ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.164.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 164/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. J., rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 5. 2. 2002, č. 616/00, č. rozsudku 117 z roku 2002, a to pro trestný čin loupeže podle čl. 628 odst. 3, č. 3, 62 bis, 69 odst. 2 italského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 1.000,- Euro, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, č. 4017/1999, č. rozsudku 567/2000.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2002, byl M. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle čl. 628 odst. 3, č. 3, 62 bis, 69 odst. 2 italského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že vstoupil do květinářství vedeného paní P. a požádal o „ peníze“ a na odmítnutí oběti jí udeřil šroubovákem do zad a pěstí, poté se vzdálil a odcizil částku, která se nacházela v pokladně obchodu. Za to mu byl uložen trest v délce tří roků a osmi měsíců a peněžitý trest ve výši 1.000,-Euro se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, č. 4017/1999, č. rozsudku 567/2000, za současného zrušení tohoto trestu, přičemž tímto rozsudkem Soudu v Udine byl M. J. odsouzen pro trestný čin podle §628 italského trestního zákoníku a trestný čin podle §582, §585, §576 č. 1 italského trestního zákoníku k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 800.000 ITL, přičemž trestné činnosti se dopustil v podstatě tak, že dne 17. 6. 1999 v L. se násilím zmocnil částky 150.000 ITL tak, že poškozenou D. P. udeřil opakovaně pěstí a způsobil jí zranění obličeje – pohmoždění levé lícní kosti s léčením po dobu 10-ti dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.), a to i v případě trestného činu z rozsudku Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 567/2000. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. J. se dopustil opakovaně závažné násilné majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík