ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.544.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 544/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného M. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 To 190/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 5/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 To 190/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 50 T 5/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci – jednoho kusu kuchyňského nože.
Podle zjištění krajského soudu se obviněný pokusu trestného činu vraždy dopustil v podstatě tím, že po předchozím slovním a fyzickém konfliktu, v úmyslu usmrtit, zasadil za tím účelem doneseným nožem o délce čepele 17 cm M. Š. bodnou ránu délky 3,5 cm nad hřebem pravé kosti kyčelní, pronikající do dutiny břišní ve výšce cca 6 cm nad úrovní pupku se zasažením pravé ledviny a krvácením do dutiny břišní, přičemž v dalším útoku nožem mu zabránily M. J. a K. Z., které na místo napadení přiběhly bezprostředně po výkřiku poškozeného, k jehož smrti nedošlo pouze v důsledku včas poskytnuté odborné lékařské pomoci.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho odvolání. Vytkl, že soudy jeho jednání nesprávně posoudily jako pokus trestného činu vraždy, poněvadž nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Podle jeho názoru nebylo spolehlivě prokázáno, že by jednal v úmyslu poškozeného usmrtit, a nebyla vyvrácena možnost, že jeho jednání směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví. Uvedl, že soudy nemohly bez pochybností uzavřít, že nejednal v sebeobraně, když odvracel útok poškozeného. Provedené důkazy nebyly podle něj hodnoceny v souladu se zásadou in dubio pro reo, a proto jsou i právní závěry vadné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je významné, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. S poukazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět či být neúplný.
Jestliže obviněný argumentoval tím, že „nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho odvolání“, vyplývá ze smyslu jeho námitek, že obviněný patrně přehlédl změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů založil zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod, který je „charakterizován v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť … rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Z této formulace vyplývá, že obviněný měl na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zatímco s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a námitku této povahy obviněný v žádném ohledu neuplatnil, s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a právě výhrada tohoto znění byla vůči rozhodnutím soudů v dovolání uplatněna.
Nejvyšší soud však i přes tato upřesnění shledal, že obviněný M. F. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze však přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. Obviněný namítl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako pokus trestného činu vraždy, poněvadž nedošlo k naplnění jeho subjektivní stránky. Vytkl, že závěry soudů se opíraly o nepřímé důkazy, na základě nichž nebylo možno dospět k jednoznačnému závěru, že se jednání dopustil tak, jak je uvedeno v jejich rozhodnutích. Upozornil, že na místě činu byl toliko on a poškozený a žádným důkazem není potvrzeno, že jednal s úmyslem poškozeného usmrtit. Uvedl, že nebylo možno bez pochybností odmítnout ani možnost, že svým jednáním chtěl způsobit toliko těžkou újmu na zdraví, nebo že jednal v sebeobraně, když odvracel útok poškozeného. Je zjevné, že námitku, která se týkala subjektivní stránky trestného činu, nelze označit za námitku právní. Její těžiště spočívalo v tvrzení dovolatele, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, vadně aplikovaly zásadu in dubio pro reo a učinily tak nesprávný závěr o jeho úmyslu poškozeného usmrtit. Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný evidentně zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Naznačoval-li obviněný jinou možnost právního posouzení činu (úmysl směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví či dokonce jednání v nutné obraně), zpochybňoval primárně správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Jím vytýkané vady mají proto v celém rozsahu výlučně skutkovou povahu.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUD. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková