ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.1349.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1349/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. listopadu 2004 dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. srpna 2004, sp. zn. 31 To 294/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 44/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. srpna 2004, sp. zn. 31 To 294/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. června 2004, sp. zn. 5 T 44/2004, kterým byl (ve spolupachatelství s obviněným M. M.) uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., trestným činem braní rukojmí podle §234a odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání opřel o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rozsáhlém odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel zopakoval námitky uplatněné již v odvolacím řízení a vytkl soudům, že neprovedly obhajobou navrhované důkazy, které měly rozhodný význam pro potřebné zjištění skutečného stavu věci. Má za to, že v důsledku zamítnutí navrhovaných důkazů soud nemohl dostatečně objektivně posoudit spáchanou trestnou činnost a nemohl tak dospět k závěru, že nenaplnil subjektivní stránku trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu, neboť skutek se nestal tak, jak je popsán v návrhu obžaloby. Kromě toho vytkl soudům, že rozhodnutí nesprávně opřely o výpověď spoluobviněného M., která podle názoru dovolatele byla v rozporu jak s výpovědí poškozeného H., tak s výpověďmi dalších svědků. V další části dovolání namítl, že skutková zjištění soudů jsou nesprávná a neúplná a v důsledku tohoto došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Poukázal na to, že soud sice sám rozhoduje, které důkazy provede, avšak při výběru důkazů nemůže uplatňovat jakoukoliv svévoli, ale musí provádět takové důkazy, které pomohou objasnit skutkový děj podle §2 odst. 5 tr. ř. Uvedl výčet některých soudy zjištěných skutečností /\" … poškozený H. byl odveden do parku, kde byl napadán, … byl přinucen k tomu, aby šel do jeho bytu,\" … byl to obviněný, kdo hovořil s družkou poškozeného R. a požadoval peníze\"/, o kterých má za to, že nebyly dostatečně prokázány tak, aby mohlo být rozhodnuto o jeho vině a následně o trestu. Velice zevrubně předestřel svoji verzi skutkových okolností případu. Vytkl soudu prvního stupně, že nijak nerozvedl závěr, že poškozenému byly způsobeny \"blíže nekonkretizované problémy\" a přesto rozhodl o jeho vině.
Závěrem uvedl, že pochybením soudů obou stupňů došlo k vadnému skutkovému zjištění s následným vadným právním posouzením skutku a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 31 To 294/2004 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání případně, aby sám rozhodl ve veřejném zasedání tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněného zdůraznil, že dovolání obviněného napadá výlučně skutkové zjištění učiněné soudy, což jsou výhrady, které jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Pouze námitka, že poškozenému H. byly způsobeny blíže nekonkretizované problémy by mohla naplňovat uplatnění dovolacího důvodu a bude třeba posoudit opodstatněnost této námitky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti rozsahu dokazování, a tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se ztotožnil v napadeném usnesení i odvolací soud. Podle argumentace dovolání důsledkem nesprávnosti hodnocení důkazů a neprovedení některých důkazů, došly soudy k nesprávnému skutkovému zjištění (srov. \"…oba soudy postavily právní kvalifikaci na jediné, ničím nepodložené výpovědi M., …oba soudy v podstatě neúplně zjistily skutkový stav. Pokud by byly provedeny navržené důkazy, prokázalo by se, že žádný trestný čin se nestal tak jak je uveden v návrhu obžaloby….\" ). Rovněž jeho námitka ve vztahu k absenci subjektivní stránky trestného činu vydírání vychází z jiného skutkového zjištění, když namítá, že zavinění nebylo zjištěno proto, že nebyly provedeny obhajobou navrhované důkazy. Stejně tak výhradou, že soud prvního stupně nijak nerozvedl závěr, že poškozenému H. bylo vyhrožováno způsobením blíže nekonkretizovaných problémů dovolatel ve skutečnosti vytýká nedostatky ve skutkovém zjištění. Pochybení v právním posouzení je tedy primárně obviněným shledáváno v nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem dovolatel však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve v důsledku takto odlišně zjištěného skutkového stavu se dovolává nesprávného právního posouzení věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v návaznosti na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů. V takovém případě nelze přistoupit ani k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. 449/03 a II. ÚS 651/12).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání M. M. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík