ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.159.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 159/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 2. 2003 o dovolání obviněného K. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 9 To 336/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 129/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 19 T 129/2002, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na pět roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti M. P., s. r. o.,
N. 148, Ř., škodu ve výši 7.157,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného.
Z podnětu jejího odvolání byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 9 To 336/2002, napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Poukázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení ve vztahu ke změně, již provedl ve výroku o trestu. Podle jeho názoru odvolací soud přecenil význam jeho předchozích odsouzení pro vojenské trestné činy, neboť se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, nedocenil naopak polehčující okolnosti, tj. jeho doznání a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Nerespektování hmotně právních ustanovení, především §45a odst. 5 tr. zák. a §33 tr. zák., vedlo podle obviněného ke změně rozsudku soudu prvního stupně a k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný K. K. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat také „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam
z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného se netýkaly právního posouzení skutku, směřovaly výlučně proti druhu a výměře trestu uloženého mu napadeným rozsudkem. Námitky tohoto charakteru však nelze úspěšně uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale toliko prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze; nelze tedy ani namítat, že stanovení druhu a výměry trestu bylo důsledkem nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností (§33, §34 tr. zák.), jak v podstatě učinil dovolatel.
Ačkoli tedy obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny
v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková