ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.50.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 50/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2004 stížnost obviněného J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 9 To 45/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 20 T 41/2001, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
V průběhu veřejného zasedání dne 22. 9. 2004 před Vrchním soudem v Praze namítl obviněný J. P. podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. P. s odůvodněním, že mu jeho postupem, zejména tím, když v rámci konečného návrhu přerušil opakování obsahu jeho výpovědí, nebyl dán plnohodnotný prostor, aby se řádně hájil a že důkazy, jež prezentoval na svou obhajobu, byly předsedou senátu zlehčovány.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 9 To 45/2004, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. M. P. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. P. z důvodů uvedených v §30 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. P. ihned po jeho vyhlášení do protokolu o veřejném zasedání stížnost. V jejím pozdějším odůvodnění v podstatě poukazuje na skutečnosti uvedené ve svém původním návrhu na vyloučení a s odkazem na postoj soudce k němu, resp. k výkonu jeho práv, jež je takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebyl schopen nestranně a nezávisle rozhodovat, navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že předseda senátu JUDr. M. P. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Obviněný J. P. v odůvodnění své stížnosti poukázal v obecné rovině na ústavní principy, kterými by se mělo trestní řízení včetně řízení před soudem řídit. Nedoložil však žádné konkrétní pochybení, kterým by tyto principy byly porušeny. Pokud protokol o hlavním líčení a protokol o veřejném zasedání dávají věrohodnou informaci o průběhu jednání před nalézacím a odvolacím soudem, nebylo z těchto zjištěno nic, co by bylo možno nazvat porušením zákona ani základních zásad a ústavních principů v řízení soudního jednání předsedou senátu. V případě, že by obviněný, popřípadě jeho obhájci, jako strana trestního řízení nesouhlasil s obsahem protokolování průběhu jednání a zachycení všech relevantních skutečností, bylo na nich, aby využili všech procesních prostředků k dosažení jejich zaznamenání do tohoto dokladu o průběhu jednání. Z protokolu o veřejném zasedání před Vrchním soudem v Praze bylo zjištěno, že námitka podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. M. P. byla vznesena poté, co poučil obviněného, že nepřednáší závěrečnou řeč v hlavním líčení, ale konečný návrh ve veřejném zasedání. Toto poučení je v souladu s trestním řádem a v žádném případě nemůže být vykládáno jako podjaté nebo stranné rozhodnutí vedoucí k jeho vyloučení z dalšího projednávání věci. Podjatost soudce vedoucí k jeho vyloučení z projednávání věci je nutno dovozovat z naprosto konkrétních důkazů o jeho zaujatém jednání jednoznačně zpochybňujícím nestrannost jeho rozhodování. V dané věci žádný takový důkaz předložen ani zjištěn nebyl a veškeré námitky obviněného vycházejí pouze z jeho nespokojenosti s meritorním rozhodnutím ve věci. Pokud v tomto směru vyznělo i rozhodnutí předsedy senátu, ve kterém uvedl, že podle §31 odst. 1 tr. řádu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. P. z důvodů uvedených v §30 tr. řádu, Nejvyšší soud se s tímto plně ztotožňuje, a proto se stížnost obviněného J. P. proti napadenému usnesení vrchního soudu nemohla setkat s úspěchem a bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera