ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.286.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 286/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 3. 2003 dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 4 To 275/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 159/2001 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 4 To 275/2002, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 159/2001.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 159/2002, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. l, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušení dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na čtyři roky. V dalším bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody tak, že podle §229 odst. l tr. ř. byla V. z. p. s tímto nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění Okresního soudu v Třebíči se obviněný dopustil trestných činů skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že dne 10. 7. 2001 v O., okr. T., v pohostinství v kempu u rybníka V. v podnapilém stavu v přítomnosti dalších osob fyzicky napadl poškozeného J. S., kterého udeřil pěstí do těla, poté oba upadli na zem tak, že poškozený dopadl na záda a obviněný na něho, přičemž poškozený utrpěl roztržení závěsu tlustého střeva v oblasti příčného tračníku s krevním výronem, zhmoždění a poruchu prokrvení příčného tračníku s krevním výronem, zhmoždění a poruchu prokrvení příčného tračníku, trhlinu horní okružní žíly, utržení první žilní arkády z horní okružní žíly, trhlinu slezinné žíly, masivní zakrvácení břišní dutiny krvácivý šok, a pro tato poranění byl od 11. 7. 2001 do 10. 9. 2001 hospitalizován s prognózou léčby a pracovní neschopnosti nejméně do května 2002.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 4 To 275/2002, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a trestu. Dovolání podal z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Obviněný sice druhý z uplatněných dovolacích důvodů nepřesně označil ustanovením §265b odst. l písm. k) tr. ř., ale z obsahu jeho podání je zřejmé, že měl na mysli ustanovení §265b odst. l písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. Z hlediska těchto zákonných dovolacích důvodů uplatnil v podstatě jen dvě relevantní námitky vedle toho, že zároveň namítl nesprávné zamítnutí svého odvolání. První z nich je námitka, že z jeho strany šlo o nutnou obranu podle §13 tr. zák. jako okolnost vylučující trestnost činu, pokud obviněný takto mínil tu část dovolání, v níž uvedl, že se bránil útoku poškozeného. Druhou z nich pak je námitka, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví, protože i když jednání obviněného jako takové bylo úmyslné, nesměřovalo k tomu, aby poškozenému ublížil na zdraví. Jinak obviněný uplatnil i námitky, které obsahově nenaplňují uvedené zákonné dovolací důvody, neboť šlo o námitky směřující nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti samotným skutkovým zjištěním soudů, zejména proti zjištění, že příčinou zranění poškozeného bylo jednání obviněného. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Třebíči a aby ho podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud se zřetelem k námitkám uplatněným v rámci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k následujícím závěrům.
Námitka, že ze strany obviněného šlo o nutnou obranu, je nedůvodná. Předpokladem nutné obrany (§13 tr. zák.) je především existující nebo přímo hrozící útok na zájem chráněný trestním zákonem. Zjištění soudů vyznívají tak, že mezi obviněným a poškozeným šlo o vzájemné napadení. Je proto vyloučeno, aby jednání obviněného proti poškozenému bylo kvalifikováno jako nutná obrana.
Důvodná však je námitka, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l, 2 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví a způsobí takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Skutková podstata uvedeného trestného činu se skládá jednak z tzv. základní skutkové podstaty ve smyslu §221 odst. l tr. zák. spočívající v úmyslném ublížení na zdraví a jednak z tzv. kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví. Způsobení těžké újmy na zdraví tu není znakem tzv. základní skutkové podstaty, nýbrž okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Vztah mezi tzv. základní skutkovou podstatou a okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby je takový, že předpokladem toho, aby mohlo být přihlédnuto k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je především naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty. Jinak řečeno, tzv. kvalifikovaná skutková podstata se může uplatnit jen tehdy, je-li naplněna tzv. základní skutková podstata. Bez naplnění tzv. základní skutkové podstaty je bezpředmětné uvažovat o tzv. kvalifikované skutkové podstatě, protože její naplnění je v takovém případě logicky pojmově vyloučeno.
Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l, 2 písm. c) tr. zák. to znamená, že spočívá-li útok pachatele ve fyzickém napadení poškozeného, je uvedená kvalifikace možná, jestliže tímto útokem byly způsobeny na zdraví poškozeného dva různé následky, z nichž každý má sám o sobě jinou povahu po objektivní stránce (jedno zranění jako ublížení na zdraví a druhé zranění jako těžká újma na zdraví) a každý je zahrnut jinou formou zavinění (ublížení na zdraví je zviněno úmyslně a těžká újma na zdraví je zaviněna z nedbalosti). Pokud je způsobena těžká újma na zdraví jako jediný následek, je uvedená kvalifikace možná, jestliže úmyslné zavinění pachatele je dáno v poměru k té intenzitě zranění poškozeného, která odpovídá ublížení na zdraví, a nedbalostní zavinění pachatele je dáno v poměru k té intenzitě zranění poškozeného, která již dosahuje úrovně těžké újmy na zdraví. Jestliže by zavinění pachatele ve vztahu k těžké újmě na zdraví mělo formu úmyslu, muselo by jít o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. l tr. zák., a jestliže by mělo v celém rozsahu intenzity těžké újmy na zdraví jen formu nedbalosti, muselo by jít o trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. l
tr. zák.
V posuzované věci jsou rozhodnutí obou soudů v rozporu s těmito zásadami.
Z rozhodnutí soudů především není patrno, v kterých skutkových okolnostech spatřovaly naplnění zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák., tj. zákonných znaků tzv. základní skutkové podstaty. Ublížení na zdraví jako následek trestného činu v jeho tzv. základní skutkové podstatě soudy nijak nevymezily. Z odůvodnění jejich rozhodnutí nevyplývá, zda a případně jakou poruchu zdraví poškozeného považovaly za ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. l tr. zák. Především však samotný výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Třebíči, pokud jde o jeho skutkovou část, postrádá jakékoli zjištění, které by tento zákonný znak naplňovalo. Oba soudy totiž považovaly zranění poškozeného, jak bylo zjištěno a popsáno ve skutkové části výroku o vině, za těžkou újmu na zdraví. Totéž zranění poškozeného však nemohlo být posuzováno zároveň jako ublížení na zdraví ve smyslu
§221 odst. l tr. zák. a jako těžká újma na zdraví ve smyslu §221 odst. 2 písm. c) tr. zák.
Okresní soud v Třebíči zjistil, že obviněný poškozeného „udeřil pěstí do těla“, aniž toto zjištění jakkoli konkretizoval, pokud jde o část těla poškozeného, proti níž obviněný svůj úder vedl. Výrok o vině postrádá jakékoli zjištění v tom směru, zda a jaké zranění obviněný poškozenému tímto úderem způsobil. Žádné takové zjištění nevyplývá ani z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Třebíči. Tento soud naopak výslovně na str. 3 odůvodnění rozsudku uvedl, že z výpovědi svědka R. B. vzal za prokázané, že obviněný se s poškozeným napadli vzájemně, že se uchopili obviněný poškozeného za košili pod krkem a poškozený obviněného za ruku, že upadli na zem poškozený na záda a obviněný na něho a že obviněný, kleče jedním kolenem na zemi, se snažil rukou zaťatou v pěst napadnout poškozeného, v čemž mu zabránili dva jiní návštěvníci pohostinství. Svědeckou výpověď poškozeného, že byl napaden obviněným, který mu zasadil úder do oblasti levého břicha pěstí levé ruky, Okresní soud v Třebíči výslovně označil za vyvrácenou. Součástí výroku o vině tedy není zjištění, že by zranění poškozeného způsobil obviněný úderem pěstí do břicha. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině i v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Třebíči jsou koncipována tak, že poškozený utrpěl zranění v důsledku pádu obou aktérů incidentu na zem. S tímto způsobem vzniku zranění poškozeného zjevně souvisí to, že Okresní soud v Třebíči shledal ve vztahu k uvedenému zranění poškozeného jen nedbalostní zavinění obviněného. Z odůvodnění na str. 4 rozsudku je zřejmé, že Okresní soud v Třebíči o úmyslném zavinění obviněného uvažoval jen ve vztahu k té části útoku obviněného, která byla vedena pěstí proti tělu poškozeného, a přitom uvedl, že obviněný tím „chtěl způsobit poškozenému poruchu zdraví“. Okresní soud v Třebíči, ale nijak nevysvětlil, co rozumí pojmem „porucha zdraví“. Tento pojem totiž může znamenat v podstatě jakoukoli poruchu zdraví, to znamená i takovou, která ani nedosahuje závažnosti ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. l tr. zák. a která může odpovídat jen závažnosti drobného ublížení na zdraví ve smyslu zákonného znaku přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. l písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších zákonů.
Za tohoto stavu obviněný v dovolání důvodně vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák. nemohla být naplněna nekonkrétním zjištěním, že obviněný chtěl způsobit poškozenému poruchu zdraví, zvláště když navíc nebylo zjištěno, že tou částí útoku, která byla vedena pěstí proti tělu, obviněný vůbec nějakou poruchu zdraví způsobil.
Krajský soud v Brně v napadeném usnesení uvedl, že „skutková zjištění, která soud I. stupně učinil, mají v provedeném dokazování plnou oporu“, avšak v rozporu se skutečným obsahem rozsudku Okresního soudu v Třebíči zároveň uvedl, že „soud I. stupně uvěřil výpovědi svědkyně D. P., … že obviněný klečel poškozenému na břiše a opakovaně ho fyzicky napadl“. K tomu je třeba poznamenat, že Okresní soud v Třebíči na str. 3 odůvodnění rozsudku reprodukoval obsah výpovědi svědkyně D. P., avšak bez jakékoli další hodnotící úvahy, která by vyznívala v závěr, že této výpovědi uvěřil a že na jejím podkladě učinil nějaké zjištění. Z odůvodnění rozsudku je výslovně zřejmé, že svá zjištění o jednání obviněného proti poškozenému ve stadiu, kdy se oba napadli, uchopili a upadli na zem a byli na zemi, čerpal z výpovědi svědka R. B. Krajský soud v Brně výpověď tohoto svědka označil za důkaz korespondující s výpovědí svědkyně D. P., ačkoli sám ji shodně s Okresním soudem v Třebíči reprodukoval tak, že poté, co poškozený upadl na záda a obviněný padl na něho, snažil se obviněný rukou zaťatou v pěst napadnout poškozeného. Nesoulad obou výpovědí v tom, že podle svědkyně obviněný poškozeného opakovaně skutečně napadl (tak, že ho bil oběma rukama do obličeje a hrudníku po dobu asi 5 minut), zatímco podle svědka se obviněný jen snažil poškozeného napadnout (ale zbránily mu v tom jiné dvě osoby), je evidentní. Avšak ani při této nepřesné reprodukci toho, jak důkazy hodnotil Okresní soud v Třebíči ve svém rozsudku, Krajský soud v Brně v napadeném usnesení nedospěl k žádnému zjištění, které by bylo možné kvalifikovat jako tzv. základní skutkovou podstatu podle §221 odst. l tr. zák., a proto nemohl dojít k přesvědčivému závěru o naplnění tzv. kvalifikované skutkové podstaty podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák.
Z těchto důvodů nemohl obstát výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. l, 2 písm. c) tr. zák. Vzhledem k jednotě skutku, který byl posouzen zároveň jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák., nemohl výrok o vině obstát ani v tomto ohledu. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jako vadnou část řízení, jež mu předcházelo, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Třebíči v celém rozsahu. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec