ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.10.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 10/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 stížnost obviněné Ing. A. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 30/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné Ing. A. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, byla obviněná Ing. A. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti v trvání deseti let. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. M.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze namítla obviněná Ing. A. M. podjatost soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. P. Z. jednak s tím, že tento není jejím zákonným soudcem, neboť byl v probíhajícím trestním řízení vyměněn za soudce JUDr. K. B., který odešel do důchodu, v čemž spatřuje porušení Ústavy a Listiny základních práv a svobod, a dále s poukazem na jeho subjektivní podjatost vyplývající z rozhodnutí o přibrání znalce k přezkoumání důvodnosti její omluvy k veřejnému zasedání.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 30/02, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. P. Z. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněné Ing. A. M.
Proti tomuto usnesení podala obviněná Ing. A. M. v zákonné lhůtě stížnost, ve které odkazuje na její námitky v původním podání. K návrhu dále připojila jí podanou žalobu na ochranu osobnosti ze dne 14. 1. 2004, kde žalovaným je JUDr. P. Z., kdy předmětem sporu je výrok tohoto soudce, kterým bez potřebných odborných vědomostí sděluje jak účastníkům řízení, tak i sdělovacím prostředkům, kdo psal či nepsal omluvu k hlavnímu líčení. Skutečnost, že soudce je žalován, dle názoru obviněné, zakládá užití ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu, neboť takový soudce nemůže ve věci nestranně rozhodovat. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu změnil tak, že JUDr. P. Z. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v její trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V projednávané věci nebylo zjištěno nic, z čehož by věrohodným způsobem vyplynuly sebemenší pochybnosti o podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. P. Z. Skutečnost, že JUDr. P. Z. nahradil soudce JUDr. K. B., který odešel do důchodu, ani to, že přibral znalce k přezkoumání omluvy obviněné k veřejnému zasedání, rozhodně nelze považovat za okolnost, jež by mohla vést k úvaze o jeho podjatosti a tedy k vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. řádu. V tomto směru se Nejvyšší soud s rozhodnutím vrchního soudu a jeho odůvodněním plně ztotožňuje a může na ně v podrobnostech odkázat. Pokud obviněná dále namítá, že soudce, proti kterému podala žalobu na ochranu osobnosti, není schopen v její věci nestranně rozhodovat, jde o námitku přinejmenším předčasnou. Obviněná žalovala JUDr. P. Z. v civilněprávním řízení, v němž je jejich postavení rovné a oba jsou rovnocennými účastníky tohoto řízení. Ve věci zatím rozhodnuto nebylo a minimálně do pravomocného skončení tohoto řízení nelze bez dalšího pouhé podání civilní žaloby považovat za skutečnost, jež by ohrožovala nestrannost trestního řízení, ve kterém jeden z účastníků civilního sporu působí jako soudce a druhý jako strana trestního řízení.
Za tohoto stavu se stížnost obviněné Ing. A. M. nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než o ní rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera