ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1318.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1318/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných J. B. a M. S., které podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 13 To 44/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 66/2001, takto:
Dovolání obviněných J. B. a M. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 1 T 66/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a obviněný M. S. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný J. B. podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a obviněný M. S. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku s tím, že oba obvinění byli pro výkon svých trestů podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto odsuzujícími výroky ohledně spoluobviněných T. O. G., Z. K. a J. Š.
Shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 1 T 66/2001, byl napaden odvoláními obviněných J. B., M. S., T. O. G., Z. K. a J. Š. a okresní státní zástupkyně. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 13 To 44/2003, byl napadený rozsudek ohledně obviněných T. O. G. a J. Š. z podnětu odvolání státní zástupkyně ve výroku o trestu a ohledně obviněného Z. K. z podnětu jeho odvolání i odvolání státní zástupkyně ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. d) a e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen a v rozsahu zrušení bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolacím soudem znovu rozhodnuto; odvolání obviněných J. B., M. S., T. O. G. a J. Š. a státní zástupkyně ohledně obviněného J. B. byla zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali řádně a včas dovolání obvinění J. B. a M. S.
Obviněný J. B. své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a založil jej na námitce nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním hodnocením k nim přiřazeným.
Poté, co ve svém mimořádném opravném prostředku shrnul, co bylo podstatou jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, svou dovolací námitku rozvedl tak, že soudy obou stupňů sice učinily správná skutková zjištění, avšak výpočty odvolacího soudu a vývody z těchto výpočtů učiněné vedly odvolací soud k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který měl být dle jeho názoru posouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného J. B. je klíčovou otázkou, zda závěr odvolacího soudu, že bylo bezpečně a najisto prokázáno, že vždy distribuoval pervitin alespoň 50 % kvality, je správný. Při výpočtu množství jím distribuovaného metamfetaminu base se odvolací soud přiklonil k závěru pro něj nepříznivému, přestože nebyla vyvrácena jeho argumentace o množství metamfetaminu base pod hranicí 10 g; tím, že orgány činné v trestním řízení dospěly na základě sporných a nejednoznačných skutkových zjištění k závěru o jeho trestní odpovědnosti, ve svých důsledcích porušily zásadu in dubio pro reo. Závěr odvolacího soudu, že distribuoval nejméně 27,25 g metamfetaminu vedl k hmotně právnímu posouzení jeho jednání podle 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tedy k použití kvalifikované skutkové podstaty.
V závěru svého dovolání obviněný J. B. navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, a to v části výroku II. týkající se jeho jako dovolatele, a podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. S. podal své dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný M. S. uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť trestný čin, z jehož spáchání byl shledán vinným, nespáchal. Soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou, zda se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil. Pokud jde o svědky, jejichž výpovědi by jej měly usvědčovat, jedná se o osoby drogově závislé a v minulosti trestně stíhané, čímž lze zpochybnit jejich věrohodnost. Tito svědci vypovídali v jeho neprospěch účelově, aby se sami vyhnuli trestnímu stíhání, navíc se v jejich výpovědích objevily rozpory, kterými se soudy obou stupňů nezabývaly a ani nevypořádaly jako se skutečnostmi svědčícími v jeho prospěch. Tento postup soudů není v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Pokud jde o další důkazy provedené soudem prvního stupně, je třeba uvést, že záznamy o odposlechu telefonních rozhovorů nejsou identické s jeho hovory, resp. nedošlo ke ztotožnění jeho osoby jako osoby volající či volané.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný M. S. spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné, neboť tento soud zamítnul jeho odvolání jako nedůvodné, přestože pro takovéto rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.
S ohledem na v dovolání uvedené námitky obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto, a současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu, který se jej týká, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se vyjádřila k dovolání obviněného J. B. tak, že naplnění pojmového znaku „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. předpokládá kvantitativní i kvalitativní stránku prodeje a přechovávání látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je zásadní množství a druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potenciálně uspokojit. Musí jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a je způsobilé ohrozit na zdraví nebo na životě větší počet osob. Vedle toho může mít význam též finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo přechovávané látky, způsob provedení činu, kvalita látky, délka jejího přechovávání a prodeje a počet osob, jímž byla skutečně prodána nebo pro jejichž použití byla určena. Publikovaná judikatura co do konkrétnějšího vyjádření obsahu uvedeného zákonného znaku akceptuje orientační hodnoty množství drog vymezené v příloze Pokynu obecné povahy NSZ č. 6/2000 s tím, že u metamfetaminu (pervitinu) se zde za větší rozsah považuje 10 gramů této látky, tj. asi 200 dávek po 50 miligramech. Množství drogy, které pachatel přechovává, je třeba stanovit množstvím přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, nikoli množstvím dávek na něž je konkrétní dávka rozdělena, či množství látky obsahující omamnou nebo psychotropní látku nebo jed. V případě obviněného J. B. nebylo zajištěno takové množství pervitinu, aby mohla být chemickou expertizou zjištěna jeho kvalita, tj. procento účinné látky, a proto bylo na jeho kvalitu usouzeno z řetězce osob, přes které se pervitin k obviněnému dostal, s tím, že v rámci zjištěného rozpětí obsahu účinné látky bylo uvažováno ve prospěch obviněného a kvalita pervitinu byla stanovena ve výši 50 %. Při úvahách o takové kvalitě pervitinu odvolací soud na základě propočtů z údajů uvedených ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně dovodil, že obviněný šířil nejméně 54,5 g pervitinu s 50 % obsahem účinné látky s tím, že 27,25 g metamfetaminu reprezentuje 545 dávek po 50 mg, což reprezentuje ohrožení zdraví nejméně 19 osob. Takové množství více než dvojnásobně převyšuje minimální množství 10 g metamfetaminu nutných pro naplnění znaku „větší rozsah“. Je třeba proto konstatovat, že právní kvalifikace jednání obviněného je správná. Je třeba přihlédnout i k délce doby, po kterou obviněný pervitin distribuoval, a ke způsobu spáchání trestného činu, neboť tato hlediska se zřetelem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost a uvedenou právní kvalifikaci plně opodstatňují.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného M. S. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Jak již bylo shora uvedeno, oba dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný M. S. jej opřel taktéž o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy zejména namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To v podstatě znamená, že se Nejvyšší soud nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů apod.
Pokud jde o dovolání obviněného J. B., své dovolání sice opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k němuž uvedl, že „výpočty odvolacího soudu a vývody z těchto výpočtů pak činěné … vedly odvolací soud k nesprávnému právnímu posouzení skutku“, ale konkrétní námitky toto tvrzení rozvádějící směřují toliko proti správnosti hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný svým dovoláním v podstatě pouze zpochybňuje závěr odvolacího soudu o kvalitě jím prodávaného pervitinu, tj. správnost hodnocení důkazů kvalitu jím prodávaného pervitinu prokazujících s tím, že až na základě tohoto zpochybnění napadá učiněná skutková zjištění a jejich hmotně právní posouzení. Obviněný J. B. tedy svůj mimořádný opravný prostředek de facto opřel o námitky skutkové povahy, které nejsou po obsahové stránce způsobilé citovaný dovolací důvod naplnit.
Ke stejnému závěru dospěl dovolací soud i ohledně části dovolání obviněného M. S. opírající se o dovolací důvod podle v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu jeho dovolání vyplývá, že uplatnil námitky směřující jak proti způsobu hodnocení důkazů, tak proti správnosti skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž v napadeném rozsudku vycházel soud stupně druhého. Obviněný M. S. neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, jím vytýkané vady mají taktéž výlučně povahu vad skutkových, nikoli právních.
Obviněný M. S. své dovolání opřel i o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je významné, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. S poukazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.
Uvedl-li obviněný M. S. ve svém dovolání, že odvolací soud zamítnul jeho odvolání jako nedůvodné, přestože pro takovéto rozhodnutí nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, je zřejmé, že patrně přehlédl změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů založil zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění zák. č. 200/2002 Sb.) dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Pokud jde o odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, tento dovolací důvod může být naplněn ve třech případech, a to v případě jeho zamítnutí bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.), a konečně v případě, že odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z jakýchkoli důvodů a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně rozhodl o odvolání obviněného M. S. podle §256 tr. ř., tzn. že jeho odvolání ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani jej neodmítl pro nesplnění formálních náležitostí, ale rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 1 T 66/2001, jímž byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložen mu trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, v části týkající se tohoto obviněného věcně přezkoumal, a vzhledem k tomu, že jeho odvolání neshledal důvodným, zamítl jej podle již uvedeného §256 tr. ř.; v tomto případě by tedy obviněný mohl úspěšně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze tehdy, pokud by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný M. S. ve svém dovolání kromě důvodu fakticky se opírajícího o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ovšem jím konkrétně uváděné námitky, jak již bylo uvedeno shora, obsahově nenaplňují. Z absence tohoto důvodu vyplývá, že není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože obvinění J. B. a M. S. ve svých dovoláních namítali vady, které nejsou způsobilé jimi deklarované důvody ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit, Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš