ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1319.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1319/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2003 o dovolání obviněných M. K. a R. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2003, č. j. 3 To 927/2002-220, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 17/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2003, č. j. 3 To 927/2002-220, odvolací soud zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněných R. P. a M. K. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2002, č. j. 27 T 17/2002-193. Tímto rozsudkem byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002 spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §257 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. byl každému z obviněných uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 (dvěstě) hodin a současně podle §45a odst. 1 tr. zák. povinnost, aby po dobu výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti A. CZ a. s., se sídlem V. 762, H. n. V., IČ 26019…, částku ve výši 97.904,- (devadesátsedmtisícdevětsetčtyři) Kč s úroky z prodlení ve výši 5,5 % ročně jdoucími od 10. 5. 2002 do zaplacení.
Citované usnesení odvolacího soudu obvinění napadli dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obvinění odůvodnili tím, že „rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutkového děje, když v návaznosti na toto vydal nesprávné rozhodnutí“. Obvinění soudům vytkli, že výrok o vině není založen na žádném přímém důkazu, nýbrž pouze na důkazu nepřímém, spočívajícím ve výpovědi svědka Z. F. Namítli, že přestože ve výpovědi tohoto svědka existují hlubší rozpory, soudy nevyhověly návrhu obviněných na provedení znaleckého posudku, který by měl upřesnit dobu přerušení vodovodního řádu, tj. dobu spáchání trestného činu. Objasnění této skutečnosti obvinění považují za „zásadní pro objasnění skutečného průběhu skutkového děje“. Podle názoru obviněných skutkový stav nebyl spolehlivě zjištěn tak, aby mohl být bez jakýchkoliv pochybností podkladem pro rozhodnutí soudu, a proto bylo namístě rozhodnout v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a obviněné obžaloby zprostit. V závěrečném petitu obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 3 To 927/2002, v celém rozsahu zrušil a sám v souladu s ustanovením §265m tr. ř. rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Je toho názoru, že dovolání obviněných je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nedostatečné dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž však fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. V závěrečném petitu proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustná, byla podána podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 3 tr. ř).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je důvodem dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze znění citovaného dovolacího důvodu plyne, že námitky, kterými lze úspěšně tento dovolací důvod uplatnit, musejí být právní povahy. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině, v němž je třeba spatřovat těžiště při úvahách, zda skutek zjištěný soudem je trestným činem, případně zda zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je správná. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení, nikoliv hmotně právních. V tomto ohledu Nejvyšší soud nemůže být další odvolací instancí. Kromě nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též pochybení týkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V této souvislosti může přitom jít o posuzování jen takové skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. I v tomto případě ovšem jde o otázku právního charakteru a nikoli otázku skutkovou.
Nejvyšší soud vycházel z toho, že obvinění podali mimořádný opravný prostředek z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pouze v té části, podle níž napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podle obsahu podaného dovolání je třeba konstatovat, že obvinění uplatnili toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Českých Budějovicích a z nichž také vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích. Nelze též přehlédnout, že podstatná část argumentace odvolání byla použita též v odůvodnění dovolání. Stěžejní námitkou, která podle přesvědčení obviněných je podstatná pro rozhodnutí o vině, je skutečnost, že napadené rozhodnutí je založeno pouze na nepřímých důkazech, resp. na výpovědi svědka Z. F. Jak obvinění uvedli, soud sice může své rozhodnutí opřít i o nepřímé důkazy, ovšem za předpokladu, tvoří-li ve svém souhrnu logickou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které se vzájemně doplňují a zcela spolehlivě z nich lze dovodit jen jediný závěr, aniž by bylo možno vyloučit závěr jiný. Protože výpověď svědka Z. F. podle názoru obviněných trpí nevysvětlitelnými rozpory, nelze tento nedostatek překlenout ani logickým výkladem a dospět k nezpochybnitelnému závěru o jejich vině. V další části dovolání obvinění navrhují provedení důkazů, které by měly přispět ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žádnou z uvedených námitek však nelze považovat za námitku právní, neboť ve skutečnosti se totiž obvinění domáhají jiného hodnocení důkazů, případně doplnění dokazování ve snaze dosáhnout změny ve skutkovém zjištění. Jinými slovy řečeno, uplatněné námitky nikterak nesouvisejí s otázkou právního posouzení skutku, a tudíž nejsou způsobilé tento dovolací důvod naplnit. Obvinění v dovolání neuplatnili jedinou právně relevantní námitku, kterou by bylo možno pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ač obvinění odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinili tak pouze formálně, protože jimi uplatněné skutkové námitky se nacházejí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann