ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.243.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 243/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2004 o dovolání, které podal obviněný B. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 403/2003-160 ze dne 3. 7. 2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 67/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný B. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 9 T 67/2002-131 ze dne 15. 4. 2003 uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný B. H. a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem č. j. 3 To 403/2003-160 ze dne 3. 7. 2003 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a postupem podle §259 odst. 3 písm. b) trestního zákona nově uznal obviněného vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 a 3 trestního zákona a za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně zamítl podle §256 trestního řádu jako nedůvodné odvolání obviněného.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že v období od měsíce září roku 2000 do 11. 10. 2001 v O. ani jinde, vyjma částky 400,- Kč zaplacené dne 8. 9. 2001, ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí D. H. a D. H., ačkoliv mu vyživovací povinnost vůči jmenovaným vyplývá ze zákona o rodině a je konkretizována rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 31 C 206/97 ze dne 26. 1. 1998, který nabyl právní moci dne 21. 3. 1998, a podle kterého je zavázán přispívat na výživu nezletilého D. částkou 1.000,- Kč měsíčně a nezletilé D. částkou 1.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám oprávněné matky P. H., čímž způsobil na běžném výživném dluh ve výši 27.600,- Kč, v důsledku čehož vydal oprávněné osoby nebezpečí nouze, kdy matka nezletilých byla z důvodů své finanční situace odkázána na finanční výpomoc Magistrátu města O., který jí poskytoval od 1. 1. 2001 příspěvek na výživu nezletilých jako plnění za povinného otce a současně je od 1. 1. 2001 rodina oprávněné dokrývána dávkami sociální péče do výše životního minima.
Opis tohoto rozsudku byl obviněnému i příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 20. 8. 2003. V té době nebyly dány důvody nutné obhajoby a obviněný si obhájce nezvolil. Žádný obhájce jej tedy v tomto stadiu řízení nehájil. Ustanoven mu byl z jeho podnětu až za účelem zpracování dovolání dne 25. 11. 2003. Takto ustanovenému obhájci byl vzápětí poté - dne 2. 12. 2003 - doručen opis rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný B. H. dne 17. 12. 2003 prostřednictvím obhájce Mgr. K. L. dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Již předtím, dne 22. 8. 2003, však bylo soudu prvního stupně doručeno vlastnoručně psané podání obviněného označené v záhlaví rovněž jako dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako dovolací soud (§265c trestního řádu) se před tím než přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího zabýval tím, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání podle ustanovení §265a až §265f trestního řádu a shledal, že tomu tak není.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§265a odst. 1 trestního řádu). Podle §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 trestního řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Dovolání mohou podat obviněný a nejvyšší státní zástupce. Nejvyšší státní zástupce tak může učinit ve prospěch i v neprospěch obviněného (§265d odst. 1 trestního řádu). Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje (§265d odst. 2 věta druhá trestního řádu).
V posuzovaném případě se obviněný B. H. obrátil na soud nejdříve se svým vlastním podáním označeným jako dovolání. Z výše rozvedených důvodů však toto podání nebylo možné považovat za dovolání a Nejvyšší soud o něm nemohl rozhodnout. V té době u obviněného nebyly dány důvody nutné obhajoby a proto neměl obhájce. Byl však v rozsudku soudu druhého stupně řádně poučen o tom, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce a že jeho případné vlastnoručně psané podání označené jako dovolání nebude možné považovat za dovolání a nebude možné jej projednat. Přesto všechno si obhájce nezvolil a dovolání podal sám.
Jak vyplývá z tzv. dodejek zařazených na č. l. 167 trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 67/2002 obviněný B. H. převzal opis napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 20. 8. 2003. Dne 20. 10. 2003 pak uplynula lhůta pro podání dovolání ve smyslu shora citovaných ustanovení a v jejím rámci obviněný nepodal žádné právně účinné dovolání.
Následně, dne 25. 11. 2003, byl obviněnému na základě jeho vlastní žádosti Okresním soudem v Ostravě ustanoven obhájce, a to Mgr. K. L. Ten také jménem obviněného zpracoval další dovolání. Jak vyplývá z otisku podacího razítka Okresního soudu v Ostravě, dovolání zde obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 17. 12. 2003, přičemž na písemném vyhotovení podaného dovolání je uvedeno, že bylo sepsáno dne 16. 12. 2003. Lhůta pro podání dovolání ve smyslu shora citovaných ustanovení ovšem obviněnému uplynula již dne 20. 10. 2003, tedy ještě před tím, než mu byl vůbec ustanoven obhájce. Není tedy pochyb o tom, že dovolání nebylo podáno ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1, 2 trestního řádu, ale až po jejím marném uplynutí. Přitom nenastala žádná z okolností uvedených v §265e odst. 3 trestního řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti doplňuje, že nebyly-li dány v době vynesení odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně ani v následujícím období důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 a §36a trestního řádu a obviněný si obhájce nezvolil, nebyl důvod obhájci následně ustanovenému za účelem zpracování dovolání doručovat uvedený odsuzující rozsudek. Pokud mu přesto všechno soud prvního stupně tento rozsudek doručil, byl tento úkon nadbytečný. S ohledem na to od něj nemohla obviněnému začít plynout nová lhůta k podání dovolání.
Protože v projednávané věci bylo dovolání obviněného B. H. podáno opožděně, Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl.
Uvedené rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář