ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.31.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky L. L., roz. W., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 840 Ls 257 Js 205368/00, a to pro trojnásobné napomáhání k trestnému činu podvodu ve skupině, dvojnásobné trestné činy podvodu a padělání listin ve skupině, dvojnásobný pokus trestného činu podvodu ve skupině a dvojnásobný trestný čin padělání listin ve skupině podle §263 odst. 1, 5, §267 odst. 4, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 840 Ls 257 Js 205368/00, jenž nabyl právní moci dne 28. 11. 2000, byla L. L. uznána vinnou trojnásobným napomáháním k trestnému činu podvodu ve skupině, dvojnásobnými trestnými činy podvodu a padělání listin ve skupině, dvojnásobným pokusem trestného činu podvodu ve skupině a dvojnásobným trestným činem padělání listin ve skupině podle §263 odst. 1, 5, §267 odst. 4, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byla odsouzena k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustila tím, že
- převzala dne 13. 11. 1999 jako řidič - kurýr na hlavním nádraží v D. vozidlo Mercedes Benz A 140 s patrně italskou poznávací značkou, v hodnotě 36 000 DM, aby ho přepravila do Itálie. Toto osobní vozidlo si pronajal dne 8. 11. 1999 kolem 20.00 hod. jinak stíhaný D. S. u firmy B. na letišti v N. podvodným způsobem na falešné jméno jako R. B. V té době mělo vozidlo SPZ HH-AA 8707. Poté, co odsouzená přijela dne 15. 11. 1999 kolem 19.30 hod. s tímto vozem na Hlavní nádraží v N., obdržela od jinak stíhané H. W. mobilem telefonický pokyn, aby osobní vůz předala na nádraží P. d. V., který předal odsouzené odměnu v částce 500 000 italských lir;
- dne 21. 1. 2000 převzala na hlavním nádraží v M. opět od jinak stíhaného D. S. vozidlo Mercedes Benz A 160, SPZ MZ-LB 3639, v hodnotě 40 000 DM, které jinak stíhaný G. R. a. A. C. podvodným způsobem pronajal dne 21. 1. 2000 v 13.35 hod. u firmy A. na letišti v M. Odsouzená přepravila tento osobní vůz jako řidička - kurýr do Itálie a na výjezdu z dálnice Ř.?s. dostala od H. W. mobilem pokyn, že má sjet s vozidlem 20 až 30 kilometrů za obcí V. na dálniční čerpací stanici. Na této čerpací stanici předala vozidlo jí neznámému muži, který se jí konkrétně zeptal na H. W. Tento muž ji předal opět 500 000 italských lir jakožto odměnu;
- dne 5. 2. 2000 kolem 18.00 hod. převzala na letišti ve S. vůz Opel Astra C, SPZ SHG-YP 104, v hodnotě 40 000 DM, který původně pronajal jinak stíhaný E. C. dne 5. 2. 2000 kolem 18.00 hod. na falešné jméno jako F. S. u firmy S. A. na letišti ve S. Odsouzená dostala jakožto řidička - kurýr od H. W. ještě během jízdy do N. mobilem telefonický pokyn, aby osobní vůz přepravila do městské části D. v N. k tamnímu prvnímu M.D. Tam měla čekat v autě dokud si někdo auto nevyzvedne. Dne 7. 2. 2000 kolem 19.30 hod. vozidlo převzal jinak stíhaný P. d. V. H. W. přinesla odsouzené 8. 2. 2000 v hotovosti 500 000 italských lir do jejího bytu v M. u N. jakožto odměnu za kurýrní jízdu;
- dne 13. 2. 2000 přišla H. W. do bytu odsouzené v M. a požádala ji o dvě pasové fotky, které musely být odlišné. Odsouzená si nechala dne 14. 2. 2000 zhotovit u jednoho fotografa další pasovou fotku a předala ji ještě 14. 2. 2000 H. W., aby tato mohla obstarat padělané osobní doklady. Odsouzená se už od této chvíle neměla podílet na organizaci jako řidička - kurýr, nýbrž jakožto pronajímatelka s padělanými doklady. K tomuto účelu byly do pravých dokladů jinak stíhané D. C. zasazeny její fotografie;
- poté, co ji H. W. dala dne 14. 2. 2000 na dálničním odpočívadle severně od N. poslední instrukce pro cestu do Německa, jela odsouzená mimo jiné s jinak stíhanými E. C. a D. C. do Německa a pronajala si tam dne 16. 2. 2000 ve 12.20 hod. u firmy AVIS na hlavním nádraží v M. modrý VW?Passat, SPZ MZ-LB 5566, v hodnotě 40 000 DM pod falešným jménem D. C.;
- rovněž dne 16. 2. 2000 kolem 14.40 hod. pronajala opět pod falešným jménem C. na letišti v M. u firmy S. černý Opel Astra C, SPZ SHG-YR 860, v hodnotě 40 000 DM. Obě vozidla byla předána spolucestujícím osobám, které pak tato vozidla jako řidiči - kurýři přepravili do Itálie. Odsouzená se v noci ze 16. na 17. 2. 2000 také vracela k B. do Itálie a tam se setkala s H. W.;
- H. W. poslala odsouzenou ještě téže noci z 16. na 17. 2. 2000 zpátky do Německa s tím, aby pronajala další vozidla pod falešným jménem C. Odsouzená bez meškání jela nazpět do Německa a na cestě ji zavolal její druh, že je nemocný. Když chtěla telefonicky H. W. sdělit, že se chce kvůli onemocnění svého druha vrátit do Itálie, vyvíjela na ni H. W. nátlak, že za zdárné pronajmutí obou vozidel z 16. 2. 2000 nedostane žádnou odměnu, pokud nepojede dál do Německa. Nato jela odsouzená spolu s E. C. do N., kde se v 13.45 hod. pokusila pronajmout vozidlo u firmy E. v Ä. B. S. 83 a předložila k tomu zfalšovaný osobní průkaz C. Zamluvila vozidlo Škoda Octavia, které si však už později z důvodu zatčení vyzvednout nemohla;
- při posledním pokusu o pronájem dne 17. 2. 2000 byla kolem 13.50 hod. ve firmě E. na U. v N. policií zadržena, když při pronajímání předložila falešné doklady.
Dne 16. 1. 2004 pod sp. zn. 2477/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky /trestné činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák., podvodu podle §250 tr. zák., ať již ve stádiu pokusu či dokonání, a pomoc dvojnásobnému trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. L. se opakovaně a různými formami podílela na závažné organizované trestné činnosti majetkového charakteru, spáchané více útoky a s vysokou škodou způsobenou několika poškozeným subjektům. Navíc k páchání této trestné činnosti v několika případech užila pozměněné veřejné listiny jakožto pravé. Pokud pak jde o druh trestu, byl jí uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch