ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.101.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky R. P., nar. v Ch., rozsudkem Okresního soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 19. 5. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 18406/97.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 19. 5. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 18406/97, jenž nabyl právní moci dne 27. 5. 1998 byl R. P. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona a §53, §54, §55 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Podle zjištění soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že dne 1. 12. 1997 přislíbil další osobě, že odveze dva bulharské státní příslušníky ze S. na nádraží M. Přitom věděl, že oba cizinci chtějí cestovat na německé území ilegálně. Ve voze měl jejich zavazadla, která uložil do schránky na nádraží M. a vrátil se, aby v blízkosti hranice cizince převzal a odjel s nimi směrem na M.. Na cestě byl zastaven příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Za dopravu osob a zavazadel obdržel odměnu ve výši 2 000 Kč. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Za uvedený trestný čin byl, při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 19. 12. 1999, sp. zn. Cs 30 Js 17233/97, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Posledně citovaným rozhodnutím byl R. P. uznán vinným trestným činem padělání listiny podle §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, jehož se měl dopustit tím, že dne 24. 7. 1997 přijel z České republiky na německé území s osobním vozem Ford Sierra combi, SPZ, u kterého bylo změněno výrobní číslo tak, aby vůz vypadal jako o tři roky mladší a tím i cennější.
Dne 2. 6. 2004, pod sp. zn. 340/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. odst. 1 Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku (resp. více rozsudků v případě uložení ekvivalentu souhrnného trestu) více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsouzení více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku kvalifikovaného Okresním soudem Wunsiedel jako trestný čin padělání listiny.
Z obsahu spisu se podává, že odsouzený se uvedeného činu dopustil změnou výrobního čísla automobilu. Pakliže se v jednočinném souběhu s popsaným jednáním nedopustil i jiného trestněprávně relevantního jednání (nepopsaného v odsuzujícím rozsudku), pak tento skutek nenaplňuje obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Toliko skutek, ve kterém je v posuzovaném rozhodnutí Okresního soudu Hof spatřován trestný čin převádění cizinců, vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu české republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Pro zápis odsouzení do evidence Rejstříku trestů jen ve vztahu k tomuto skutku a poměrné části trestu jemu odpovídajícího však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o neúspěšný převoz dvou cizinců po území Spolkové republiky Německo, s nepatrným obohacením) lze tento ztěží označit za závažný ve smyslu zákona. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou před tím v České republice. Z opisu evidence Rejstříku trestů vyplynulo, že odsouzený nebyl do roku 1999 v České republice trestán. Trestnému činu odpovídající část trestu (tedy poměrná část z celkového trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců) pak nelze považovat za odpovídající předpokladu ustanovení §4 odst. 2 zákona. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že materiální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona nelze pokládat za splněné.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch