ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.117.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. listopadu 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. G., rozsudkem Zemského soudu v Coburgu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. KLs 1 Js 10207/99, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v pěti případech a pokus výdělečného převádění cizinců ve třech případech, v jednom případě v souběhu s výdělečným paděláním listiny, podle §267, §25 odst. 2, §22, §23 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 4 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Coburgu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. 1. 2002, byl R. G. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v pěti případech a pokusem výdělečného převádění cizinců ve třech případech, v jednom případě v souběhu s výdělečným paděláním listiny, podle §267, §25 odst. 2, §22, §23 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 4 německého cizineckého zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že společně se Z. W. v době od 14. 8. 1999 do 26. 2. 2000 v osmi případech organizoval v Německu, zejména v kině pro motoristy v N., koupi vozů větší konstrukce a menší hodnoty, a tyto vozy odprodával na nádraží v P. rumunským státním příslušníkům za prodejní cenu, která o několik set až jeden tisíc marek přesahovala nákupní cenu, přičemž věděl, že těmito vozy se mají rumunští státní příslušníci usilující o nezákonné převedení dostat přes česko německou hranici, případně česko rakouskou hranici na výsostné území německé, případně rakouské, a při uzavírání kupních smluv na tyto vozy udal v jednom případě falešné údaje. Napomohl tak nelegálnímu vstupu značného počtu rumunských státních příslušníků na německé nebo rakouské území.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 21. 6. 2004 pod sp. zn. 348/2004-MO-M/4 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. G. se obchodováním s ojetými vozidly opatřenými falešnými údaji, za účelem jejich užití k nezákonnému organizovanému pohybu cizinců přes státní hranici, pro finanční prospěch podílel na ilegálním převedení značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch