ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.901.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 8 To 49/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 8 To 49/03, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 3 T 11/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm.b), odst. 3 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné ústavní léčení psychiatrické s protitoxikomanickým zaměřením. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, Okresní pojišťovna P. škodu ve výši 2.213,- Kč.
Podle zjištění krajského soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 17. 6. 2002 v přesně nezjištěné době od 18:00 hod. do 18:30 hod. poté, co vnikl do oploceného areálu bývalého podniku S. s. P., U P. 24 a byl zadržen vrátným bezpečnostní služby H., a. s., poškozeným V. M., napadl poškozeného v prostoru vrátnice tak, že jej razantně udeřil svítilnou o hmotnosti 0,70 kg do zadní části hlavy tak, že poškozený upadl obličejovou částí hlavy na telefonní přístroj a desku stolu, a když posléze viděl, že se poškozený snaží zvednout, udeřil jej svítilnou nejméně dvěma stejně razantními údery do týlní krajiny, přičemž nejméně při jedné ráně byla přední část hlavy opřena o tvrdou podložku, a tak mu způsobil puklinu týlní krajiny hlavy s pohmožděním mozku, což vedlo k otoku mozku, zakrvácení mozkových komor, ke krvácení pod tvrdou plenu mozku v oblasti přední a střední jámy lební vpravo, přičemž na následky tohoto poranění poškozený dne 18. 6. 2002 v 04:05 hod. zemřel.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že skutek, jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., aniž by se soudy pečlivě zabývaly otázkou, zda nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. Nesprávně byla podle něj vykládána subjektivní stránka, poněvadž ve vztahu k těžké újmě na zdraví nebyl prokázán ani nepřímý úmysl. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že se na těžší následek, který je představován smrtí poškozeného a je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, nevztahuje zavinění, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména pak z okolností charakterizujících zdravotní stav poškozeného a zdravotní péči, jež byla poškozenému poskytnuta, podle něj plyne, že pro něj byl příčinný průběh události zcela nepředvídatelný. Nebyly-li by zjištěny v napadeném rozhodnutí nedostatky ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, žádal, aby se dovolací soud zabýval úvahou o výši uloženého trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a namítl, že nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a způsobí takovým činem smrt.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné všechny zákonné znaky tohoto trestného činu. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., včetně odpovídají formy zavinění jak ve vztahu k tzv. základní skutkové podstatě, tak i ve vztahu k tzv. kvalifikované skutkové podstatě. Námitka obviněného, že skutek, jak byl zjištěn soudem, nevykazuje zákonné znaky tohoto trestného činu, nemůže obstát.
Skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se skládá, jak již bylo řečeno, jednak z tzv. základní skutkové podstaty ve smyslu §222 odst. 1 tr. zák., která spočívá v úmyslném způsobení těžké újmy na zdraví, a jednak z tzv. kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §222 odst. 3 tr. zák., spočívající ve způsobení smrti. Způsobení smrti není znakem tzv. základní skutkové podstaty, ale okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Vztah mezi tzv. základní skutkovou podstatou a okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, je takový, že předpokladem toho, aby mohlo být přihlédnuto k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je především naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty.
Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. to znamená, že spočívá-li útok pachatele ve fyzickém napadení poškozeného, je uvedená právní kvalifikace možná, jestliže tímto útokem byly na zdraví poškozeného způsobeny dva různé následky, z nichž každý sám o sobě má jinou povahu po objektivní stránce (prvním z následků je těžká újma na zdraví, druhým následkem smrt) a každý je zahrnut jinou formou zavinění (těžká újma na zdraví je zaviněna úmyslně a smrt je zaviněna z nedbalosti). Pouze v případě, že by zavinění pachatele ve vztahu k těžké újmě na zdraví bylo zahrnuto zaviněním z nedbalosti a úmyslné zavinění by se vztahovalo pouze k té intenzitě zranění poškozeného, které odpovídá ublížení na zdraví, muselo by jít i v případě nedbalostního následku smrti o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. Nebylo-li by za těchto okolností dáno ani zavinění z nedbalosti ve vztahu ke smrtelnému následku, jednalo by se o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jak naznačuje v dovolání obviněný. O takovou situaci se však v případě činu obviněného evidentně nejedná.
Z rozhodnutí soudů plyne, že naplnění zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spatřovaly ve způsobení pukliny týlní krajiny hlavy s pohmožděním mozku, které vyústilo v jeho otok, zakrvácení mozkových komor, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou. Došlo tak k poškození hlavy a mozku, při němž vzniklo nebezpečí pro život. Taková porucha zdraví, záležející v poškození důležitého orgánu, je vážnou poruchou zdraví vykazující znaky těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. Tento následek je zahrnut zaviněním ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák., jak vyvodil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Přiléhavě upozornil, že obviněný útočil proti poškozenému ze zadu, přímo do týlní krajiny hlavy v momentě, kdy byl tento k obviněnému otočen zády, aniž tak mohl očekávat útok proti své tělesné integritě, a to za užití svítilny o hmotnosti 0,70 kg. Obviněný na hlavu poškozeného útočil opakovaně, třemi razantními údery, nejméně jednou v situaci, kdy měl poškozený hlavu opřenou o tvrdou podložku. Za takových okolností si obviněný musel být vědom, že v důsledku jeho útoku může dojít ke způsobení těžké újmy na zdraví, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze spolehlivě usuzovat jak z povahy použité zbraně, z intenzity útoku i ze způsobu jeho provedení (útok směřoval proti hlavě poškozeného).
Vyvodily-li soudy správný závěr ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., nepochybily ani ve svých právních závěrech týkajících se tzv. kvalifikované skutkové podstaty podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Za následek smrti byla přiléhavě shledána odpovědnost za zavinění z nedbalosti podle §5 tr. zák. Zavinění alespoň z nevědomé nedbalosti lze totiž spatřovat tehdy, prokáže-li se, že pachatel měl a mohl si alespoň v hrubých rysech představit, že příčinný vztah mezi jeho jednáním a účinkem se může rozvinout tak, jak se rozvinul, což bylo v posuzovaném případě splněno. Nelze přijmout argumentaci obviněného, že byla přerušena příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem smrti, a to ani za situace, kdy by k jednání pachatele přistoupila další skutečnost, která spolupůsobila při vzniku následku, jak namítl dovolatel. Příčinná souvislost by byla přerušena jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek smrti bez ohledu na jednání pachatele (k tomu viz např. č. 37/1975, 41/1993, 21/1981 Sb. rozh. tr.). V příčinné souvislosti s útokem obviněného došlo k prasknutí lebky a pohmoždění mozku poškozeného. Bez tohoto zranění, které už samo o sobě ohrožovalo život poškozeného a za které je obviněný odpovědný, by k následku smrti nedošlo. I kdyby se na smrtelném následku mohl podílet nepříznivý zdravotní stav poškozeného, příčinná souvislost mezi poškozením mozku, krvácením a otokem, který vedl ke smrti poškozeného, byla zachována, a to i bez ohledu na úvahy o neposkytnutí řádné lékařské péče, jak přesvědčivě argumentoval odvolací soud. Ten též výstižně upozornil, že obviněný věděl, že útočí proti staršímu muži, v důsledku čehož mohl předpokládat, že může trpět odpovídajícími zdravotními problémy mužů tohoto věku, a mohl očekávat i to, že lékařská pomoc nemusí být okamžitá a mohou nastat komplikace. Obviněný totiž poškozeného ponechal na místě činu bez pomoci a sám nepodnikl nic pro zajištění okamžité lékařské péče.
Skutek obviněného byl tedy správně právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a dovolací námitky obviněného zjevně nebyly opodstatněné.
Právního posouzení skutku se netýkaly neurčitě formulované námitky obviněného ve vztahu k výši uloženého trestu, které směřovaly výlučně proti výměře uloženého trestu. Námitky tohoto charakteru však nelze úspěšně uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; neuvedl-li obviněný žádnou konkrétní námitku, která by s takto uplatněným dovolacím důvodem věcně souvisela, nelze k této části dovolání se zřetelem k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přihlížet.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková