ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.969.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 969/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 9. 2003 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, č. j. 61 To 387/2002-173, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 2/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 2/2001 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, č. j. 61 To 387/2002-173. Tímto usnesením bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2001, č. j. 6 T 2/2001-131, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., za což mu byl podle §221 odst. 2 tr. zák., §45 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací. Podle §45a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému trest obecně prospěšných prací uložen ve výměře 400 (čtyřista) hodin. Současně podle §45a odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podle svých sil po dobu trestu nahradit škodu, kterou svým trestným činem poškozenému J. K. způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozenému J. K., bytem P., V P. 1632/5, na náhradě škody částku 9.189,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný dovolání uvozuje tvrzením, že nesprávné je takové hodnocení skutku, které by zakládalo trestní odpovědnost jedince při jeho údajném útoku směřujícím proti jednomu z pětice současně přítomných mužů. Je totiž podle obviněného stěží představitelné, že by se samotný obviněný (spolu se svědkem Ch.) postavil skupině pěti mužů tím, že by započal útok proti poškozenému. Nesprávné právní hodnocení skutku obviněný spatřuje také v případech, „kdy soud dovozuje rozpor dvou výpovědí, kde tyto výpovědi vedle sebe obstojí“. Konečně je podle obviněného nesprávné, pokud soud založil trestní odpovědnost na průběhu událostí, které si v časových souvislostech logicky odporují. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 61 To 387/2002, současně s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 6 T 2/2001, zrušil a současně rozhodl, že se obviněný R. S. podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprošťuje, eventuálně, aby podle §265k, §265l tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 61 To 387/2002, současně s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 6 T 2/2001, zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Předsedovi senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněný navrhl, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. podal Nejvyššímu soudu návrh na povolení odkladu výkonu rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Uvedl, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytýkané vady jsou v něm opakovaně označovány za nesprávné právní hodnocení skutku, ve skutečnosti však obviněný namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit jiné rozhodnutí, státní zástupce vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud ve smyslu §265c tr. ř. jako soud dovolací shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel soudu vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle §2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolávat u Nejvyššího soudu toho, aby bylo provedeno doplnění dokazování či hodnoceny důkazy jiným způsobem, než jak tomu bylo učiněno v předchozím řízení, neboť tento dovolací důvod takto koncipován není.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že z obsahu podaného dovolání není patrné, že by obviněný brojil proti právní kvalifikaci skutku. Naopak je zjevné, že prostřednictvím uplatněných námitek se obviněný snaží dosáhnout změny ve skutkovém zjištění a zpochybnit způsob, jakým nalézací soud (a ostatně i soud odvolací) hodnotil provedené důkazy. Od počátku trestního stíhání obviněný popírá, že by se předmětného jednání dopustil, poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků, od toho pak obviněný odvíjí logické konstrukce, které však neodpovídají popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině. Jak vyplývá ze shora uvedeného, takové námitky nejsou z pohledu citovaného dovolacího důvodu právně relevantní.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené byl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Vzhledem k tomu, že návrh na povolení odkladu výkonu rozhodnutí nebyl předsedou soudu prvního stupně dovolacímu soudu předložen, Nejvyšší soud neshledal důvod k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann