ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.26.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu v Malmö, Švédské království, ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. B 326/01 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve Skane a Blekinge, Švédské království ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. B 627/01, a to pro závažný drogový trestný čin podle §3 švédského trestního zákona o drogách (1968:64) a kapitoly 23, §4 švédského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Malmö, Švédské království, ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. B 326/01, jenž nabyl ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve Skane a Blekinge, Švédské království ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. B 627/01, právní moci dne 7. 5. 2001, byl R. K. uznán závažným drogovým trestným činem podle §3 švédského trestního zákona o drogách (1968:64) a kapitoly 23, §4 švédského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu s D. L. s oboustranným souhlasem nezákonně drželi a uschovávali 2010 gramů amfetaminu, jako i 293 gramů kokainu, což je považováno za drogy, po dobu zhruba jednoho týdne začátkem ledna 2001 v půdním prostoru budovy na B. 30 v M. Drogy byly oběma obžalovanými nezákonně drženy nebo pořízeny již dříve, z důvodů dalšího předání, jakož i nezákonně zabaleny do igelitových sáčků, předtím než byly tyto sáčky vloženy do příručního kufru, který byl umístěn v půdním prostoru.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení švédských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se podílel na přechovávání obzvláště velkého množství omamných látek různého druhu. Byl odsouzen za trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík