ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.937.2003.2
sp. zn. 11 Tdo 937/2003-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2004 dovolání podané obviněným JUDr. J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 9 To 415/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 46/98, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 16 T 46/98, byl JUDr. J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se JUDr. J. B. dopustil uvedené trestné činnosti tím, že dne 30. 12. 1996 v době mezi 16.30 a 17.00 hod. v P., v budově M. o. ČR, bezdůvodně a pod vlivem alkoholu přišel do kanceláře Mgr. E. N., kterou za sebou zamkl na klíč, po předcházející slovní rozepři jí nařídil, aby se svlékla a když to odmítla, uhodil ji do obličeje, vrhl se na ní, uchopil ji za ruce tak, aby se nemohla bránit a přitom jí strhl blůzku, sundal sukni a poté pouze ve spodním prádle ji povalil na stůl, kde z ní při neustálém vyhrožování fyzickou likvidací jí a její rodiny postupně strhl i spodní prádlo, smýkl s ní o koberec, a když s tím nakonec přestal, pohrozil jí, že když o tom komukoliv řekne, své sliby o její likvidaci splní.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali obviněný a státní zástupce odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 9 To 415/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému de 21. 6. 2003, jeho obhájci dne 3. 2. 2003 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 dne 4. 2. 2003.
Proti shora citovanému usnesení městského soudu podal obviněný dne 7. 4. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že za předpokladu, že se skutek stal, byl vadně právně posouzen. Namítl, že údajný sexuální podtext vydírání nebyl objektivně prokázán a mohl vyplývat pouze z výpovědi poškozené. Její výpověď shledává jako vnitřně rozpornou a nelogickou, která v kontextu s ostatními důkazy nemůže obstát. Použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí nebylo kromě výpovědi poškozené prokázáno. Neodpovídají také časové souvislosti děje, otázkou zůstává, co se dělo v kanceláři poškozené po jeho údajném odchodu, z jakého důvodu tam nesetrvala, měla-li obavy o svoji bezpečnost. Dále vyslovuje podiv nad tím, že poškozená věc hned nehlásila, a že její zranění na rtu potvrzuje pouze jediný svědek a to ten, kterého ještě tentýž den navštívila. Proto měly být rozpory v jejich výpovědích odstraněny. Nadto považuje za alarmující, že rozsudkem soudu prvního stupně byl dvakrát po sobě obžaloby zproštěn a teprve na základě odlišného právního názoru odvolacího soudu, při zcela shodné důkazní situaci, byl poté uznán vinným. Nad rámec dovolacích námitek poukazuje ještě na celkovou dobu vedení svého trestního řízení a vyslovuje názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení městského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci v naznačeném směru rozsudkem.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod je pouze formálně tvrzen a nikoli věcně odůvodněn. Tento závěr zcela jednoznačně plyne z povahy dovolací argumentace, která je výlučně omezena na výtky vůči způsobu hodnocení provedeného dokazování, o které se přisouzená skutková zjištění, rozhodná pro právní posouzení dovolatelova jednání, opírají. Přitom je evidentní, že žádné námitky hmotně právní povahy proti právnímu posouzení skutkového stavu věci uplatněny nebyly. Z tohoto důvodu dovolání nemůže být předmětem věcného přezkumu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s dostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejících trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud pak není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že konstatováním obviněného ohledně délky řízení se v rámci posouzení dovolání nezabýval, neboť toto bylo dovolatelem učiněno nad rámec tvrzeného dovolacího důvodu. Tato výtka se nejvíce blíží dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ten však dovolatel neuplatnil, z pouhého konstatování stavu ani žádný závěr (např. o nepřípustnosti trestního stíhání) nedovodil.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch