ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.542.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 542/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání k dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně, které podala v neprospěch obviněného J. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 6 To 498/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 23/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 6 To 498/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 52 T 23/2001, byl obviněný uznán vinným, že:
„I. dne 12. 5. 2001 kolem 14:30 hod. v P., ulice U P. v OD K. vzal prázdnou přepravku od piva v hodnotě 100,- Kč, se kterou prošel kolem pokladny bez zaplacení, přičemž byl zadržen ostrahou prodejny a zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
dne 14. 5. 2001 v době kolem 09:35 hod. v P., U P. v OD K. odcizil 1 ks krabice bílého vína Hradní svíce a 1 ks budíku nezjištěné značky a to tím způsobem, že si odcizené zboží zasunul do své tašky a bez zaplacení prošel pokladnou, kde byl zadržen pracovníky ostrahy OD K., čímž způsobil ve firmě OD K. v. o. s. se sídlem P., P. V. 25 škodu ve výši 141,50 Kč.
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2000, č. j. 6 T 208/2000, pravomocným dnem 15. 1. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 160 hodin.
II. dne 10. 7. 2001 kolem 13:00 hod. v P., ul. U P. v OD K. odcizil 2 ks lahvového piva 10 st. piva Braník v celkové hodnotě 17,- Kč a to tím způsobem, že si odcizené zboží uložil do své tašky a bez zaplacení prošel pokladnou, kde byl zadržen pracovníky ostrahy prodejny, to vše ke škodě OD K. v. o. s., se sídlem P., P. V. 25,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2000, č. j. 6 T 208/2000, pravomocným dnem 15. 1. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 160 hodin a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2001, č. j. 5 T 69/2001, pravomocným dnem 21. 6. 2001, byl odsouzen pro tentýž trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
III. dne 6. 9. 2001 v době kolem 21:30 hod. v P., ul. U P. v OD K. ukryl do kapsy bundy láhev Whisky zn. Peter Scot a tuto pronesl pokladnou bez zaplacení, kde byl zadržen ostrahou prodejny, svým jednáním způsobil OD K. v. o. s., se sídlem P., P. V. 25 škodu ve výši 169,70 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2000, pro trestní čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 160 hodin a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2001, byl odsouzen pro tentýž trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců,“
čímž, měl spáchat tři trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za trestné činy uvedené v bodě II. a III. byl odsouzen podle §247 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Ohledně trestného činu uvedeného pod bodem I. bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 5 T 69/2001.
K odvolání obviněného byl rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 6 To 498/2002, ve výroku o vině pod body II. a III. a ve výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby ohledně skutků uvedených pod body II. a III. rozsudku soudu I. stupně. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že obviněný je sice osobou, která se soustavně dopouští drobných krádeží, za některé z nich byl i soudně trestán a poslední odsouzení zakládají podmínku zpětnosti, nicméně hodnota odcizených věcí a způsobená škoda (ve výši 17,- Kč a 169,70 Kč) je tak zanedbatelné hodnoty, že v daném případě není splněna materiální podmínka trestnosti ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. a mohlo by se jednat toliko o přestupky podle §50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, které jsou již promlčeny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala řádně a včas dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně v neprospěch obviněného, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasí se zohledněním nepatrné výše způsobené škody odvolacím soudem ve smyslu zákonných podmínek §3 odst. 4 tr. zák., když nebylo přihlédnuto k okolnostem zvyšujícím stupeň společenské nebezpečnosti souzeného jednání, event. byly hodnoceny v rozporu s požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud nevzal v úvahu okolnosti vyznívající v neprospěch obviněného, který po dobu několika let nepracuje, obživu si opatřuje sběrem lahví, papíru a krádežemi a motivaci svého jednání vysvětluje pouze tím, že měl chuť na alkohol. Nešlo tedy u něj o opatřování prostředků na živobytí z existenčních důvodů, které by jej ovlivnily do té míry, že by se rozhodl řešit svoji situaci i za cenu hrozby dalšího odsouzení, ale jednalo se o snahu zpestřit si život vedený zahálčivým způsobem. Dále namítá, že je třeba zohlednit i celkovou trestní minulost obviněného, který byl mnohokrát soudně trestán, z toho 9x pro majetkovou trestnou činnost, což podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, protože je zřejmé, že soustavné páchání majetkové trestné činnosti je běžnou součástí jeho způsobu života, svůj výchovný účel nesplnilo ani šest vykonaných trestů odnětí svobody uložených za majetkovou trestnou činnost a další majetkovou trestnou činnost začal páchat po čtyřech měsících po propuštění z výkonu posledního nepodmíněného trestu odnětí svobody. U obviněného proto státní zástupkyně neshledává důvody pro zlehčování povahy předchozích odsouzení do té míry, aby tato okolnost obviněnému nepřitěžovala ve smyslu §34 písm. j) tr. zák. Navrhla proto, aby byl podle §265k odst. 1 za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo odvolacímu soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Protože dovolání bylo podáno řádně a včas a dovolací námitky naplňují uplatněný důvod dovolání, Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Již v usnesení ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 184/2002 (publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 410, str. 193, ve svazku č. 17; vydavatelství C. H. BECK), Nejvyšší soud konstatoval, že okolnosti uvedené v §247 odst. 1 písm. b) až l) tr. zák. natolik zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jednání pachatele, že se jedná při jejich naplnění o trestný čin krádeže bez ohledu na výši způsobené škody. Protože tyto okolnosti jsou formálním znakem skutkové podstaty trestného činu, není ale vyloučeno, že při zjišťování existence materiální podmínky trestnosti činu, tj. po vyhodnocení všech rozhodných okolností případu, které mají vliv na jeho společenskou nebezpečnost a jsou demonstrativně uvedeny v §3 odst. 4 tr. zák., může soud dospět k závěru, že stupeň společenské nebezpečnosti daného činu je nepatrný a přes naplnění formálních znaků nejde o trestný čin (§3 odst. 2 tr. zák.), protože není splněna materiální podmínka trestnosti. U trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák., ale k takovému závěru nemůže vést pouze zjištění o zanedbatelné hodnotě odcizené věci (v publikovaném rozh. 379, 60,- Kč), aniž by byly zjišťovány a náležitě zhodnoceny další okolnosti případu, které naopak stupeň společenské nebezpečnosti činu zvyšují. Závěr o nenaplnění materiální podmínky trestnosti činu z důvodu nepatrné hodnoty odcizené věci lze proto učinit pouze v případě, že současně nejsou dány jiné okolnosti zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti činu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 25/1999 Sb. rozh. tr.).
Jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění rozhodnutí napadeného dovoláním, odvolací soud, ač zmiňuje i řadu okolností svědčících v neprospěch obviněného a zvyšujících stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, za rozhodující pro posouzení materiální stánky činu považoval v podstatě jen zanedbatelnou hodnotu odcizených věcí. Tím dospěl k nesprávnému právnímu posouzení skutků z hlediska aplikace ustanovení §3 odst. 2, 4 tr. zák. Pojem „nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“ ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. charakterizuje nejen hodnota odcizených věcí, ale celý souhrn hledisek rozhodných podle §3 odst. 4 tr. zák. pro posouzení materiální podmínky trestnosti činu. I když je proto způsobená škoda škodou nepatrnou ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., neznamená to, že je nutně nepatrný i stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (též rozh. Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 806/2002).
V daném případě byla sice způsobená škoda pouze ve výši 17,- Kč, resp. 169,70 Kč. Jak ale bylo zjištěno soudem I. stupně, obviněný je osobou, která soustavně páchá majetkovou trestnou činnost, zejména krádeže v obchodních domech, od r. 1976 byl již čtrnáctkrát soudně projednáván, v posledních třech letech byl 2x odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 160 hodin, resp. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců nepodmíněně. Tyto okolnosti natolik zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného, že i přes nepatrnou výši způsobené škody nelze učinit závěr, že dané skutky nejsou trestnými činy pro nenaplnění materiální podmínky trestnosti činu ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák., jak to učinil odvolací soud.
Na základě všech výše uvedených skutečností Nejvyšší soud zjistil, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto z podnětu podaného dovolání rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš