ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1232.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1232/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2003 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 11 To 150/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 99/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 11 To 150/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 2 T 99/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok a šest měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění Okresního soudu v Jičíně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 1. 4. 2002 v 17:40 hod. v L. B., ul. T. s., jako řidič motocyklu Kawasaki 900 nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu a v důsledku toho se střetl s osobním vozidlem zn. Škoda 120 řidiče R. L., následně narazil do zaparkovaného osobního vozidla zn. Seat majitelky B. K., přičemž při střetech s vozidly utrpěl jeho spolujezdec P. K. zranění, a to pohmoždění levého kolena, pravého loktu, exkoriaci přední plochy levého bérce a pravého předloktí s částečnou ztrátou kožního krytu.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že krajský soud pochybil, pokud jeho odvolání zamítl, neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky. Vytkl, že soudy nesprávně posoudily jednání řidiče R. L., který vyjížděl z vedlejší silnice na silnici hlavní, nevyvodily-li, že nerespektoval povinnost vyplývající z ustanovení §22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Vyjádřil přesvědčení, že i v případě, že by jednou z příčin dopravní nehody byla rychlost jeho motocyklu, nemohlo by být jeho jednání posouzeno jako porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona; takový závěr by podle něj vylučovalo spoluzavinění R. L. Uvedl, že jeho jednání nemůže být proto posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením se rozumí posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze tedy pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku okresního soudu se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Skutková část výroku o vině rozsudku okresního soudu ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. evidentně naplňují.
Tato skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. takové poruchy zdraví poškozeného P. K., která měla negativní vliv na obvyklý způsob jeho života nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu zejména svou bolestivostí a nutností dodržovat klidový režim, též jednání obviněného, které má povahu porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona. Obviněný řídil motocykl v obci, v nedostatečně přehledné, z obou stran zastavěné úzké ulici, přičemž rychlost jeho motorového vozidla před střetem s osobním vozidlem Škoda 120 řidiče R. L. činila nejméně 65 km/hod.; po střetu s tímto vozidlem narazil ještě do zaparkovaného osobního vozidla Seat majitelky B. K. Závěr, že příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlost obviněného, byl přesvědčivě odůvodněn.
Podle §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Obviněný tuto povinnost porušil a rychlost jízdy konkrétním okolnostem nepřizpůsobil. Neučinil tak ani přesto, že bylo třeba počínat si zvláště obezřetně vzhledem ke složitým výhledovým možnostem, potřebě objíždět vozidla zaparkovaná u pravého okraje vozovky, v důsledku čehož se musel pohybovat v protisměrném jízdním pruhu. Složité výhledové poměry vyžadovaly, aby i při přijíždění na křižovatku po hlavní pozemní komunikaci byl brán zřetel na výhledové možnosti řidičů, kteří na ni přijížděli z vedlejší pozemní komunikace. Nutno připomenout, že podle §18 odst. 4 tohoto zákona v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/hod. (nejvyšší dovolená rychlost ve směru jízdy obviněného nebyla snížena místní úpravou provozu na pozemních komunikacích). Rychlost vozidla obviněného tuto rychlost nikoliv zanedbatelně přesáhla. Jel-li by obviněný nejvyšší dovolenou rychlostí, stačil by podle znaleckého posudku z oboru silniční a městské dopravy Ing. H. H. vozidlo v bezpečné vzdálenosti zastavit.
Obviněný primárně porušil povinnost uvedenou v ustanovení §18 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích; učinil tak způsobem který podle všeobecné zkušenosti zpravidla má za následek vážnou dopravní nehodu, porušení povinnosti řidiče lze proto důvodně považovat za porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona (k tomu viz č. 24/1987 Sb. rozh. tr.).
Námitka obviněného, že soudy obou stupňů pochybily, pokud neučinily odpovídající právní závěr ze zjištění, že to byl řidič osobního vozidla Škoda 120, kdo porušil povinnost uloženou mu v ustanovení §22 odst. 1 tohoto zákona, zcela evidentně nemůže obstát.
Tato výhrada byla těžištěm již uplatněné obhajoby obviněného, okresní soud se s ní v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vypořádal a na jeho závěry zcela odkázal ve svém usnesení i krajský soud. Jako jedinou příčinu vzniku nehody v silničním provozu soudy obou stupňů určily nepřizpůsobení rychlosti jízdy obviněného situaci v silničním provozu a vyloučily existenci či možnost jiné příčiny.
Obviněný vytkl, že nebylo důsledně respektováno ustanovení §22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, z jehož výkladu jednoznačně plyne, že řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopraví značkou „Dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě všem vozidlům přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci, byť přijížděla zprava v levé polovině vozovky. Tuto povinnost řidič R. L. podle něj nesplnil. S tímto názorem nelze souhlasit. Podle §22 odst. 1 citovaného zákona řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou \"Dej přednost v jízdě!\" musí dát přednost v jízdě mimo jiné též vozidlům přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci. Dát přednost v jízdě ve smyslu tohoto ustanovení zákona neznamená povinnost řidiče počínat si tak, aby žádným způsobem neomezil směr nebo rychlost jízdy řidiče, který má přednost v jízdě. Řidič poruší takovou povinnost jen tehdy, jestliže vytvoří dopravní situaci, kdy řidič, který má přednost v jízdě, musí, aby se vyhnul střetu s jeho vozidlem, učinit takový zásah do řízení, který lze charakterizovat jako náhlou změnu směru nebo rychlosti jízdy (k tomu viz č. 44/2000 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v posuzované věci nešlo. Řidič osobního vozidla Škoda 120 R. L. při obezřetném vjíždění na křižovatku z vedlejší komunikace a při odbočování vpravo obviněného, který přijížděl na motocyklu značnou rychlostí, neviděl, žádnou částí svého vozidla nepřejel do jízdního pruhu vyhrazeného pro obviněného, nebyl proto důvod neuskutečnit zamýšlený záměr. Jakmile obviněného spatřil, vozidlo zastavil. Střetu vozidel se nepodařilo zabránit s ohledem na rychlost jízdy obviněného. Svědek R. L. povinnost uloženou mu v §22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích neporušil, jak správně vyvodily soudy obou stupňů, aniž by však tento závěr výslovně ve svých rozhodnutích uvedly.
V důsledku toho nemůže obstát ani námitka, že spoluzavinění R. L. vylučuje, aby jednání obviněného mohlo být kvalifikováno jako porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková