ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.49.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 49/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. D., rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 5 Ls 651 Js 11187/99, a to pro dvojnásobný trestný čin převádění cizinců v organizované skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 2, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 5 Ls 651 Js 11187/99, jenž nabyl právní moci dne 21. 10. 1999, byl Z. D. uznán vinným dvojnásobným trestným činem převádění cizinců v organizované skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 2, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že pro osoby organizující ilegální převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, získal jako motorizovaného převaděče zvlášť stíhanou L., které vysvětlil průběh akce a přislíbil finanční odměnu za účast na činech. Na základě pokynu odsouzeného pak na německém území v blízkosti česko-německé státní hranice převzala do vozu 4 cizí státní příslušníky a dopravila je do D. a T. Dne 28. 4. 1999 pak jí přidělenou účast na převaděčské akci přenechala své přítelkyni M. Ta byla dne 28. 4. 1999 spolu s 5 převedenými cizinci zajištěna v oblasti A. Odsouzený přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 10. 2. 2004 pod sp. zn. 2992/2001-MO-M/12 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. D. se jako spoluorganizátor podílel na více případech ilegálního organizovaného převádění cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současné době také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch