ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1263.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1263/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 11. 2003 o dovolání obviněného Z. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 7 To 12/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 48/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 7 To 12/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 1 T 48/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V rámci těchto zákonných dovolacích důvodů namítl, že „z těch skutkových okolností, které zjistil soud, nevyplývá naplnění zákonných znaků zavinění“ a dále že „ze zjištěných skutkových okolností nevyplývá naplnění zákonných znaků pokračujících trestných činů“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. (body 1 – 15 rozsudku Okresního soudu v Kroměříži) a dalším trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. (body 16 – 19 rozsudku Okresního soudu v Kroměříži). Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kroměříži, s nimiž se ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočívala trestná činnost obviněného v podstatě v tom, že ve třinácti případech odcizil na různých místech jízdní kola patřící jiným občanům, že v dalších třech případech odcizil jiným občanům ledvinku s doklady a klíči, kabelku s doklady a peněženku a konečně že ve třech případech odcizil ke škodě různých obchodních společností reklamní tabuli, plastovou popelnici a zboží v obchodním středisku. V souvislosti s právním posouzením věci dospěl Okresní soud v Kroměříži k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., a Krajský soud v Brně tento závěr potvrdil.
Trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. je úmyslným trestným činem. To znamená, že pokud obviněný v dovolání zpochybnil naplnění zákonných znaků zavinění, šlo o námitku směřující proti závěru soudů o jeho úmyslu. Podle §4 písm. a) tr. zák. trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Ve všech devatenácti případech útoků, jimiž byl obviněný uznán vinným, soudy zjistily, že šlo o odcizení věcí spočívající v jednání, kterého se obviněný dopustil záměrně proto, aby do své dispozice získal věci z cizího majetku. Z těch skutkových okolností, které zjistily soudy, naplnění zákonných znaků úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. proto zcela jasně vyplývá.
Jednoho trestného činu krádeže se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži, z nichž vycházel v napadeném usnesení také Krajský soud v Brně, dopustil patnácti útoky spáchanými v K. v době od 1. 9. 2000 do 9. 12. 2000, a druhého trestného činu krádeže se dopustil čtyřmi útoku spáchanými v K. v době od 12. 12. 2000 do 15. 1. 2001. V obou případech šlo o pokračující trestný čin ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. Podle tohoto ustanovení pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Všechny tyto podmínky byly v posuzovaném případě evidentně splněny. Obviněný každým z útoků naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže v tom, že vždy si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil. Všechny útoky tvořící každý z pokračujících trestných činů byly očividně vedeny jednotným záměrem obviněného získávat prodejem odcizených věcí peníze pro vlastní potřebu. Okresní soud v Kroměříži toto zjištění také výslovně uvedl ve výroku o vině. Všechny útoky se vyznačovaly podobným způsobem provedení, neboť obviněný se zaměřoval na odcizení odložených věcí, které momentálně jejich majitelé ponechali mimo dosah své fyzické dispozice. Tomuto charakteru se nevymyká ani útok spočívající v krádeži zboží v obchodním středisku, protože šlo o krádež vystaveného zboží v podmínkách samoobslužného prodeje. Blízká časová souvislost je zřejmá z toho, že patnáct úroků prvního trestného činu bylo soustředěno do období od 1. 9. 2000 do 9. 12. 2000 a čtyři útoky druhého trestného činu do období od 12. 12. 2000 do 15. 1. 2001. Jasně patrná je i blízká souvislost v předmětu útoku, protože posuzované útoky byly zaměřeny zejména proti jízdním kolům a v omezenější míře proti jiným spotřebním předmětům, které byly pro obviněného poměrně snadno zpeněžitelné. Při posuzování otázky pokračování v trestném činu vzal Okresní soud v Kroměříži v úvahu také sdělení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, a to ve významu, který mělo podle §12 odst. 11 tr. ř. Soudům tedy evidentně nelze vytýkat žádné pochybení v právním posouzení zjištěného skutkového stavu, pokud v něm shledaly dva pokračující trestné činy. Obviněný ostatně v dovolání ani blíže nevysvětlil, který ze zákonných znaků pokračování podle něho nebyl naplněn.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Mimo rámec zákonných dovolacích důvodů obviněný namítl, že se doznal jen k útokům uvedeným v bodech 8 a 19 rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, že ostatních útoků se nedopustil a že z provedených důkazů nelze vyvodit, že by spáchal i tyto útoky. Tyto námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož podstatou je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku je míněno jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud skutková zjištění, která učinil, podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem takového posouzení je skutek, jak ho zjistil soud. To znamená, že dovoláním lze napadat právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné napadat samotná skutková zjištění, způsob hodnocení důkazů apod., neboť v tomto ohledu se nejedná o aplikaci hmotného práva, nýbrž o otázku dodržení procesních ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. To se však vymyká nejen dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale neodpovídá to ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Souvisí to s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je napravit některé závažné, a to jen výslovně uvedené, vady řízení a nesprávnosti v právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Nejvyšší soud proto ke zmíněným skutkovým námitkám obviněného nijak nepřihlížel. Pro úplnost lze jen dodat, že pokud tyto námitky nenaplňovaly zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., logicky z toho plyne, že nenaplňovaly ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V daném případě bylo možné uvažovat o té variantě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.), která je vyjádřena v zákonné dikci, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. V předchozích částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu bylo vyloženo, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán. V důsledku toho není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je podmíněn některým z dalších zákonných dovolacích důvodů. Aplikace §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v části vyjádřené dikcí „aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ je v této věci vyloučena, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec