ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.528.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 528/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného P. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 10 To 256/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 142/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 10 To 256/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 1 T 142/2002, jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Již zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku byl obviněný P. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněnému byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále obviněnému byl uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené.
Obviněný P. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 10 To 256/2002. Své dovolání podal z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř., když v podaném dovolání a jeho doplnění uvedl, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým by tento soud ve smyslu §256 tr. ř. jeho odvolání zamítl. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dle obviněného dán z toho důvodu, že odvolací soud nesprávně zhodnotil význam předchozího odsouzení obviněného pro účely stanovení druhu a výměry trestu a nesprávně aplikoval znění §34 písm. j) tr. zák., když předchozí odsouzení považoval za okolnost přitěžující. Poukazuje na to, že se odvolací soud blíže nezabýval otázkou účelu trestu a možností nápravy obviněného a jeho vnitřním vztahem k trestné činnosti. Vzhledem k výše uvedenému proto považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Praze a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že s ohledem na obviněným uplatněné dovolací důvody je třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. /ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. /ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění zák. č. 200/2002 Sb.) dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V napadeném usnesení však žádný výrok nechybí ani není neúplný. Obviněný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 1 T 142/2002, tj. proti výroku o vině, výroku o trestu a proti výroku o povinnosti k náhradě škody. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze podle §254 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku ve všech jeho výrocích a shledal správným výrok o vině a výrok o trestu a nesprávným shledal výrok o povinnosti k náhradě škody. Ve svém rozhodnutí to vyjádřil tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v rozsudku Okresního soudu v Mělníku výrok o náhradě škody.
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř., tedy vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně zůstávají nezměněny. To, že výrok o vině a výrok o trestu shledal správnými, Krajský soud v Praze vyjádřil tím, že tyto výroky ponechal nedotčeny. Podle §256 tr. ř. postupuje odvolací soud pouze tehdy, když je odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl podané dovolání jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K uvedenému dovolacímu důvodu je potřebné uvést, že tento obsahuje dvě navzájem odlišné varianty, pro které lze dovolání úspěšně uplatnit. Jeho první alternativa zní „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …“. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu v této alternativě spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání zamítl, aniž přitom byly splněny podmínky pro takový postup. V daném případě však odvolací soud věc meritorně přezkoumal.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může dovolatel namítat prostřednictvím soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvostupňového. Namítat však může pouze vady a pochybení uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat, že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění. V rámci uvedeného dovolacího důvodu však obviněný, který odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vznáší námitky, které směřují do oblasti hodnocení důkazů, kdy soudům vytýká, že se při posuzování správnosti výroku o trestu blíže nezabývaly otázkou účelu trestu, možností nápravy obviněného a jeho vnitřním vztahem k trestné činnosti. Z obsahu argumentace, kterou obviněný u tohoto dovolacího důvodu uplatnil, plyne, že podstata uplatněných námitek spočívá v tom, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřený. Ve vztahu ke shora uvedenému není možno námitku obviněného považovat za relevantní. Námitku obviněného o nepřiměřenosti trestu by nebylo možno opřít ani o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolací důvod dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V případě trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. lze obviněnému uložit podle odst. 2 trest odnětí svobody až pět let. Zákaz činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák. může soud uložit na jeden rok až deset let. Z výše uvedených ustanovení zákona plyne, že obviněnému byl uložen takový trest, který zákon připouští a byl mu uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Vzhledem k tomu, že v této části bylo obviněným dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání bylo rozhodnuto v souladu se zněním §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann