ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1201.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1201/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2004 dovolání podané obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 6 To 47/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 175/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 5 T 175/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterých se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tak, že dne 20. 7. 2003 kolem 08.30 hod. v S., okr. F. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů, když v jeho krvi se nacházelo 1,43 promile alkoholu, osobní auto zn. Opel Kadet SPZ OVY 17-09, přičemž při jízdě po silnici III. třídy č. 4735A nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu a svým schopnostem a zezadu narazil do před ním jedoucího cyklisty E. D., který přitom utrpěl smrtelná zranění spočívající v zhmoždění mozku a kmene mozkového při tříštivých zlomeninách kosti klenby i spodiny lební. Za to mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 6 To 47/2004, bylo odvolání obviněného M. K., které podal výlučně proti výroku o trestu, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dalším textu mimořádného opravného prostředku uvedl, že ačkoliv odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, přesto setrvává na svých výhradách uplatněných v podaném odvolání. Má za to, že za situace, kdy se doznal k spáchanému trestnému činu, svého jednání litoval a uvědomil si svou odpovědnost za smrt poškozeného, tak uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, byť se zařazením do věznice s dohledem, je nepřiměřeně přísný. Podle dovolatele soudy obou stupňů nedostatečně zhodnotily možnosti jeho nápravy, jeho poměry a nedostatečně přihlédly k polehčujícím okolnostem. Podrobně rozvedl okolnosti, za nichž řídil pod vlivem alkoholu motorové vozidlo. Poukázal na to, že alkohol požíval předchozího dne, že byl rozrušen z narození dcery a proto jel navštívit manželku do porodnice. Měl přitom velice krátké řidičské zkušenosti a před střetem s poškozeným byl oslněn sluncem. Dosud se žádné trestné činnosti nedopustil, jednalo se o prvé vybočení z řádného způsobu života. Je hodnocen kladně v zaměstnání a společně s manželkou se starají o tři malé děti.
V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud ve vztahu k výroku o trestu zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a aby ve věci sám rozhodl a uložil mu trest odnětí svobody v první třetině trestní sazby stanovené pro nejpřísnější trestný čin s podmíněným odkladem jeho výkonu na delší zkušební dobu a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na delší dobu.
Z písemného vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolatel ve skutečnosti napadá výrok o nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody. V dovolání sice uvádí důvod předpokládaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale žádnou námitku ohledně nesprávnosti právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení nevznáší. Jeho námitky nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., navíc napadený výrok o trestu ani žádnou takovou vadou netrpí. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin vůbec nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce tohoto ustanovení pak vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat pouze a výlučně vady právní. Tedy takové vady, které spočívají v nesprávné aplikaci norem hmotného práva. Dále je nutno připomenout, že obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí též věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.; nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
S ohledem na výše již citovaný obsah dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele ani v nejmenším nesměřují proti nesprávné hmotněprávní kvalifikaci skutku (např. obviněný se nedovolává toho, že skutek by měl být právně kvalifikován jako jiný trestný čin), ani nevytýkají nějaké jiné pochybení hmotněprávní povahy, jež se přímo nevztahuje k posouzení skutku (např. v případě napadení výroku o trestu by se mohlo jednat o pochybení vztahující se k vadnému posouzení mnohosti trestné činnosti v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu). Dovolatel napadá přílišnou přísnost (nepřiměřenost) uloženého trestu, zvláště pak uložení trestu odnětí svobody jako trestu nepodmíněného. Vytýká nedostatečné zohlednění všech kritérií významných pro ukládání adekvátního trestu a dovolává se změny napadeného výroku o trestu tak, aby mu byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody. Je tak evidentní, že takové výhrady nemohou naplnit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele ovšem nejsou způsobilé naplnit ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházejí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se především vztahuje k výroku o trestu, však předpokládá, že obviněnému byl uložen buď takový druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se však v posuzované věci evidentně nejednalo.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v zákoně, a proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík