ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.953.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 953/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. září 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Z. W., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 2 To 11/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 15/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 11 T 15/2001, byl obviněný Z. W. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. s tím, že za tento trestný čin byl podle §247 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto odsuzujícím a zprošťujícím výrokem ohledně spoluobviněných M. L. a P. H. a o solidární povinnosti obviněných Z. W. a M. L. k náhradě škody vůči poškozenému S. p. ú. v B., S. z. N. n. O.
Shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 11 T 15/2001, byl napaden odvoláními obviněných Z. W. a M. L., Krajského státního zástupce v Brně i poškozeného S. p. ú. v B.; řízení ve věci odvolání obviněného M. L. bylo Vrchním soudem v Olomouci vyloučeno ze společného řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 2 To 11/2003, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o náhradě škody s tím, že odvolací soud za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o povinnosti obviněného Z. W. k náhradě škody. Ve výrocích o vině a trestu zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. W. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že tento rozsudek napadá ve výroku o vině a trestu.
K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný namítá, že skutková zjištění Krajského soudu v Brně, která byla potvrzena Vrchním soudem v Olomouci, jsou dle jeho názoru nesprávná a neúplná, neboť při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Přestože některé úkony provedené v rámci operativního šetření nebyly schváleny a povoleny soudem, jako např. odposlechy, u soudního jednání se o nich hovořilo; soud však uvedl, že k nim nebylo přihlédnuto. Dále obviněný uvádí, že v celém jeho případu neexistuje ani jeden přímý důkaz o tom, že by se předmětné trestné činnosti dopustil, a k důkazům, které potvrzují, že trestnou činnost nemohl spáchat, krajský i vrchní soud vůbec nepřihlédl. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil napadené rozsudky v celém rozsahu a podle §226 písm. c) tr. ř. jej zprostil obžaloby, popř. věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelem uvedený důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů, a tedy dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Vrchní soud v Olomouci. Obviněný neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli právních.
Pokud jde o skutečnost, že obviněný napadl předmětný rozsudek i ve výroku o trestu, dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání proti výroku o trestu lze opřít především o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. o skutečnost, že byl uložen buď takový druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo přípustný druh trestu mimo stanovenou trestní sazbu. To ovšem obviněný ve svém dovolání nenamítá a shora uvedený dovolací důvod v něm ani neuvádí.
Přestože obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé tento ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš