ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.165.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 165/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 34 Hv 26/03g, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 28. 10. 2003, sp. zn. 8 Bs 157/03, a to pro trestný čin převádění cizinců dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §104 odst. 1, 3, 1. a 2. případ cizineckého zákona, §15 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky a trestný čin spoluúčasti v kriminální organizaci podle §278a trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 34 Hv 26/03g, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 28. 10. 2003, sp. zn. 8 Bs 157/03, byl M. Č. uznán vinným trestným činem převádění cizinců dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §104 odst. 1, 3, 1. a 2. případ cizineckého zákona, §15 odst. 1 trestního zákoníku Rakouské republiky a trestným činem spoluúčasti v kriminální organizaci podle §278a trestního zákoníku Rakouské republiky, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že přibližně od dubna 2002 až do svého zatčení dne 23. 10. 2002 se podílel na činnosti převaděčské organizace o větším počtu osob, jež se zaměřovala na nepřetržité a plánované páchání závažné trestné činnosti v tomto oboru a tím se snažila o vlastní obohacení ve velikém rozsahu a současně zastrašení ostatních členů a tajení své činnosti zvláštním způsobem. V jejím rámci v obcích L., W., G., M. a v jiných místech zajišťoval protiprávní přicestování cizinců do členského státu EU anebo do státu sousedícího s Rakouskem, když převezl celkem 52 čínských státních příslušníků z České republiky přes Rakousko do P. v Itálii. Jako řidič si pronajal u firmy H. vozidlo, kterým Číňany, kteří předtím přešli přes „zelenou“ hranici do Rakouska za pomoci střídajících se pěších převaděčů, vždy přepravil do P. Konkrétně takto přepravil v nočních hodinách na 1. 5. 2002, na 26. 5. 2002, na 1. 6. 2002, na 26. 6. 2002, na 28. 6. 2002, na 2. 7. 2002, na 11. 7. 2002, na 6. 9. 2002, na 18. 10. 2002, na 3. 7. 2002, na 15. 7. 2002, na 12. 9. 2002 a na 23. 10. 2002 vždy převážel 4 cizince, přičemž v posledních třech případech nedošlo k dokonání činu. Jednal přitom s úmyslem opatřit si touto činností majetkový prospěch.
Dne 7. 10. 2004 pod sp. zn. 183/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, jež zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch