ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.51.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 51/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 stížnost obviněného T. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 53 T 7/2003, byl obviněný T. H. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a §143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to v jednočinném souběhu a za tyto a za sbíhající se trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2002, č. j. 3 T 96/2002-130, který byl obviněnému doručen dne 11. 7. 2002, a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2003, č. j. 3 T 34/2003-57, který byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2003, odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 3 T 34/2003, doručeného obviněnému dne 12. 3. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 53 T 7/2003, byl obviněný T. H. podle §69 odst. 5 tr. řádu z důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu vzat do vazby. Dále bylo podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnuto, že se nepřijímá písemný slib obviněného, a že účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 9. 4. 2004 podal obviněný odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal nabízený písemný slib obviněného, podle §73a odst. 2 písm. b) tr. řádu nepřijal ani nabídku peněžité záruky a podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, neboť má za to, že v současné době u něj již důvod útěkové vazby není dán, když vysvětlil důvody svého dlouhodobého pobytu v zahraničí. Současně opět nabídl písemný slib, v němž se zavazuje plnit veškeré povinnosti vyplývající z trestního řízení, peněžitou záruku ve výši 750.000, ? Kč a odevzdání cestovního pasu a navrhl, aby bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušeno a on byl za přijetí náhrad z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný T. H. byl vzat do vazby usnesením Krajského soudu v Ostravě?pobočka Olomouc ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 53 T 7/2003, z důvodů §67 písm. a) tr. řádu, a to poté, co se po vyhlášení odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc dlouhodobě nezdržoval v místě svého bydliště ani na jiném místě, které by jako místo svého pobytu předtím soudu oznámil. O důvodnosti vazby obviněného bylo naposledy rozhodováno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2004, kterým nebyl přijat nabízený písemný slib obviněného ani nabídka na nahrazení vazby kaucí a zamítnuta jeho žádost o propuštění na svobodu. Skutečnost, že se obviněný dlouhodobě nezdržoval na adrese svého bydliště ani na jiném místě, které jako místo pobytu uvedl, a skrýváním se na území České republiky a dlouhodobým pobytem v zahraničí mařil soudní jednání, spolu s charakterem žalované trestné činnosti a skutečností, že byl v minulosti soudně trestán, stejně jako hrozba přísného trestu, dává oporu závěru, že by se na svobodě i nadále trestnímu řízení vyhýbal. V tomto směru lze odkázat na výstižné zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, se kterým se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Obava z toho, že se obviněný při pobytu na svobodě bude chovat způsobem předvídaným ustanovením §67 písm. a) tr. řádu, je natolik silná a s ohledem na jeho předchozí počínání a osobnostní rysy i reálná, že ji nelze rozptýlit ani nabízeným písemným slibem či peněžitou zárukou. Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Za tohoto stavu se stížnost obviněného ani nabízené náhrady vazby nemohly setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera