ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.644.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 644/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2004 o dovolání obviněných Ing. J. R. a P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2003, sp. zn. 4 To 381/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 169/2002, takto:
Dovolání obviněných Ing. J. R. a P. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2003, sp. zn. 2 T 169/2002, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. Uvedené trestné činnosti se měli dopustit tak, že jako společníci a prokuristé společnosti PB-v., s.r.o., se sídlem B., P. 8/D, v době od 12. června 2000 do 31. května 2001 v B. v areálu autobazaru U Č. m. prodávali v mobilní čerpací stanici L. plyn do motorových vozidel a vykonávali tak činnost, která je ve smyslu zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, obsahovou náplní vázané živnosti „plnění nádob plyny“, ačkoliv k takové činnosti neměli příslušné oprávnění, přičemž samotný prodej plynu pro ně zajišťoval J. B. na základě mandátní smlouvy.
Pro uvedené byli odsouzeni podle §118 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 3 tr. zák. obviněný Ing. J. R. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- (třicet tisíc) Kč, obviněný P. K. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- (třicet tisíc) Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. se oběma obviněným stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán peněžitý trest, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě oba obvinění odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. října 2003, sp.zn. 4 To 381/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu uplatnili oba obvinění prostřednictvím advokáta dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle dovolatelů rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž napadli výrok o vině i výrok o výši trestu. Důvod dovolání spatřují v tom, že se nedopustili trestného činu, za který byli odsouzeni. Tvrdí, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly okolnosti skutkové povahy a to ustanovení živnostenského zákona. Dle dovolatelů soud nesprávně vyložil příslušná ustanovení živnostenského zákona, zejména obsah živnostenského oprávnění k nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a dále nesprávně vyložil obsah živnostenského oprávnění - plnění nádob plyny. Argumentují i tím, že podle živnostenského zákona v pochybnostech má rozhodnout živnostenský úřad po vyjádření příslušné hospodářské komory a živnostenského společenstva. Dovolatelé upozorňují, že ve věci byla podána stížnost k Č. ú. b. p., přičemž po projednání stížnosti a vzhledem k nejasnostem společnost PB-v., s.r.o., převedla výkon předmětné činnosti na společnost J., s.r.o., a to ke dni 31. května 2001. Dovolatelé naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřují v tom, že čerpací stanice L. byla schválena jako tlakové zařízení podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Z tohoto důvodu tvrdí, že zmíněné oprávnění se vydává jen na schválená plynová zařízení, kterým předmětná čerpací stanice L. dle certifikátů není. Z toho dovolatelé vyvozují, že neměli za povinnost obstarat si oprávnění ve smyslu vyhl. Č. ú. b. p. a Č. b. ú. č. 21/1997 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti a pro provozování popsané činnosti jim postačovalo živnostenské oprávnění s předmětem činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, které jim bylo vydáno a postačovalo tak pouhé „ohlášení živnosti“ a nebylo třeba, aby příslušný živnostenský úřad vydal rozhodnutí, jak to vyžaduje u tzv. „vázaných živností“. Dovolatelé poukázali na to, že nebylo jednoznačně prokázáno, že dle příslušných ustanovení živnostenského zákona nesplňuje živnostenské oprávnění - nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, podmínky stanovené pro plnění nádob plyny, protože společnost PB-v., s.r.o., nádoby plnila. Odvolatelé dále uvádí, že nebylo prokázáno, že věděli, že k provozování předmětné činnosti je potřeba dalšího živnostenského oprávnění. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §118 odst. 2 písm. b) tr. řádu namítají, že nebylo zjištěno ani prokázáno, že získali svým jednáním značný prospěch. V souvislosti s tím uvádějí, že společnost PB-v., s.r.o., provozovala prokazatelně od 10. června 2000 po provedení zkoušek tlakové zařízení a vzhledem k nejasnostem ve výkladu v květnu 2001 převedla výkon předmětné činnosti na společnost J., s.r.o. Žalované jednání nebylo provozováno po období jednoho roku a nebyly zjištěny skutečné náklady společnosti PB-v., s.r.o., aby bylo možné prokázat skutečnou výši zisku společnosti PB-v., s.r.o., tedy zda měli obvinění ze žalovaného činu prospěch.
V petitu dovolání dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2003, sp. zn. 2 T 169/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2003, sp. zn. 4 To 381/2003, a obviněné zcela zprostil obžaloby.
K dovolání obviněných se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle něj podstata podaného dovolání spočívá v tom, zda soudy obou stupňů náležitě posoudily otázku, zda obvinění provozovali živnost ohlašovací či živnost vázanou, jejíž provozování vyžaduje vydání příslušného oprávnění živnostenským úřadem. Odpověď dává přímo zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, který v příloze č. 2 uvádí „plnění nádob plyny“ mezi vázanými živnostmi, přičemž je dále upraveno, jaké další podmínky musí subjekt splnit, aby došlo k vydání příslušného rozhodnutí o živnostenském podnikání. Státní zástupce konstatoval, že je naprosto nepodstatné, zda čerpací stanice byla v konkrétním případě schválena podle zákona č. 22/1997 Sb., jelikož je zřejmé, že se v případě „plnění nádob plyny“ ze zákona jedná o vázanou živnost, již lze provozovat pouze na základě rozhodnutí živnostenského úřadu a nepostačuje tak pouhé ohlášení živnosti a její provozování na základě živnostenského oprávnění s předmětem činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“. Vlastní certifikát č. I-61-0051/00/TZ ze dne 31. července 2000 vydaný S. z. ú., s.p., podle §5 vl. nař. č.182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlakové zařízení (bylo zrušeno vl. nař. č. 26/2003 Sb. - dnem vstupu v platnost smlouvy o připojení České republiky k Evropské unii), má výlučný vztah k výrobci čerpací stanice L. a plnírny PB lahví se dvěma zásobníky I., a.s., Ch., a deklaruje se jím shoda tlakového zařízení s požadavky tohoto zařízení, které se na ně vztahují. Státní zástupce v návaznosti na to uvedl, že nemůže obstát námitka obviněných, že z obsahu tohoto certifikátu lze dovodit, že osobám provozujícím předmětnou čerpací stanici z pohledu zákona o živnostenském podnikání postačuje „ohlášení živnosti“ spočívající v předmětu činnosti „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, jelikož uvedený certifikát tuto otázku neřeší a je významný toliko pro výrobce tohoto zařízení. Pokud obvinění uvedenou čerpací stanici provozovali, na jejich činnost se vztahovala příloha č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, kde je „plnění nádob plyny“ uvedeno mezi vázanými živnostmi. Současně státní zástupce upozornil, že oba obvinění nepopírají, že předmět jejich podnikání spočíval v plnění nádob plynem, a současně věděli o existenci zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a museli si být tudíž vědomi, že se jedná o vázanou živnost, k jejímuž provozu nepostačuje pouhé ohlášení, nýbrž ze zákona je třeba, aby živnostenský úřad vydal rozhodnutí o živnostenském oprávnění. Státní zástupce vyslovil názor, že pokud se dovolatelé domáhají vydání rozhodnutí živnostenského úřadu ve smyslu ust. §28 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., je takové rozhodnutí zcela evidentně úkonem nadbytečným, jelikož citované ustanovení stanoví, že je-li provozování živnosti podle příloh č. 2 a 3 zákona č. 455/1991 Sb. vázáno na doklad vydaný zvláštním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je rozsah živnostenského oprávnění vymezen uvedeným dokladem. Živnostenský úřad rozhodne v pochybnostech po vyjádření příslušné hospodářské komory a živnostenského společenstva, jsou-li zřízeny.
Jestliže však dovolatelé provozovali živnost spočívající v „plnění nádob plyny“, je takové rozhodnutí živnostenského úřadu nadbytečné ve vztahu k posouzení otázky, zda se jedná o živnost ohlašovací či živnost vázanou, jelikož odpověď na tuto otázku dává příloha č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Státní zástupce uzavřel, že soud věnoval náležitou pozornost i otázce, zda jednání obviněných naplnilo veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák., přičemž dospěl k odůvodněnému závěru, že zejména s ohledem na dlouhodobost provozu čerpací stanice L. bez příslušného živnostenského oprávnění došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků zmiňovaného trestného činu. Pro uvedené dle něj napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Za tohoto stavu hodnotil státní zástupce dovolaní obviněných jako zjevně neopodstatněné a navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), neboť bylo podáno proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnými osobami (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obviněnými výslovně uvedený dovolací důvod odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle citovaného ustanovení zákona je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případ, na který dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutkových zjištění, v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se ale nelze domáhat odstranění případné právní vady, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro uplatnění přezkumu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tudíž popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V posuzovaném případě dovolatelé uplatnili dílem námitky, které směřovaly proti skutkovým zjištěním obou soudů a proti tomu, jak byly hodnoceny provedené důkazy, resp. proti tomu, že nebyly hodnoceny provedené důkazy, resp. proti tomu, že nebylo uvěřeno tvrzením, které prezentovali v rámci své obhajoby (zejména námitky k tomu, že nebylo zjištěno ani prokázáno získání značného prospěchu obviněnými, nebyly zjištěny skutečné náklady společnosti PB-v., s.r.o., a provozování žalovaného jednání po období jednoho roku). Tyto námitky svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiný dovolací důvod, takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel.
Vedle těchto námitek uplatnili obvinění i výhrady k právnímu posouzení skutku oběma soudy a uvedli konkrétní skutečnosti, které dle jejich mínění měly vést k odlišnému právnímu posouzení jejich jednání. Těmi se Nejvyšší soud věcně zabýval.
Podle dovolatelů předmětná čerpací stanice L. byla schválena jako tlakové zařízení podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a tudíž se na ně nevztahovala povinnost obstarat si oprávnění ve smyslu vyhl. Č. ú. b. p. a Č. b. ú. č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Na této čerpací stanici byl dle jejich názoru prodej prováděn na základě živnostenského oprávnění k nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a k prodeji, které společnost PB-v., s.r.o., obdržela a na tomto základě nakupovala L. za účelem jeho dalšího prodeje a prováděla jeho prodej. Byla-li dle dovolatelů předmětná podnikatelská aktivita prováděna v souladu s příslušným živnostenským oprávněním, a nevyžadovala-li příslušná právní úprava pro ni speciální živnostenské oprávnění pro vázané činnosti, mají tato konstatování za následek závěr o nesprávném právním posouzení předmětného skutku, byl-li kvalifikován jako trestný čin nedovoleného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák.
Dle §118 odst. 1 tr. zák. se trestného činu neoprávněného podnikání dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání.
Dle přílohy č. 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, „plnění nádob plyny“, tj. i formou čerpací stanice L., je druhem tzv. vázané živnosti, tj. živnosti, jejíž výkon je podmíněn splněním zákonem vyžadovaných podmínek (tj. u „plnění nádob plyny“ v předmětné době oprávněním dle §6c odst. 1 písm. b) zák. č. 174/1968 Sb., ve znění zák. č. 124/2000 Sb., nebo dle §8a odst. 6 písm. a) zák. č. 61/1988 Sb., ve znění zák. č. 124/2000 Sb.). Jelikož obvinění uvedenou zákonnou podmínku výkonu dané vázané živnosti nesplňovali, obecné soudy správně posoudily jejich jednání popsané ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu ve smyslu neoprávněného podnikání. Nelze v této souvislosti nezmínit i rozhodnutí M. m. B. ze dne 25. července 2001, jímž byla společnosti PB-v., s.r.o., uložena pokuta ve výši 375.000,- Kč (č. l. 49) z důvodů, že jí byla provozována činnost, která je předmětem obsahové náplně vázané živnosti „plnění tlakových nádob plyny“ bez živnostenského oprávnění.
Krajský soud v Brně dále při interpretaci pojmu většího rozsahu poskytovaných služeb nebo provozovaného výrobního nebo jiného výdělečného podnikání, obsaženého v zákonném vymezení skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání, plně respektoval stávající soudní judikaturu, dle níž pro posouzení, zda neoprávněné podnikání je provozováno „ve větším rozsahu“, je rozhodující, že musí jít o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, provozovanou s cílem získat trvalý zdroj finančních příjmů, tedy o soustavnou činnost provozovanou živnostenským způsobem, přičemž kritérii zde budou zejména délka neoprávněného podnikání nebo poskytování služeb, rozsah takové činnosti, její objem, a to i včetně finančního vyjádření hrubého obratu, čistého zisku, ceny použitého materiálu nebo použitých služeb či zboží určeného k prodeji, ceny pracovní síly použité v takovém podnikání apod.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolateli uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák., dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněných správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 21. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman