ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1122.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1122/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 dovolání podané obviněnou Ing. M. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 7 To 195/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 188/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 3 T 188/2003, byla Ing. M. T. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání tří let. Současně jí byla podle §59 odst. 2 tr. zák. stanovena povinnost během zkušební doby uhradit poškozené spol. A. E., s. r. o., P., N. P. 1069/19, škodu ve výši 281 398 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí pak byla uložena povinnost zaplatit poškozené spol. A. E., s. r. o., P., N. P. 1069/19, škodu ve výši 281 398 Kč.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podala obviněná odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 7 To 195/2004, napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání tří let. Současně jí stanovil podle §59 odst. 2 tr. zák. povinnost během zkušební doby dle svých sil nahradit poškozenému škodu ve výši 281 398 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí pak uložil povinnost zaplatit poškozenému A. E., s. r. o., P., N. P. 1069/19, škodu ve výši 281 398 Kč. Opis tohoto rozhodnutí byl doručen obviněné a jejímu obhájci dne 8. 7. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 7. 7. 2004.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu, převzatých odvolacím soudem, se obviněná uvedené trestné činnosti dopustila tím, že v měsíci dubnu 2001 až červenci 2001 jako zaměstnanec společnosti A. E., s. r. o., se sídlem P., N. P. 1096/19, pozměnila rekapitulace mzdové agendy dávek nemocenského a důchodového pojištění a návrhy k hromadným příkazům k jejich úhradě, které vypracovala společnost P., s. r. o. , P., K. 25, a to tak, že snížila souhrny vykázaných vyměřovacích základů pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, čímž vznikl nedoplatek na pojistném ve výši 166 398 Kč, což mělo za následek, že S. s. z. uložila organizaci penále ve výši 115 000 Kč, čímž společnosti A. E. vznikla škoda v celkové výši 281 398 Kč, a nedoplatky, které výše uvedeným způsobem vznikly, následně v celkové výši 166 398 Kč převedla na ve výroku rozsudku specifikované bankovní účty vedené u KB, a. s., a u ČS, a. s., na jméno majitele účtu M. T., P., S. 3, L. T., P., S. 3, a Š., s. r. o.
Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podala obviněná dne 3. 8. 2004 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadla všechny jeho výroky. Jako dovolací důvod uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve opakuje námitky uplatněné jí již v rámci odvolacího řízení, což odůvodňuje tím, že odvolací soud ve svém rozsudku pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Listinnými důkazy provedenými ve věci bylo podle ní prokázáno, že zadání částek do systému E. bylo z její strany provedeno v náležité výši a že ke změně došlo poté, co odeslala návrhy hromadných příkazů k úhradě k závěrečnému schválení finančnímu řediteli za současné možnosti přístupu do tohoto programu dalšími zaměstnanci společnosti A. E. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebylo podle jejího názoru patrno, kde a jak měla pozměnit uvedené dokumenty. Dále poukazuje na rozpornost výpovědi svědka Š. ohledně možnosti vstupu do systému E. dalšími osobami. Současně popisuje pracovní atmosféru ve firmě, která posléze vedla k tomu, že přistoupila na rozvázání pracovního poměru dohodou, v souvislosti s tím vytýká soudu, že vzal za klíčové právě svědectví ing. Š., kterým byl vyvíjen největší nátlak na její odchod ze společnosti. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno doplnění dokazování výslechy dalších v textu dovolání vyjmenovaných osob, které měly přístup do počítačového systému, nebylo možno učinit závěr o její vině a dovodit její zavinění pouze z existence převodu určité částky z bankovního účtu poškozené firmy na bankovní účet její a její dcery, rovněž zaměstnankyně firmy. Odvolací soud nepřesvědčivě argumentoval ve věci prokázání uvedení v omyl z její strany a naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu jako trestného činu úmyslného. Dále cituje ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. a zdůrazňuje, že princip odpovědnosti za zavinění představuje jeden ze základních znaků definice trestného činu. S přihlédnutím k principu presumpce neviny musí být právní závěr o zavinění pachatele výsledky provedeného dokazování vždy prokázán a musí z nich logicky vyplynout. Nerespektování a opomíjení všech okolností věci při existenci motivu msty ze strany svědků vede k porušení práva na spravedlivý a nestranný proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Odvolací soud měl tedy správně posoudit skutek z nashromážděných důkazů jako spor občanskoprávní a zprostit ji obžaloby podle §226 písm. b) nebo c) tr. ř.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že těžištěm dovolání jsou námitky skutkového charakteru, které se ani vzdáleně netýkají právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení a které deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Přitom z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněná v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka v textu dovolání namítá nedostatečnost a nesprávnost zjištění soudu, pokud jde o zadávání údajů do systému E., chybné přiznání významu výpovědi svědka Š. přes jeho zaujatost, nepřihlédnutí k rozpornosti výpovědi tohoto svědka, neprovedení požadovaného doplnění dokazování výpověďmi dalších svědků a s tím související nemožnost učinit závěr o její vině a konečně nepřesvědčivost a nelogičnost argumentace odvolacího soudu ve vztahu ke zhodnocení výsledků provedeného dokazování, vyplývající z nerespektování a opomíjení všech okolností věci, zejména motivu msty ze strany svědků.
Obviněná tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatelka nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od jí deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch