ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.166.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. F., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 504 Hv 53/03 m, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §104 odst. 1 a 3, první a druhý případ rakouského cizineckého zákona a přečin zločinného spolčení podle §278 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 24. 6. 2003, byl Z. F. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §104 odst. 1 a 3, první a druhý případ rakouského cizineckého zákona a přečinem zločinného spolčení podle §278 odst. 1 rakouského trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen zločinného spolčení
- dne 21. 1. 2003 sám v obci P. přivezl k zelené hranici dvacet šest Číňanů, kteří měli odtud přejít pěšky zelenou hranici a dále měli být převezeni do Itálie, byli však po překročení zelené hranice zadrženi hraniční policií.
- společně s další osobou dne 31. 1. 2003 a 5. 2. 2003 v oblasti obce S. přivezl k zelené hranici autobusem v prvém případě dvacet a ve druhém případě šestnáct Číňanů a pak je převedl pěšky přes zelenou hranici do Rakouska. Za to obdržel celkovou odměnu ve výši 1.300,- USD.
- společně s další osobou dne 7. 4. 2003 a 15. 4. 2003 v oblasti P. přivezl v osobním voze k zelené hranici v prvém případě tři a ve druhém případě čtyři Číňany, odkud je pěšky převedl přes zelenou hranici. Za to obdržel odměnu ve výši 4.500,- Kč.
Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. F. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík