Pokud Okresní soud v Karviné považoval tuto podmínku za splněnou proto, že obviněný se při výslechu v přípravném řízení k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, v celém rozsahu doznal a že jeho doznání korespondovalo s ostatními důkazy, nelze jeho postupu nic vytknout. Výsledky přípravného řízení ukazovaly na to, že mezi výpovědí obviněného a ostatními důkazy nejsou žádné rozpory a že pro zjištění skutkového stavu jako podkladu pro meritorní rozhodnutí nebudou žádné překážky, jejichž odstranění by vyžadovalo přítomnost obviněného a jeho výslech v hlavním líčení.
Pokud obviněný namítl, že byl nemocný, a domáhal se ověření této okolnosti u příslušné lékařky, je třeba poznamenat, že důvod nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení je z hlediska ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. nerozhodný. Krajský soud v Ostravě proto nijak nepochybil, pokud zamítl návrh obhájce na doplnění důkazů zprávou lékařky o nemoci obviněného v době konání hlavního líčení.
Důsledkem konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného bylo to, že obviněný se v hlavním líčení nemohl k věci vyjádřit. Nejvyšší soud se v této souvislosti zabýval otázkou, zda nešlo o porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Dospěl k závěru, že o porušení tohoto ústavně garantovaného práva nešlo.
Hlavní líčení se konalo dne 20. 11. 2002. Obviněný byl k hlavnímu líčení předvolán tak, že předvolání s opisem obžaloby mu bylo doručeno dne 31. 10. 2002. Obviněný svou nepřítomnost v hlavním líčení Okresnímu soudu v Karviné nijak neomluvil ani nevysvětlil a neučinil vůči tomuto soudu žádný projev, jehož obsahem by bylo to, že žádá odročení hlavního líčení, že se chce hlavního líčení zúčastnit a že mu v tom brání nemoc či jiná překážka. Podle dovolání měl obviněný onemocnět chřipkou či angínou, takže i za tohoto stavu byl evidentně schopen zaslat nebo nechat zaslat soudu odpovídající podání, v němž by dal najevo že chce být hlavnímu líčení přítomen. Nešlo tedy o případ, že by Okresní soud v Karviné konal hlavní líčení za situace, kdy by se obviněný omluvil, požádal o odročení a výslovně vyjádřil zájem využít svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti.
Veřejné zasedání o odvolání se před Krajským soudem v Ostravě konalo za přítomnosti obviněného. Obviněný ve veřejném zasedání přednesl svou obhajobu založenou na změně výpovědi oproti přípravnému řízení a na tvrzení, že se krádeže nedopustil. Tato obhajoba byla Krajským soudem v Ostravě v rámci jeho rozhodnutí o odvolání hodnocena, takže obviněný své právo vyjádřit se k věci uplatnil v řízení před odvolacím soudem.
Z toho všeho vyplývá, že nebylo porušeno žádné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Pokud to obviněný v dovolání namítal, byly to námitky, které zjevně nemají žádné opodstatnění.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, pokud se zakládalo na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec