ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.133.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. M., rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 KLs 951 Js 17556/01, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvaceti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 KLs 951 Js 17556/01, jenž nabyl právní moci dne 12. 2. 2002, byl O. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvaceti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že nejpozději v měsíci květnu 2001 se spojil s dalšími spoluodsouzenými a samostatně stíhanými osobami, za účelem organizace a provádění ilegálního převádění cizinců z České republiky do Spolkové republiky Německo, se záměrem obstarat si touto činností zdroj příjmů. V rámci skupiny mu připadla úloha pěšího převaděče. Při jejím plnění vždy převzal na českém území cizince pro převedení a tyto pak převedl přes \"zelenou hranici\" poblíž obce G. na německé území. Na smluveném místě je předal dalším osobám k přepravě osobními vozy do vnitrozemí. Převody se uskutečňovaly převážně v pozdních dopoledních nebo v poledních hodinách. Konkrétně se uvedeným způsobem podílel na převedení vždy tří osob ve dnech: 26. 6., 28. 6., 3. 7., 4. 7., 5. 7., 6. 7., 10. 7., 11. 7., 12. 7., 16. 7., 17. 7., 18. 7., 25. 7., 26. 7., 6. 8., 7. 8., 8. 8. a 9. 8. 2001 a dne 14. 8. 2001 na převedení šesti osob. Při převádění 7 tureckých státních příslušníků dne 15. 8. 2001 byl zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla vyplácena odměna 1.000,? Kč za každou osobu.
Dne 9. 7. 2004 pod sp. zn. 351/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. O. M. se pro finanční prospěch v mnoha případech podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch