ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.48.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 48/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 stížnosti obviněných M. M. a Č. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 4 To 81/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných M. M. a Č. H. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 50 T 9/2003, byli obvinění M. M. a Č. H. uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., obviněný M. M. trestným činem podvodu dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněný Č. H. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody obviněný M. M. v trvání sedmi let a obviněný Č. H. v trvání šesti let, pro jejichž výkon byli oba zařazeni do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. B. a V. K.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni obvinění a v jejich neprospěch do výroku o trestu i krajský státní zástupce a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 4 To 81/2004, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněné M. M. a Č. H. i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnosti. Stížnost dosud blíže zdůvodnil pouze obviněný M. M. a to poukazem na nepřiměřenost délky trvání jeho vazby, kdy je přesvědčen, že jeho trestní věc již mohla být pravomocně skončena a z tohoto důvodu namítá nesplnění podmínky pro postup podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil ho z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněných M. M. a Č. H. bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2004, kterým byli ponecháni ve vazbě, neboť u nich byly i nadále shledány důvody vazby útěkové a předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byli oba obvinění uznáni vinnými závažnými trestnými činy a protože jde o rozhodnutí nepravomocné, jsou zejména s ohledem na odvolání krajského státního zástupce v jejich neprospěch stále ohroženi vysokou trestní sazbou. Hrozba trestu, spolu s dosavadním způsobem života obou obviněných, především v tom směru, že žalované trestné činnosti se měli oba obvinění dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení za majetkovou trestnou činnost v jiné trestní věci, činí obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by oba mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, stejně jako obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím o vazebních důvodech plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných M. M. ani Č. H. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera