ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1282.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1282/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. Š., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 7 To 180/03, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 45/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 14 T 45/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 7 To 180/03, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal přitom na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého skutek zjištěný soudem I. stupně byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Toto pochybení však odvolací soud nemohl s ohledem na zákaz reformace in peius napravit a proto odvolaní obviněného zamítl. S ohledem na tuto skutečnost je obviněný toho názoru, že vadný rozsudek soudu I. stupně by měl být zrušen a protože danou nesprávnost nelze změnou právní kvalifikace napravit, měla by být odstraněna tím, že bude v celém rozsahu zproštěn obžaloby. V tomto smyslu učinil také konečný návrh.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.
Podle §259 odst. 4 tr. ř. může odvolací soud změnit napadený rozsudek v neprospěch obžalovaného jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného. Podle §259 odst. 5 písm. b) tr. ř. nemůže odvolací soud sám uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud I. stupně. Nemohl-li tedy odvolací soud změnit rozsudek soudu I. stupně a uznat obviněného vinným těžším trestným činem, neznamená to ale, že v důsledku nesprávné právní kvalifikace jednání obviněného toto přestalo být trestným činem anebo, že jeho trestnost zanikla /§226 písm. b), e) tr. ř./. Důvody zániku trestnosti činu jsou taxativně uvedeny v ustanovení §65 a násl. tr. zák. Nesprávné právní posouzení skutku soudu I. stupně, které odvolací soud zjistil, ale nemohl jej napravit v důsledku zákazu změny k horšímu, tak nemůže být důvodem zproštění obžaloby podle §226 tr. ř. Námitky obviněného, kterými se v dovolání této změny domáhal jsou tak zjevně neopodstatněné a dovolání proto bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš